Kurz japonského jenu včera oslabil nad 150,00 jenů za dolar. Po tomto pohybu následovalo jeho prudké posílení. Spekuluje se, že by mohlo jít o intervenci ministerstva financí. To však nic oficiálně nepotvrdilo. Stále se tak mohlo jednat o velký objem uzavřených shortů s ohledem na psychologickou důležitost dané hranice. V japonské ekonomice se mezitím kupí proinflační tlaky.

Kongres schválil zákon o nouzovém financování vlády do 17. listopadu. Jestřábí nálada v americké ekonomice přetrvává, dolar pokořil hranici 1,0500 EURUSD. Koruna ve ztrátě.

Míra inflace je pokus o vtěsnání velmi komplexního a těžce uchopitelného jevu do jedné číselné hodnoty. Chladná statistická metodika, podle které je každý měsíc vypočítávána, nepostihuje mnohotvárnost a komplikovanost, s jakou inflace působí na naše životy, stejně jako nedokonale popisuje stav živého organismu, jež nazýváme ekonomikou.

Německo zaznamenalo pokles meziroční inflace na 4,5 % z 6,1 %, přičemž odhad trhu byl 4,6 %. I přes pozitivní výsledek jsou tato data pro ECB hůře uchopitelná, jelikož stejně jako v ostatních evropských zemích jsou nadále obklopena statistickým šumem. Jde především o vládní zásahy, ať už trvalé či dočasné.

Americký dolar výrazně posílil. Během úterý se dolarový index, který sleduje kurz dolaru proti hlavním světovým měnám, dostal na maxima za deset měsíců. Na zpevnění indexu se podepsal i stále slábnoucí jen, který se přibližuje kurzu 150 japonských jenů za jeden americký dolar. Výnos desetiletého amerického dluhopisu opět rostl na maxima za několik let v reakci na rétoriku Fedu.

Ekonomická situace se nevyvíjí ideálním směrem. Důvěra v tuzemskou ekonomiku podkopává zejména zhoršující se poměry v průmyslu. O nic lépe na tom nejsou naši němečtí sousedé, kteří se také pohybují na samotné hraně recese. Koruna včera byla v mírném zisku. Výraznější pohyb může přijít zítra po tiskové konferenci ČNB.

Přijdeme-li o blízkou osobu, zaměstnání, příjem, majetek či jinou existenciální hodnotu, procházíme v následujícím pořadí pěti emocionálními stavy. Jsou to denial (popírání), anger (vztek), bargaining (doprošování se), depression (deprese), acceptance (vyrovnání), zkráceně DABDA. Inflační vlna a následné vzedmutí úrokových sazeb bezesporu znamená šokovou událost pro mnoho jedinců, jak z pohledu osobního, tak profesionálního. Je proto pravděpodobné, že procházejí procesem DABDA.

Výprodej na americkém dluhopisovém trhu pokračuje. Výnosová křivka se napřímila stylem, který je obvykle rizikem pro riziková aktiva, ať už jde o akcie či měny rozvojových trhů. Pozitivní cenová korelace akcií a dluhopisů přetrvává. Dobrá data podporující obraz silné americké ekonomiky jsou tak rizikem dalšího zvýšení úroků, a tedy rizikem poklesu akcií a ceny bondů.

Americká centrální banka ponechala úroky dle očekávání beze změny. Představila však jestřábí prognózu potvrzující nad očekávání větší sílu americké ekonomiky. Ta je zároveň spjata s perzistentními inflačními tlaky, a tedy i potřebou vyšších úroků po delší dobu. Nehledě na to, že rétorika guvernéra Powella vyzněla velmi opatrně, trh se veze na vlně rostoucích tržních sazeb a silného dolaru.

Revize srpnové inflace v eurozóně ukázala mírný pokles. Postoj ECB by tato čísla změnit neměla. Stále existuje prostor pro zvýšení úroků, uzná-li to Rada guvernérů ECB za nutné. V Kanadě naopak inflace znovu vzrostla. V návaznosti na to v zemi javorového listu zesílily tržní sázky na další utažení. Nejdůležitější měnověpolitické zasedání čekáme dnes večer v USA. Fed by se měl přiklonit ke stabilitě sazeb. 

Guvernér České národní banky Aleš Michl pomohl koruně k silnějším hodnotám. Kurz se tak dostal zpět na úrovně ze začátku minulého týdne. Mírně vzrostly i krátké korunové sazby s tím, jak část trhu přehodnotila svá očekávání ohledně možného snížení úroků ve zbytku roku. Michl jasně uvedl, že se ČNB nehodlá dostat výrazně před křivku, jako to udělala například polská centrální banka.

Představa, že po agresivní úrokové kampani zůstane ekonomika v nezměněném stavu a vrátí se do své „pohodové“ předinflační podoby, je naivní. Takový způsob myšlení je zejména pro investora a obchodníka velmi nebezpečný a může být příčinou spousty investorských chyb.

ECB zvýšila úroky podesáté v řadě, přičemž depozitní sazba se dostala na historické maximum. Jsme již na vrcholu, nebo by mohlo přijít ještě další zvýšení? 

Evropskou centrální banku dnes čeká živá debata o sazbách. Existují argumenty pro další zvýšení, ale i pro úrokovou stabilitu. Vyloučit nemůžeme ani debaty o dalších nástrojích. Očekáváme, že se většina Rady guvernérů vysloví pro navýšení sazeb, které by mohlo být poslední v aktuálním úrokovém cyklu. 

Kurz libry proti dolaru po zveřejnění dat ohledně vývoje HDP opět oslabil. Vzhledem k tomu, že se blížíme konci navyšování úrokových sazeb ze strany Bank of England a data z britské ekonomiky nejsou přesvědčivá, lze vidět rizika spíše na straně slabší libry.

Česká koruna včera oslabila nad úroveň 24,50 za euro. Dostala se tak na nejslabší úroveň od listopadu 2022. Přestože by v blízké době mohla nastat určitá korekce, z dlouhodobého hlediska je výrazné posílení koruny nepravděpodobné. Srpnová inflace klesla na meziročních 8,5 % podle plánu. Není tedy žádným překvapením, že se začíná mluvit o postupném uvolnění měnové politiky.

Polské snížení úrokových sazeb dokresluje hrozivý obrázek, který nám nabízí zbytek EU, a hlavně německé makroekonomické ukazatele.

O překvapení aktuálního týdne se ve středu postarala polská centrální banka. Tržní konsensus očekával snížení sazeb. Na to došlo, bylo však výrazně vyšší. Následná reakce oslabila nejen polský zlotý, ale i českou korunu. Malá část trhu teď dost možná spekuluje, zda by se obdobně nemohla zachovat i Česká národní banka. Jsme toho názoru, že polského scénáře se od bankovní rady ČNB nedočkáme. 

V zásadě každý zástupce centrální banky na otázky ohledně nastavení měnové politiky a rozhodnutí bankovní rady na dalším zasedání odpovídá, že bude záležet na vývoji klíčových dat. Slyšíme to z úst zástupců ČNB, Fedu i ECB. Situace se ale trošku komplikuje, když jednotlivé ukazatele ukazují různým směrem, jako je tomu v případě eurozóny.

Kurz koruny se v posledním měsíci hravě drží nad hranicí 24,00 za euro. Komentáře z České národní banky nenaznačují, že by bankovní rada měla s těmito hodnotami jakýkoliv problém. Vývoj kurzu ji neodradil ani od formálního ukončení intervenčního režimu. Mohla by být koruna ještě slabší? Které faktory by kurz mohly oslabit? Převažují domácí, nebo zahraniční?