Rizikově averzní nálada na devizových trzích trvá. Oslabují rizikové měny jako kanadský, australský a novozélandský dolar. Koruna oslabuje k hranici 27,20 za euro. Spolu s ní slábne i polský zlotý a maďarský forint.

Jak moc jsou banky ohroženy „ropným“ strašákem?

Letošní rok se (prozatím) nese v duchu hromadného poklesu. Ten se týká především dvou oblastí, a to ropy a akcií. S tím, jak Brent a WTI za rok 2016 odepsaly více jak 7 % v prvním případě a ve druhém pak dokonce 13 %, spadly i hlavní americké indexy společně o více jak 4,5 %. Spojitost je jasná, propad černé komodity s sebou „napřímo“ stahuje především akcie energetických společností. Existuje však ještě další segment, který je ropným pádem silně ovlivněn, a tím jsou banky.

Nejčastěji je spojitost bank a energetických podniků zmiňována ve Spojených státech, kde jsou onou spojnicí poskytnuté úvěry. Vzhledem k tomu, že si americké bankovní domy prošly v posledních měsících výplachem, který jejich akcie dostal v některých případech až na úrovně z roku 2011, začíná se čím dál tím více spekulovat o tom, že svou vinu nese i jejich nadměrná expozice v energetickém sektoru. Jakmile ceny ropy sráží zisky rafinérií, ty nemají dostatečné prostředky ke splácení svých půjček, což se ve výsledku projeví v rozvaze jejich konečných věřitelů.

Byť je tento pohled na věc logický, reálná čísla celou situaci uklidňují. Ve své studii to potvrzuje Richard Bove, akciový stratég společnosti Rafferty Capital Markets, který se zaměřuje obzvláště na americký bankovní sektor. Dle jeho názoru je obava z propuknutí další krize typu „rok 2008“, jež by měla původ v poskytnutých úvěrech do energetického sektoru, naprosto zbytečná.

„Nedávno jsem provedl analýzu agregované rozvahy 18 největších amerických bank,“ přepisuje slova studie server CNBC. „Tyto společnosti drží dohromady 69 % z celkové hodnoty aktiv sektoru, díky čemuž jsou výbornými reprezentanty rizikové expozice celého segmentu. Ve výsledku se ukázalo, že americké banky jsou vystaveny mnohem většímu riziku v případě půjček, který směřovaly do spotřebitelského a realitního sektoru, než je tomu v případě energetiky, zpracování kovů a důlních společností.“

Bove svou studii postavil na vypuknutí hypotetické krize, která by způsobila hromadnou vlnu nesplácení půjček. V takové situaci by ztráty bank dosáhly 18 miliard dolarů u spotřebitelských úvěrů, 6 až 7 miliard v případě realitního průmyslu a „pouze“ 3 až 4 miliardy v rámci energetiky. Tato čísla bylo postavena na předpokladu, že by banky byly nuceny odepsat 25 % „energetických“ půjček, 1,5 % realitních a 4,5 % spotřebitelských. Dohromady by odpisy všech sledovaných bank činily 29 miliard dolarů, což by odpovídalo zhruba 18 % jejich aktuálních zisků před zdaněním.

Výsledná data tedy ukazují, že případný krach energetického sektoru by bankám nezpůsobil tak velkou újmu, jak by někteří mohli čekat.

Ani celková dluhová expozice napříč všemi sektory není u amerických bank tak velká, jako tomu bývalo před zavedení pokrizových regulací. Během posledních dekád dosahoval podíl poskytnutých půjček na celkových aktivem bank zhruba 60 %. Dnes, podle dat Federální společnosti pojištění vkladů, dosahuje aktuální podíl 55 %. Bovem sledované banky pak vykazují „pouze“ 44 %.

Ve prospěch ochrany amerických finančních domů před dluhovými defaulty hraje roli i jejich záchranný polštář tvořený hotovostí a vysoce likvidními aktivy, jako jsou například americké státní dluhopisy. Tento ukazatel se za posledních 8 let ročně zvyšoval dvoucifernými čísly, což v případě bondů znamená navýšení z jedné desetiny celkové hodnoty poskytnutých půjček až na jednu třetinu. Celkově tak likvidní aktiva tvoří zhruba 140 % běžného bankovního kapitálu.

Na základě těchto čísel Bove konstatuje, že pokud byl nedávný pokles způsoben obavou z příliš velké expozice amerických bank v energetickém sektoru, stalo se tak pouze a jen z nedostatku informací. Na druhou stranu se tak na trhu vytvořila ideální příležitost k nákupu za zajímavé ceny.

O čem banky mlčí, ale je dobré to vědět

Newsletter