Fenomén zvaný IPO. Proč, kdy, jak?

Po pátečním debutu primárního úpisu akcií IPO Alibaby v zámoří může být zajímavé podívat se, jak takový úpis vlastně probíhá.

Během primárního úpisu akcií společnost vydává veřejně obchodovatelné akcie a poprvé se s nimi začíná obchodovat na trhu. Proč se vlastně společnost rozhoduje jít touto veřejnou cestou? Obvyklé důvody jsou zhruba v tomto pořadí:

1.            Získat peníze pro rozvoj společnosti – zřejmě nejzásadnější důvod pro IPO.

2.            Likvidita. Ve společnosti mohou mít podíly soukromí investoři či fondy privátního kapitálu, jež chtějí ze své investice vystoupit. Ze společnosti může odcházet i vrcholový management, který hledá způsob jak zpeněžit svoji investici či může chtít odměnit zaměstnance pomocí opcí.

3.            Optimalizace firemní bilance. Využití získaných prostředků ke splacení dluhu.

4.            Akvizice. Získání prostředků s cílem nákupu jiné společnosti.

Z časového pohledu, jak uvádí Reuters, probíhá vstup společnosti na burzu zhruba následovně:

Prvním krokem je tzv. „soutěž krásy“. Cílem je předvést společnost bankéřům v tom nejlepším světle! Bankéř, resp. manažer emise, zpracovává právní dokumenty a provádí společnost celým procesem IPO. 

Výběr banky záleží na mnoha okolnostech. Některé z nadnárodních společností již úzce spolupracují s investičními bankami, jako jsou například Morgan Stanley, Credit Suisse, Goldman Sachs či jiné. Aspektem rovněž je, zda má banka již nějaké zkušenosti s oborem, ve kterém daná společnost působí.

Dalším aspektem je distribuční kanál, resp. schopnost nabídnout akcie širokému spektru investorů. Některé banky mají širší distribuční sítě než ostatní. Některé se více specializují na distribuce akcií dalším institucím typu různých fondů, jiné zase individuálním investorům.

Jak lukrativní je IPO pro vybrané bankéře? Především záleží na velikosti dané emise. Pro menší IPO řekněme do výše 100 mil. USD může odměna dosáhnout 6 – 7 procent. U větších IPO je odměna zhruba poloviční.

V případě pátečního úpisu akcií Alibaby, jež získala celkem 25 mld. USD, hovoříme o opravdu nadstandartním IPO.  Odměna vybraným manažerům emise zřejmě dosáhla jen okolo jednoho procenta, což ale stále představuje zhruba 250 mil. USD.

Zhruba 3 měsíce před vstupem společnosti na burzu, probíhají další jednání s vybranými bankéři, sepisují se potřebné právní dokumenty a především pak dokument označený jako S-1. Jedná se o rozsáhlý prospekt informující americkou komisi pro cenné papíry (SEC) a investory o základních informacích, týkajících se společnosti. Rozsah informací stanovují právní předpisy vydávané SEC, která prospekt před tím, než se dostane k veřejnosti, rovněž schvaluje.

Pár týdnů před zahájením IPO společnost startuje tzv. „road show,“ což je jiným slovem turné s cílem setkat se a představit se investorskému publiku, jež je tvořeno různými hedge fondy, podílovými fondy, bankami, penzijními fondy či jednotlivci. Současně už jsou zveřejněny podmínky pro IPO. Společnost oznamuje rozsah IPO a odhadované cenové rozpětí například 10 mil. akcií v cenovém pásmu 20 – 23 USD.

Rozsah a cenové pásmo stanovují vybraní manažeři emise. Kalkuluje se s několika fundamentálními údaji, jako například současnou hodnotou cash flow společnosti, hodnotou společnosti z pohledu vykázaných tržeb, či prosté srovnání společnosti s konkurencí, jež se již veřejně obchodují. 

Na druhé straně se musí společnost rozhodnout, jak velký podíl investorům nabídne. Obvykle se listuje okolo 10 – 25 procent společnosti. Trendem posledních let je nejprve nabídnou menší podíl v IPO a následně v budoucnu, v případě zájmu přijít s další sekundární nabídkou SPO.

Během zmíněné „road show“ společnost získává zpětnou vazbu od investorů a jejich zájmu. Vybraní manažeři emise následně začnou na základě získaných objednávek vytvářet knihu, ze které následně určí finální cenové pásmo a případně počet akcií.

Zcela běžné je, že investoři poptávají větší množství akcií, než opravdu chtějí, protože počítají s tím, že nedostanou plnou alokaci.

Následně přichází den „D“ a to odstartování veřejného obchodování. Řekněme, že se společnost rozhodla prodat 10 mil. akcií za 20 USD, tedy hodnota celého IPO dosahuje 200 mil. USD. Manažeři emise nakoupili tyto akcie od společnosti a následně je prodali investorům. Mnoho IPO dává upisovatelům, v případě vysoké poptávky, možnost prodat dalších 15 procent akcií, označované jako „greenshoe“.

Na trhu to pak ale neznamená, že společnost otevře na 20 USD za akcii. Otevírací cena se odvozuje od přijatých objednávek investorů, jež nebyly uspokojeny či poptávají další akcie a následná cena se tak odvodí od probíhající aukce. Na opačné straně se setkávají s investory, jejichž objednávky byly uspokojeny a vzhledem k růstu ceny nad upisovací IPO cenu chtějí například realizovat rychlý zisk.

Na závěr můžeme ještě zmínit tzv. „lockup periodu,“ která obvykle trvá mezi třemi až šesti měsíci a znemožňuje vybraným investorům prodej jejich akcií. Jedná se především o manažery a další „insidery“ ze společnosti. V případě šéfa Alibaby, Jacka Ma, byl zmíněný zákaz pro prodej jeho podílu stanoven dokonce na 12 měsíců.

Newsletter