Jasnější důkaz o tom, že přechod k údajně výhodné zelené energetické budoucnosti je jen ochrannou clonou pro přerozdělování financí, tedy dotací, už myslím nemůže být dán. Jak jinak si vysvětlit právě se rozbíhající podpůrné programy, když už letos v létě pravděpodobně začne výplata prvních sedmi miliard z takzvaného modernizačního fondu na podporu obnovitelných zdrojů a akumulaci energie. Tento fond, tvořený poplatky (či jinými slovy ekologickými daněmi), za emisní povolenky, bude mít zatím celkem k dispozici cca 150 miliard korun.
Nepůjde jen o tyto dotační zdroje. Na podporu nízkoemisních technologií půjdou stovky miliard korun z rozpočtu ČR i EU. A jak lakonicky konstatoval jeden z titulků věnovaných tématu: „Soláry a větrníky zasype smršť, jaká tu ještě nebyla.“ Ti z nás, kdo mají v sobě trochu opatrnosti, protože se bojí podobného rozhazování peněz, si celkem logicky kladou otázku. Kdo zaplatí konečný účet? Obávám se celkem oprávněně, že to bude jako vždy běžný spotřebitel v cenách dodávaných energií. Proč si to myslím?
Miliardáři a vlivné kapitálové skupiny dotčené čím dál častějšími zákazy a omezeními prodávat nám ideologicky „špinavou“, ale pro nás pořád cenově nejdostupnější energii, si určitě nějak poradí. Těžko jim to můžeme mít za zlé, když jejich základním cílem je vydělávat peníze, udělají proto co mohou a umí. Mají totiž ve svých službách týmy opravdu chytrých lidí, kteří jim pomohou kormidlovat jejich plavidla z vod ideově kontaminovaných ekologickou propagandou do klidnějších přístavů, plných zelených oáz se slunečním, větrným, vodním i vodíkovým pohonem.
Nervózní z tohoto celkem běžného kapitalistického počínání jsou kupodivu zastánci zmiňovaného přerozdělování a dotování obnovitelných zdrojů, reprezentované „duhami, limity, kořeny či nikami“, kteří jim chtěli zatnout tipec. Ejhle, šikovný podnikatel si drze sahá na „jejich“ vybojované peníze, které mu nejen skrze emisní povolenky sebrali pro své obnovitelné favority.
A nervózní jsme z toho také my, spotřebitelé. Neumíme a nemůžeme ovlivnit, kdo kde kolik a na co získá finanční podporu. Vadí nám ale dopad takto překotného úprku k obnovitelným zdrojům a z něj už v blízké budoucnosti vyplývající reálná možnost skokového zdražování energií všeho druhu. A nejen u elektřiny, jsou i další komodity, co rodiny v civilizované zemi potřebují k normálnímu životu. Jde i o teplo, pitnou či užitkovou vodu. Jejich další zdražení kvůli zbrklému přechodu k obnovitelným zdrojům stojící stovky miliard korun už připouští i oficiální státní orgány jako kupříkladu oborová ministerstva, studie renomovaných firem aj.
My bohužel ve svém postavení pouhého odběratele „odsouzeného“ za všechny dodávky platit, co si kdo řekne, jinak to nedostane, můžeme jen upozorňovat. Jste si všichni jistí, že domácnosti za pár let vše utáhnou? Nehrozí taky leckdy nejen večer a během noci úplná tma až nebude foukat, svítit? Nebudeme drkotat zuby a zatínat pěsti ve tmě, ale hlavně v zimě, až Rusy jednou napadne a vzkážou – zastavujeme kohouty a plyn chceme zpátky, jako chtějí nyní po Slovácích vrátit dodávky Sputniku V?
A mimochodem, když už jsme u vakcíny, tak si neodpustím jednu závěrečnou poznámku. Po zkušenostech s tím, jak se úřednická parta v EU, plná „zelených“ ideálů trápila, a ještě pořád trápí se sháněním vakcín pro půlmiliardy Evropanů, bych jí další rozhodování o našich elektrických vypínačích opravdu už nesvěřil. Když si neumí poradit ve fatálních záležitostech, rozhodujících bez nadsázky o životě a smrti svých obyvatel, tak nad naší energetickou bídou jen mávnou rukou. Je tedy na nás se hlasitěji ozvat a pokusit se vyjednat nějaký schůdný kompromis.
