Napříč centrálními bankami

Po klidném a nudném obchodním létě začíná být na devizovém trhu zase pěkně rušno. Dolarový index se ocitá na svých 11měsíčních maximech, euro se blíží k hodnotám 1,33 za dolar a hodnota japonského jenu pomalu ale jistě klesá.  

Otázkou, kterou si mnoho obchodníků klade, je, co se skrývá za momentálními měnovými pohyby. Jednou z odpovědí je rozcházející se politika centrálních bank.

Podstata silného dolaru se nachází v divergenci monetární politiky amerického Fedu, evropské ECB a japonské BoJ, a obecných očekáváních, že Fed bude první z hlavních centrálních bank, jež přistoupí k normalizaci úrokových sazeb z bezprecedentních krizových minim. Americké ekonomice se navíc daří dobře, dokonce tak dobře, že její výsledky předcházejí většinu z očekávání analytiků.

ECB

Dnešní plánované prohlášení prezidenta Evropské centrální banky Maria Draghiho by mohlo být jedním z katalyzátorů, jež se zaslouží o náhlý pohyb eura. Investoři očekávají prohlášení, které jim nastíní kroky, které pomohou v boji proti nedávnému hospodářskému propadu a nebezpečně nízké míry inflace.

Cílem ECB je dosáhnout růstu cen 2procentním tempem, takže ECB nejen že nedostává svému cíli, ale ekonomika eurozóny se nachází nebezpečně blízko deflaci. V červnu Draghi snížil úrokové sazby z vkladů pod nulu a hlavní úrokovou sazbu na rekordní minimum. Mimo jiné také oznámil program, jehož cílem je podpořit poskytování úvěrů. Důležitým faktem pak je, že Draghi naznačil, že je ochoten podniknout další kroky v případě, že se výhled ekonomiky zhorší.

Začátkem tohoto měsíce, během tiskové konference Draghi řekl: „Rada guvernérů je zajedno ve svém závazku využít nekonvenční opatření z oblasti měnové politiky, jako jsou odkupy dluhopisů skrze kvantitativní uvolňování, pokud se nezmění náš střednědobý výhled pro inflaci.“

Jakékoliv náznaky opatření v boji proti inflaci, vyplývající z dnes zahájeného sympozia centrálních bankéřů v Jackson Hole, by mohly hrát důležitou roli v budoucím pohybu eura. Od červencového zasedání zaznamenalo euro téměř 3procentní pokles vůči dolaru, což lze považovat za jeden z nepřímých vlivů monetární politiky ECB.

Bank of Japan

Další z přítomných důležitých centrálních bank aplikujících uvolněnou monetární politiku je japonská BoJ. Investoři budou vyčkávat na případné indicie, vysvětlující nedávné zpomalení růstu.

BoJ uvolňuje ročně do ekonomiky skrze QE 592 až 691 miliard dolarů . Nedávná makrodata však ukázala 1,7procentní pokles ve druhém čtvrtletí, nejhorší propad japonské ekonomiky od roku 2011. Podle BoJ by dopad zvýšení daní, jenž je obecně považován za příčinu poklesu, měl být jen dočasného rázu a nechat dveře otevřené o případný stimulační program.

Fed

Hlavní podíl nedávného růstu dolaru je přičítán slabosti protějšků a to zejména eura a jenu. Nicméně, na rozdíl od eurozóny a Japonska, data v USA jsou až překvapivě pozitivní. To se týká jak výroby tak i zaměstnanosti a HDP. Po zimních mrazech vykázala ekonomika v druhém čtvrtletí téměř 4procentní růst a v současné době zaznamenává nejlepší sekvenci dobrých zpráv z trhu práce od poloviny 90. let minulého století.

Středeční růst dolaru na nová několikaměsíční maxima lze připsat na vrub záznamu z jednání Fedu přístupného veřejnosti v ten samý den, kdy centrální banka naznačila možnost zvýšení úrokových sazeb dříve, než se obecně předpokládá. Přesto, prezidentka Fedu Janet Yellenová se stále přiklání k více holubičí verzi. Svou pozornost upírá na podle ní nedostačující růst mezd, jejž považuje za jeden z hlavních problémů momentálního stavu americké ekonomiky.

Mnozí ekonomové však tvrdí, že pomalý růst mezd nepřiměje Fed držet sazby na rekordně nízké úrovni příliš dlouho. Podle Deutsche Bank, v momentě, kdy Janet Yellenová poprvé avizuje potenciální zvýšení sazeb, americký dolar bude reagovat prudkým růstem. Tento moment však s největší pravděpodobností nenastane tento víkend v Jakson Hole.

Newsletter