Turecká ekonomika má svá specifika. Jedním z nich je i prezident Erdogan, který v noci z pátku na sobotu podruhé během šestnácti měsíců odvolal guvernéra turecké centrální banky. Opět tak dokázal, že v případě turecké měnové politiky rozhodně nehodlá stát stranou, nehledě na veškerou kritiku těchto zásahů. Měnová autorita tak má již čtvrtého guvernéra za posledních pět let.
Mnozí z vás si pamatují začátek července 2019, kdy Erdogan odvolal tehdy necelé tři roky sloužícího guvernéra turecké centrální banky Murata Cetinkayu a místo něj dosadil tehdejšího viceguvernéra Murata Uysala. Cetinkayovo odvolání nebylo oficiálně nijak odůvodněno. Mnohé neveřejné zdroje, se kterými pracovala například agentura Reuters, však jasně uvedly, že důvodem byly neshody v otázce tureckých úrokových sazeb. Prezident totiž v rámci podpory ekonomického růstu požadoval rychlejší snižování sazeb, nehledě na inflační vývoj. Erdogan je všeobecně znám svým přesvědčením, které razí myšlenku nízkých úrokových sazeb nepodporujících inflační tlaky.
Letos se situace opakovala. Erdogan odvolal guvernéra Uysala a na jeho místo dosadil bývalého tureckého ministra financí Naciho Agbala. Uysalovo odvolání bylo opět bez oficiálního důvodu, spekuluje se však především o neschopnosti zastavit oslabování kurzu turecké liry. Ta se během letošního roku stala vinou více než 30% oslabení vůči americkému dolaru nejvíce oslabující měnou rozvojových trhů.
Mnohé by mohlo překvapit, že nový guvernér turecké centrální banky nemá žádné „oficiální“ zkušenosti s měnovou politikou. To ale není v dnešním světě až tak nevšední. Sama guvernérka ECB Lagardeová toho při svém loňském nástupu do funkce byla důkazem. Podle zdrojů blízkých Ugbalovi, které cituje agentura Bloomberg, se však bývalý ministr financí déle než rok účastnil pravidelných informativních setkání o měnové politice a dopadech na fiskální disciplínu. Zcela bez zkušeností by tak údajně být neměl. Ty samé zdroje navíc uvedly, že Ugbal sice není znám žádným konfrontačním přístupem vůči Erdoganovi, zároveň se ale nezdráhá vyjádřit opačný názor.
Komentáře sebrané agenturou Bloomberg a Reuters se shodují, že Ugbal na postu guvernéra centrální banky bude zřejmě lepší volbou, než byl Uysal. Na druhou stranu, i přes jeho „silnější“ pozici s politickou historií navázanou na prezidenta, jen těžko se mu bude vyvracet Erdoganův názor na vztah sazeb a inflace. Jako poslední Erdoganův postoj dokresil komentář z minulého týdne, ve kterém uvedl, že je turecká ekonomika uvězněna v „ďábelském trojúhelníku sazeb, devizového kurzu a inflace“.
I přes relativně pozitivní hodnocení nového guvernéra, očekáváme v nejbližších dnech další tlaky na oslabení kurzu turecké liry, zejména vinou narušení kredibility měnové instituce. Byť je předpokládáno, že Ugbal si mnohem snáze prosadí a odůvodní případné zvýšení tureckých sazeb, je velkou neznámou, zda bude dostatečné k obnově důvěry zejména ze strany zahraničního kapitálu. Ten navíc může být dále odrazován trvajícími geopolitickými tlaky navázanými na Turecko, navíc i ve spojení s novým americkým prezidentem.
K tomu, aby turecká lira získala pevnou půdu pod nohama, bude potřeba přitáhnout úvěrovací kohoutky, a nadto zvýšit sazby. Otázkou ale podle nás není, zda tohle, rozumějme především sazby, nikoli státní úvěrování, ovlivní nový šéf centrální banky. Otázkou spíše je, jestli vůbec nějaký guvernér bude schopen doručit takový úrokový hike, který by byl potřeba k uklidnění zahraničního kapitálu a zkrocení inflace, a to navzdory samotnému prezidentovi.
S nadsázkou řečeno, pokud chce být Erdogan natolik aktivní, má dvě možnosti. Buď rychle vymyslí efektivní vakcínu proti koronaviru a znovu nastartuje mezinárodní obchod, nebo citelně zastaví nové úvěrování*, nechá zvýšit sazby a smíří se s tím, že Turecko pošle pravděpodobně do recese. Pouze tak je možné oslabit jeden z hlavních důvodů intenzivních tlaků na oslabující liru v podobě deficitu běžného účtu existujícího v prostředí koronavirem zasaženého mezinárodního obchodu.
Do té doby, dokud nebudeme svědky jednoho z těchto scénářů, zůstane lira pod tlakem. Sice se zdá, že na úrovni kurzu 8,50 USDTRY turecké státní banky intervenují, tenčící se rezervy jejich možnosti ale silně omezují. I proto věříme, že prostor pro oslabení směrem k 9,00 USDTRY zůstává otevřený. To by, nedojde-li na citelné zvýšení sazeb, dále ovlivnilo inflační očekávání, jejichž nedávná revize směrem nahoru by v případě absence zásahu byla dozajista nedostatečná.
Poslední zamyšlení. Nedávno jsme upozorňovali na liru jako na sázku pro otrlé, u které ale bude dobré s případným otevřením ještě počkat. Řekl bych, že aktuální dění ono vyčkávání posouvá dále do příštího roku. Jestliže nedojde na brzký pokles úvěrového impulsu, který se projeví ve snižujícím se deficitu běžného účtu, kurz bude mít tendenci stále oslabovat. Nepředpokládáme totiž, že se v brzké době dočkáme vakcíny proti koronaviru, s níž by došlo na obnovu mezinárodního obchodu v míře blížící se předpandemické době. Z toho důvodu bude pro stabilizaci liry potřeba zasáhnout v oblasti úvěrů, i za cenu ekonomického zpomalení, případně propadu.
*Podle dat Institutu mezinárodních financí se turecké úvěrové toky po zářijovém propadu do záporu dostaly v říjnu opět do plusu.
Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. zodpovědnost.
