Centrální banky vytvářejí hustou síť spoluautorských vazeb mezi svými výzkumníky a analytiky, která se neustále rozšiřuje. To může do určité míry odrážet rostoucí množství i škálu úkolů připadajících na centrální banky a rostoucí propojenost světových ekonomik i finančních systémů. V našem předchozím příspěvku jsme se zaměřili na významné rozdíly a podobnosti různých aspektů výzkumu v centrálních bankách. K tomuto účelu jsme zkonstruovali unikátní datový soubor o více než 20 tisících výzkumných publikacích 50 evropských a amerických centrálních bank z posledních dvou dekád. Stejný datový soubor jsme využili i k tomu, abychom se blíže podívali na spolupráci mezi jednotlivými centrálními bankami, spolupráci s univerzitami a dalšími výzkumnými institucemi. Většina těchto vazeb je regionální. To znamená, že centrální banka s větší pravděpodobností spolupracuje s univerzitou či jinou výzkumnou institucí v dané zemi nebo blízkém regionu. Ukazuje se také, že výzkumníci mají tendenci opouštět národní centrální banky ve prospěch nadnárodních institucí, jakými jsou Evropská centrální banka (ECB) či Banka pro mezinárodní platby (BIS), nebo se přesouvat do akademické sféry.
Užší spolupráce ekonomů v oblasti výzkumu v čase neustále zesiluje. Zvyšuje se průměrná velikost výzkumných týmů i podíl článků s větším počtem spoluautorů. Tyto tendence byly dobře zdokumentované v akademickém výzkumu, v centrálním bankovnictví či nadnárodních institucích však již méně. První vlaštovku v tomto ohledu představuje článek MMF, který se z blízka dívá na výzkumné články dané instituce i spoluautorské sítě, které tvoří. Potvrzuje mimo jiné trend neustále se prohlubující vzájemné spolupráce. Společné vazby mezi výzkumníky vytváří pozitivní efekty a umožňuje snadno sdílet znalosti nejen přímo mezi spolupracujícími autory, ale také nepřímo s dalšími výzkumníky, kteří mohou být provázání v rámci komplexních výzkumných sítí. Užší spolupráce má přitom pozitivní dopad i na vyšší produktivitu jednotlivce. V našem článku, který v tomto příspěvku shrnujeme, se díváme na velikost a strukturu výzkumných týmů, hustotu spoluautorských sítí a mobilitu výzkumníků mezi institucemi.
Spolupráce mezi výzkumníky v centrálních bankách roste
Průměrný počet autorů jednoho výzkumného článku se za poslední dvě dekády významně zvýšil (graf 1, panel A). Nejvíce vzrostl podíl článků se třemi autory, v menší míře poté se čtyřmi a více. Naproti tomu, výzkumné týmy složené pouze ze dvou autorů nebo sólo články jsou čím dál tím méně časté. I přestože se zvyšuje velikost výzkumných týmů, pouze relativně malý podíl autorů přispívá velkým dílem k celkovému počtu dokončených výzkumných článků (graf 1, panel B). Přibližně 10 % autorů se totiž podílelo na 50 % všech 20 tisíc výzkumných článků publikovaných od roku 2000 a uvedených v databázi IDEAS/RePEc. Centrální banky tak mohou být náchylné k tzv. efektu vyhynutí, který byl již dříve identifikován v akademickém výzkumu. Odchod top výzkumníků se může negativně projevit v kvalitě i kvantitě výzkumu produkovaného centrální bankou.
Centrální banky v Evropě začaly po světové finanční krizi v oblasti výzkumu více spolupracovat
Hustota sítě spoluautorských vazeb mezi americkými centrálními bankami se v čase příliš nezměnila a zůstává vysoká. Naproti tomu spolupráce mezi evropskými centrálními bankami vzrostla významně (graf 2). V období před rokem 2004 se pouze tři centrální banky podílely na 50 % všech výzkumných publikací. V roce 2009 to již byly banky čtyři, přičemž do spolupráce se zapojily i některé dříve izolované centrální banky ze střední a východní Evropy. K prohloubení vzájemných vazeb došlo však ve větší míře až po roce 2009, což mohlo být odrazem kombinace několika faktorů. Zaprvé, v letech 2004, 2007 a 2013 došlo k rozšíření EU, které přispělo k vyšší spolupráci a sdílení znalostí. Zadruhé, zintenzivnila se spolupráce v rámci Evropského systému centrálních bank na úrovni mnoha nově vzniklých výzkumných a pracovních skupin. ECB v tomto ohledu často vystupovala v roli hlavního koordinátora. Zatřetí, světová finanční krize 2008-2009 poukázala na negativní stránku vysoké propojenosti finančních trhů, která mohla motivovat k užší spolupráci výzkumníků z různých oblastí a regionů.
Poznámka ke grafu: Každá hrana mezi dvěma centrálními bankami (uzly) představuje vztah mezi centrální bankou, kde byl článek publikovaný a afiliací autorů. Šířka hrany odráží celkový počet takovýchto vztahů a reflektuje tak intenzitu spolupráce spíše než počet článků. Vztah na počet článků naznačuje zbarvení uzlů. Centrální banky zobrazené červeně publikovaly 80 % všech článků (tmavě červená pro 50 % a světle červená pro dalších 30 %).
Spolupráce mezi centrálními bankami, univerzitami a dalšími výzkumnými institucemi se také prohloubila
Americké i evropské centrální banky udržují velmi plodnou spolupráci s jinými výzkumnými institucemi (graf 3). Většina společných vazeb je regionální a centrální banky tak častěji spolupracují s univerzitami a dalšími institucemi buď ve vlastní zemi, nebo blízkém okolí. Pokud se na to podíváme optikou univerzit a dalších výzkumných institucí, pouze relativně malá část z nich spolupracuje s centrálními bankami ve všech čtyřech regionech (tmavě modrá) nebo ve třech ze čtyř regionů (světle modrá). Mezi ty nejvýznamnější patří Centre for Economic Policy Research (CEPR), National Bureau of Economic Research (NBER) a Institute of Labor Economics (ILE). Je poměrně překvapivé, že se větší spolupráce pozorovaná v poslední dekádě neprojevila v podílu výzkumných článků publikovaných v akademických časopisech. Ten se drží dlouhodobě stabilně okolo 40 % (pokud abstrahujeme od publikačního zpoždění v roce 2018 a 2019).
Mobilita a fluktuace výzkumníků
Abychom mohli zjistit něco o mobilitě či fluktuaci výzkumníků mezi centrálními bankami, musíme se na spoluautorské vazby podívat z trochu jiného úhlu. V grafech výše je vztah vytvořen vždy mezi centrální bankou, kde byl článek publikovaný, a afiliací autorů. Zatímco afiliace autorů představuje současný pohled, vztah k centrální bance je určitým historickým záznamem. Je tomu tak proto, že afiliace autora se může v čase měnit a mohla být jiná v době publikace článku. Centrální banka se však nemění. Pokud vytvoříme vazby pouze na základě afiliace autorů (tedy ze vztahu vynecháme centrální banku), můžeme se dozvědět mnohé o přesunech autorů mezi institucemi v čase. Lze předpokládat, že alespoň jeden z autorů výzkumného článků v době jeho publikace pracoval v centrální bance. Jestliže tedy ani jeden z autorů není v současnosti afiliován k centrální bance, kde byl článek publikován, došlo pravděpodobně k určité mobilitě. Protože se jedná pouze o nepřímou indikaci, nemůžeme se dívat na individuální vztahy, můžeme ale sledovat změny v distribuci mezi regiony. A právě takové změny jsme i identifikovali (Tabulka 1). Pokud se tedy díváme pouze na vztah mezi autory podle jejich afiliace, významně nám vzroste podíl spoluautorských vztahů v rámci dvou nadnárodních institucí, tedy ECB a BIS, a ve vztahu k univerzitám a dalším výzkumným institucím. Zároveň klesá podíl spolupráce mezi národními centrálními bankami z evropských regionů. To naznačuje, že výzkumníci a další ekonomové mají tendenci opouštět národní centrální banky a přesunovat se do nadnárodních institucí a akademické sféry, což může mít potenciálně negativní důsledky spojené s odlivem lidského kapitálu.
Mobilita a fluktuace výzkumníků
Abychom mohli zjistit něco o mobilitě či fluktuaci výzkumníků mezi centrálními bankami, musíme se na spoluautorské vazby podívat z trochu jiného úhlu. V grafech výše je vztah vytvořen vždy mezi centrální bankou, kde byl článek publikovaný, a afiliací autorů. Zatímco afiliace autorů představuje současný pohled, vztah k centrální bance je určitým historickým záznamem. Je tomu tak proto, že afiliace autora se může v čase měnit a mohla být jiná v době publikace článku. Centrální banka se však nemění. Pokud vytvoříme vazby pouze na základě afiliace autorů (tedy ze vztahu vynecháme centrální banku), můžeme se dozvědět mnohé o přesunech autorů mezi institucemi v čase. Lze předpokládat, že alespoň jeden z autorů výzkumného článků v době jeho publikace pracoval v centrální bance. Jestliže tedy ani jeden z autorů není v současnosti afiliován k centrální bance, kde byl článek publikován, došlo pravděpodobně k určité mobilitě. Protože se jedná pouze o nepřímou indikaci, nemůžeme se dívat na individuální vztahy, můžeme ale sledovat změny v distribuci mezi regiony. A právě takové změny jsme i identifikovali (Tabulka 1). Pokud se tedy díváme pouze na vztah mezi autory podle jejich afiliace, významně nám vzroste podíl spoluautorských vztahů v rámci dvou nadnárodních institucí, tedy ECB a BIS, a ve vztahu k univerzitám a dalším výzkumným institucím. Zároveň klesá podíl spolupráce mezi národními centrálními bankami z evropských regionů. To naznačuje, že výzkumníci a další ekonomové mají tendenci opouštět národní centrální banky a přesunovat se do nadnárodních institucí a akademické sféry, což může mít potenciálně negativní důsledky spojené s odlivem lidského kapitálu.
