V nových zemích EU, včetně Česka, vznikl nezvyklý investiční cyklus. Evropská unie přiděluje výrazný objem prostředků do Evropských strukturálních a investičních fondů. Země středoevropského regionu ale nedokáží z těchto fondů čerpat rovnoměrně a investiční aktivita tak masivně roste na konci programových období, kdy se alokované prostředky musí dočerpat. Na začátku programového období dochází naopak k propadu investic.
To se netýká pouze veřejných investic, ale tento cyklus zahrnuje i tvorbu hrubého fixního kapitálu v soukromém sektoru. Podmínky pro soukromé investice zůstávají nadále příznivé. Česká ekonomika vstupuje do čtvrtého roku řadě s růstem vyšším, než je její potenciál. Ekonomický cyklus má fázi oživení již za sebou a nachází se hluboko v pásmu expanze, úrokové sazby přitom zůstávají stále velmi nízké. Střednědobé vyhlídky pro české hospodářství zůstávají dobré a ekonomická dynamika českých obchodních partnerů překvapuje rychlejším růstem.
Podniky však zůstávají opatrné, když je brzdí některé dlouhodobé obavy. Podinvestovanost v infrastruktuře a nejistota ohledně jejího dalšího rozvoje je jednou z hlavních překážek pro další investice. Navíc růst vnější poptávky je poměrně křehký i kvůli chybějícím strukturálním reformám a politické nejistotě. To vše brzdí podnikatelskou důvěru. Podniky čelí i nedostatku volných pracovních sil a některé z nich podle našeho odhadu omezují investice i z tohoto důvodu. Bojí se, že by na nových výrobních linkách neměl kdo pracovat. Nedostatek pracovních sil také snižuje atraktivnost pro nové investory, kteří v České republice hledají levnou pracovní sílu.
Autorem je Jan Vejmělek, hlavní ekonom Komerční banky. Text je komentářem k FPG Indexu investičního klimatu v ČR
