Pokud se zeptáte jakýchkoliv zkušených investorů, co je klíčovým faktorem úspěšného investování, naprostá většina z nich odpoví, že je to diverzifikace. Cílem je rozložit si své portfolio tak, aby jeho celkové riziko bylo menší než v případě jednotlivých aktiv. Pokles výnosu jednoho titulu by tak měl být kompenzován růstem výnosu druhého.
Součástí diverzifikovaného portfolia se tak může stát i to nejméně rizikovější aktivum, kterým je hotovost. Avšak pozor na to, aby cash netvořil až příliš velkou část. Na to upozorňuje generální ředitel investiční společnosti Black Rock Russ Koesterich. Ten ve svém článku zveřejněném na serveru Black Rock Blog varuje před velkým hromaděním hotovosti, a namísto toho pak navrhuje možné alternativy.
V rámci už šest let trvajícího býčího trhu drží stále většina investorů obrovské množství hotovosti. Podle loňské studie amerického Centra pro aplikovaný výzkum vlastní globální retailoví investoři 40 % svých aktiv právě v hotovosti. Je to tak dobře? Podle Koesteriche je ve většině případů správnou odpovědí, že ne.
Hotovost se řadí mezi tu sortu aktiv, která celkově snižují volatilitu portfolia, a naopak zvyšují jeho likviditu. Na úkor toho však vznikají ušlé výnosy, které mohl investor získat, pokud by volné zdroje použil pro nákup akcií či dluhopisů. Jak je vidět z grafu v galerii, tak po očištění o inflaci a daně dosahují průměrné výnosy hotovosti záporných hodnot.
Koesterich poukazuje na to, že dokud bude úroveň amerických sazeb na technické nule, zůstane tato situace i nadále beze změny. Neovlivní ji dokonce ani avizované úrokové navýšení, které by mohlo proběhnout už během letošního roku, jelikož i to bude dle ředitele známé investiční společnosti natolik nízké, že jeho dopad bude naprosto minimální.
Je pravdou, že pomocí hotovosti lze snížit volatilitu portfolia. Koesterich však jako mnohem lepší variantu navrhuje použít dluhopisy. K vysvětlení svého tvrzení pak používá pomyslné tříprvkové portfolio složené z ETF navázaného na vývoj amerického akciového indexu S&P 500, dlouhodobého dluhopisu a zá zástupce hotovosti pak použije krátkodobý dluhopis s minimálním výnosem a dostatečnou likviditou.
Na základě sebraných dat o denní volatilitě vybraných instrumentů od roku 2010 zjišťujeme, že anualizovaná volatilita hotovosti byla nulová, 16% v případě akcií a u dlouhodobého bondu pak dosáhla 15 %. Podle těchto informací by pak bylo logické navýšit hotovost, avšak zde Koesterich upozorňuje na to, že nelze zapomínat na hlavní znak dluhových instrumentů, kterým je jejich negativní korelace s akciemi. Pokud tedy vlastníme portfolio tvořené převážně akciemi, je mnohem výnosnější diverzifikovat pomocí dluhopisů. Příliš velká hotovost by totiž v případě propadu akcií nedokázala dostatečně zbrzdit propad výnosu celého portfolia.
Při alokaci zdrojů do jednotlivých aktiv neexistují všeobecná pravidla, která by se dala použít v každém případě. Nejdůležitějším aspektem je vždy počáteční stanovení cílů jak v oblasti výnosů, tak obzvláště v rizikové toleranci. Nikdy nelze přesně říci, jaké množství toho či onoho aktiva je to „správné“, aniž by tomu nepředcházelo jasné stanovení si investičních představ a požadavků.
Při dlouhodobém investování s vysokými výnosovými cíli není nutné, aby hotovost zastávala jakkoliv významný podíl na celkovém portfoliu. Výnos z cashe bude stále minimální a volatilitu by měl investor „zkrotit“ samotným dlouhodobým investičním horizontem. V případě krátkodobého portfolia sázejícího na jistotu je situace opačná. Podíl hotovosti by měl být mnohem větší.
Odlišná situace nastává tehdy, pokud je investorova strategie zaměřená na načasování trhu. Tehdy je cílem vytipovat konkrétní příležitosti, které se mohou objevit v podstatě ze dne na den. V tomto případě je podle Koesteriche držení velkého množství hotovosti přímo nezbytné. Avšak jak ukazují data z Centra pro aplikovaný výzkum, jsou tyto přesuny z aktiva na aktivum mnohem méně úspěšnější než například dlouhodobá hodnotová investice.
