Na světových FX trzích panuje rizikově averzní nálada projevující se v oslabování rizikových měn. Euro oslabuje proti dolaru. Risk-off nálada citelně oslabuje měny regionu střední a východní Evropy. Koruna poblíž hranice 26,90 za euro. Rizika nakloněna k dalšímu oslabování.

Kdy přijde další recese? A co na to akcie?

Dá se odhadnout, kdy přijde další recese? S přesností na dny, měsíce ani roky určitě ne. Co je však možné, je zaměřit se na historická data a ukázat, s jakou pravidelností se krize objevovaly, jaká byla jejich průměrná délka a co z toho vyplývá pro současnou situaci.

Tento průzkum provedl Ben Carlson, zakladatel serveru A Wealth of Common Sense. Ve své studii se zaměřil na jednotlivé případy amerických ekonomických recesí, aby zmapoval jejich průměrnou délku trvání, celkovou kontrakci, ale především pravidelnost, se kterou se po dobu několika desítek let objevovaly. Na to poté navázal šetřením ohledně vývoje amerických akcií reprezentovaných indexem S&P 500. Konkrétně se zaměřil na vývoj těsně před, během a po krizi.

V letech 1836 až 1928 zažívaly Spojené státy ekonomickou recesi jednou za 2,1 roku. Toto období zahrnovalo celkem sedm depresí, které v průměru vedly k 29% poklesu ekonomické aktivity. Tento vývoj částečně souvisel s tím, že USA fungovaly za podmínek zlatého standardu, stejně tak platí, že byly v podstatě rozvojovým trhem.

V roce 1929 pak přišla Velká deprese, jež vedla k více jak 26% kontrakci. Po jejím konci se už neobjevila žádná další krize, která by ve výsledku dosáhla tak mohutného propadu. Dokonce ani poslední krize z roku 2008, byť byla největší z celé poválečné doby, nedosáhla velikosti těch, které jsou zmapovány v období 19. a začátku 20. století.

Mezi lety 1929 – 2009 si Spojené státy prošly celkem 14 krizemi, přičemž každá měla odlišnou intenzitu i délku trvání (viz. tabulka č.1). Jak je ve výsledku patrné, tak v USA se recese objevují zhruba každé čtyři roky (medián zvoleného časového rámce je 4 roky a 2 měsíce). V období před a během druhé světové války krize probíhaly mnohem pravidelněji než v poválečné době. Po roce 1945 jsou sice kontrakce rozloženy více v čase, avšak stále se objevují asi s pětiletými odstupy. Jedinou výjimkou byla 90. léta, která se za celých deset let obešla bez jakéhokoliv propadu.

Jak je vidět, tak dnes už výsledný medián studie překračujeme o dva roky. Je jasné, že historická data nelze nikdy brát jako hlavní směrodatný fakt určující budoucí vývoj. Jisté je však to, že každým dnem se stále více a více přibližujeme k další krizi, jelikož ekonomický cyklus je věc naprosto neodvratitelná.

Co na to akciové trhy?

V druhé části studie se Carlson zaměřuje na vývoj amerického akciového indexu S&P 500 před, během a po vybraných krizích. Jako začátek sledovaného období si zvolil druhou polovinu 50. let a konec je opět ohraničen rokem 2009 (viz. tabulka č.2).

Statistiky jasně ukazují, že investor, který se nebál investovat během ekonomického poklesu, na tom v naprosté většině případů vydělal. Tři roky po recesi vykázaly průměrné roční výnosy akcií růst 11,9 %. O další dva roky navíc se pak stejný ukazatel zastavil na 12,3 %. Jedinou výjimkou bylo období 2000 až 2002, kdy první rok po krizi ovládli akcioví „medvědi“.

Celková průměrná kontrakce trhu za všechna sladovaná období nevypadá nijak hrozně. 1,5% pokles by někteří nepovažovali za nijak vážný propad. Při pohledu na jednotlivé recese je však vidět, že ne každá z nich si prošla pádem akciového trhu. Ve čtyřech z devíti případů si totiž americké akcie udržely růst. Stejně tak je vidět, že rok před krizí šest z devíti sledovaných období zažívalo alespoň mírný nárůst. Tento fakt tak vyvrací mýtus toho, že je akciový trh tím nejlepším indikátorem ekonomické aktivity.

Z pozorovaných dat je tedy ve výsledku možné říci, že těsně před a během krize je výkonnost akcií ve většině případů podprůměrná, zatímco po krizi, do pěti let, je nadprůměrná. Tím pádem jediné, co je potřeba umět odhadnout, je čas vypuknutí další recese. To je však schopnost, kterou neovládají ani ti nejzkušenější investoři.

Co říci závěrem

V první části Carlsonovy studie byla řeč o pravidelnosti a délce trvání amerických recesí. Jak se ukázalo, tak současná situace se uvedenému mediánu už dávno vzdálila. Je však stoprocentně jisté, že další krize nastane. Jen nevíme přesně kdy.

Většina investorů považuje kontrakce za nežádoucí. Každý by chtěl, aby ekonomiky a s nimi i akciové trhy neustále rostly. Udržitelný růst je však mýtus. Běžnou chybou je vnímání recese jako něčeho zlého. Opak je pravdou. V každé krizi je skryt ozdravovací proces, který eliminuje slabé a neefektivní prvky a naopak posiluje ty žádoucí, zdravé.

Potvrzují to i příklady z minulosti. Ty největší a nejznámější společnosti vznikaly právě za doby ekonomické recese. Jmenovat můžeme například magazín Fortune, který byl založen jen devadesát dní po krachu newyorské burzy v roce 1929, stejně je na tom i Walt Disney. Z krizového období 1907 – 1908 pak vzešel logistický gigant UPS i automobilka General Motors. A výčet by mohl dál pokračovat…

Pokud se pak zaměříme na akciový trh, platí to samé. Stejně jako ekonomika, i ten si jednou opět projde bolestivým propadem. Vzhledem k současné situaci, kdy trhy rostou už šestý rok v kuse, by se mohlo zdát, že pád přijde ze dne na den se samotnou krizí celé ekonomiky. Ale možné je i to, že přijde ještě dřív.

Stejně jako v předchozím případě i zde platí, že trh i ekonomika jsou tvořeny jednotlivými subjekty. Ty mají naprosto odlišené preference, a tedy i chování. Jeho nepředvídatelnost pak zaručuje, že přesvědčení o schopnosti predikovat jakoukoliv krizi společně s její podobou je naprosto mylné.

Faber vs. Golub aneb proč investovat do amerických akcií

Newsletter