Dolar si připisuje zisky, v průběhu dne konstantně zpevňuje ve směru 1,1750 EURUSD. Měny regionu si také žijí po svém. Koruna posiluje pod 25,30 EURCZK, zatímco zlotý naopak nadále oslabuje. Zlotý je na páru s korunou v oblasti historických minim. Forint se pohybuje do strany.

Jak vyučovat ekonomii?

Nejprve je třeba upřesnit, jaký obor máme vlastně na mysli. Velká většina českých „ekonomických“ fakult totiž nevyučuje obor, který se na Západě chápe jako „economics“, nýbrž to, co se běžně označuje jako „business administration“. To se týká velké většiny výuky například na Vysoké škole ekonomické i jinde. Ekonomie ve smyslu „economics“ je vyučována například na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nebo v doktorandském programu CERGE-EI, a můj komentář se bude vztahovat právě k tomuto oboru.

Absolventi oboru ekonomie by měli najít uplatnění v soukromé i veřejné sféře a někteří budou případně pokračovat ve vědecké práci. Studenti by tak měli chápat fungování tržních mechanismů a jejich limity, stejně jako porozumět roli hospodářské politiky a tomu, zda a do jaké míry dokáže případná tržní selhání řešit. To je důležité, ať už studenti nastoupí jako ekonomové ve firmách nebo finančních institucích, konzultanti v právnických firmách zaměřujících se na obchodní spory nebo úředníci na ministerstvech zabývajících se hospodářskou politikou.

Je dobré začít popisem toho, co standardní výuka ekonomie (tedy oboru „economics“) na bakalářském (undergraduate) stupni studia zahrnuje. Primární důraz je kladen na společný základ, tedy sekvenci kurzů makroekonomie, mikroekonomie a ekonometrie, často doplněnou o kurzy matematiky (protože zejména v USA studenti nezřídka přicházejí na univerzity kvantitativně nedostatečně vybavení).

Na společný základ potom navazují ve velké míře volitelné pokročilé kurzy. Tyto kurzy se specializují na jednotlivé oblasti ekonomie, jako jsou třeba mezinárodní ekonomie, finance, ekonomie trhu práce, teorie her, teorie trhů s nedokonalou konkurencí, experimentální ekonomie, ekonomie rozvojového světa, atd. Kvalitní specializované bakalářské kurzy na dobrých univerzitách se svým zaměřením a náročností blíží pochopení detailů soudobého výzkumu.

Dobrá kvantitativní příprava přitom není nutná jen pro pochopení ekonomické teorie (ta se na bakalářském a magisterském stupni studia učí většinou v upravené a velmi přístupné podobě), ale také kvůli schopnosti pracovat s daty, aby studenti mohli správně porovnávat ekonomickou teorii s empirickými fakty – a správné pochopení statistických a ekonometrických metod se bez určitého stupně matematické průpravy prostě neobejde. S rostoucím objemem dostupných ekonomických dat přitom role empirických metod dále poroste.

 

Čemu by měli studenti porozumět? Studenti by měli být schopni rozpoznat a pochopit skutečné kauzální ekonomické vztahy, odlišit je od pouhých korelací a očistit je od vlivu zavádějících proměnných. A ekonomická teorie zde slouží jako prostředek, jak toho dosáhnout. Smyslem výuky není studium ekonomických modelů jako takových, ale to, jak nám tyto modely umožňují pochopit ekonomické vztahy v reálném světě.

Z pedagogického hlediska je ekonomický model, byť v zjednodušené formě, účinným prostředkem jasného vyjadřování, který nutí studenty k oddělení podstatných mechanismů od těch nepodstatných a umožňuje jim pochopit ekonomickou kauzalitu – tedy jakým způsobem exogenní proměnné ovlivňují proměnné endogenní. Kromě toho slouží ke studiu alternativních ekonomických scénářů (tzv. counterfactuals), například dopadů navrhovaných nových hospodářských politik. Tyto dopady nelze vyčíst z existujících dat, protože se s implementací nových politik zároveň změní i chování firem a domácností.

Propojení teorie s ekonomickými daty je přitom nezbytnou součástí výuky. Poznání přitom vyplývá nejen z toho, kde ekonomické modely poskytují vysvětlení empirických závislostí, ale také z toho, v čem selhávají, a to se jinak než z dat nedozvíme. A zde zároveň leží další, neméně důležitý přínos ekonomických modelů ve výuce – vedou studenty k přemýšlení o tom, jaká data jsou zapotřebí k tomu, abychom mohli dané ekonomické vztahy potvrdit nebo naopak vyvrátit.

Abych byl konkrétní, kurz Intermediate Macroeconomics, který na bakalářské úrovni na New York University přednáším, je poměrně standardním kurzem makroekonomie, a prvním, kde se studenti seznámí s makroekonomickými modely. Podkladovou učebnicí je Macroeconomics od Chada Jonese (https://web.stanford.edu/~chadj/macrobook.html), doplněná o řadu vlastních materiálů.

První část kurzu se zabývá teoriemi hospodářského růstu. Klíčovou otázkou, kterou nám zde ekonomická teorie pomáhá zodpovědět, je, do jaké míry k dlouhodobému hospodářskému růstu přispívají různé ekonomické faktory jako jsou akumulace kapitálu, technologický rozvoj, růst vzdělanosti atd. Takovou otázku je obtížné rozřešit jen studiem ekonomických dat, protože všechny tyto ekonomické faktory rostou v čase zároveň a není tedy zřejmá vzájemná kauzalita.

Druhá část se věnuje dlouhodobé rovnováze. Prvním tématem je dynamika trhu práce, kde ekonomická teorie slouží k pochopení toho, jak dynamika hledání práce, najímání zaměstnanců a jejich propouštění určuje míru nezaměstnanosti, jak kvantifikovat přínosy a náklady podpory v nezaměstnanosti, vliv danění práce nebo motivaci k akumulaci lidského kapitálu. Druhým tématem je dlouhodobý vztah mezi měnovou politikou a inflací, kde studenti zkoumají historické inflační epizody a kvantitativní vztah s emisí peněz a financováním rozpočtových schodků.

ČBA: Finanční gramotnost Čechů se nelepší, jsme na tom stejně jako loni

Konečně třetí část kurzu se zabývá hospodářský cyklem a rolí měnové politiky a použitým teoretickým modelem je jednoduchý „neo-keynesiánský“ model. Název toho modelu je samozřejmě zavádějící, protože má málo společného s keynesiánstvím a vznikl syntézou několika základních konceptů moderní mainstreamové makroekonomie: dynamického rozhodování firem a domácností, Phillipsovy křivky a rozhodování centrální banky o úrokových sazbách (někdy nazývané Taylorovo pravidlo). Podstatou zde není co nejpřesnější popis dynamiky hospodářského cyklu, to by bylo v tak jednoduchém modelu naivní, ale analýza toho, jakým způsobem ekonomické šoky ovlivňují rozhodování firem a domácností, a jak na ně reaguje měnová politika. Nedílnou součástí je pochopení principů časové konzistence a kredibility hospodářských politik.

Studenti jsou tak v průběhu kurzu vystaveni nejen rozmanitému spektru ekonomických modelů, ale i velkému množství historických i soudobých dat, která používají k jejich kritickému hodnocení.

Nabyté ekonomické znalosti přitom nemusí a nemají sloužit jen v profesním životě. Stejně tak se hodí studentům jako občanům pro kritické zhodnocení hospodářských politik navrhovaných politickými stranami nebo k porozumění odborně-populárním ekonomickým debatám. Českému odbornému ekonomickému diskursu by ostatně prospělo, kdyby se dokázal zbavit tak častých argumentů založených na nekonzistentních a empirické evidenci odporujících základech.

Thomas Sargent, nositel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 2011, přednesl v roce 2007 studentům na Berkeley jeden z nejkratších promočních proslovů v historii (http://www.businessinsider.com/thomas-sargent-shortest-graduation-speech-2014-4). V něm, zdůrazňuji s významnou mírou nadsázky, popsal ekonomii jako „formalizovaný selský rozum” (organized common sense) a shrnul některé základní poznatky v jednoduchých bodech o několika větách. Ty jsou samozřejmě zjednodušující, ale pokud studenti dvanáct bodů popsaných v článku pochopí a dokážou vysvětlit, proč jsou důležité, tak jsme je něco naučili.

Za připomínky k textu děkuji Jakubu Kastlovi (Princeton University), Ctiradu Slavíkovi (CERGE-EI) a Kataríně Borovičkové (NYU).

 

Server Roklen24 připravuje další názorové texty, které se budou výukou ekonomie zabývat.

Newsletter