Pojištění je pro mě zodpovědnost a předvídavost. Je to statistika velkých čísel. Nefunguje na malém počtu. Je to o vnitřním pocitu bezpečnosti. To není pesimismus, ale život. Češi chápou, že využívání technologií v pojišťovnictví je správný směr. Změny ale přichází pozvolna. Serveru Roklen24 to v rozhovoru řekl CEO služby DOK Aleš Žárský. „Když vidím všechny ty úspěšné fintech služby jako Twisto, Spendee nebo Zonky, dává mi to naději, že je ten správný čas i pro změny v pojišťovnictví,“ dodává.
Vždy, když se bavím o pojištění, vzpomenu si na Murphyho citát, že „Pojištění je pro pesimisty“. Jak to vidíte?
Pro mě je pojištění zodpovědnost a předvídavost. Řekněme, že v tomto domě je 2000 lidí. Statisticky desítky z nás onemocní rakovinou. Jak se k tomu postavím? Budu hrát ruletu, že já to nebudu? Že zrovna mě se to nemůže stát? Jestli mám rodinu, závazky, budu o tom přemýšlet. Nedokážu to příliš ovlivnit, ale můžu se na to připravit. Je to o vnitřním pocitu bezpečnosti. To není pesimismus, ale život. To je pro mě pojištění.
Zmínil jste statistiku. Jakou roli hrají čísla v pojišťovnictví?
Je to statistika velkých čísel. Nefunguje na malém počtu. Vezměte hrací kostku a hoďte. Padne vám třeba pětka. Může se stát, že podruhé padne zase. Spíš výjimečně. Když ale uděláte sto tisíc hodů, tak prostě tam ta pětka bude několikrát, stejně tak další čísla. Tak je to u pojištění. Čím víc lidí, tím dokážete odhadnout riziko přesněji.
V pojišťovnictví se pohybujete dlouho. Jak jste si k němu našel cestu?
Když jsem byl malý, měl jsem „úrazovku“. Tehdy to pojištění mělo snad každé dítě. Za zašitou hlavu nebo zlámané nohy maminka dostala několik stovek a něco mi koupila. Možná tam to ve mě začalo vznikat (smích). V dospělosti mě popravdě pojištění netáhlo, zajímaly mě jiné věci. Jak se říká, člověk míní, život mění. A tak jsem v roce 2002 nastoupil do České pojišťovny do sekce životního pojištění.
Co následovalo?
Děkuji svému rozhodnutí učit se rusky na střední škole. Moje ruštinářka byla skvělá, četli jsme knížky, poslouchali Čajkovského, kterého mám rád doteď. Protože mě to bavilo, věnoval jsem se tomu. A právě ruština mi později pomohla dostat se do postsovětských republik a odtud dále do světa.
,,Je to hodně o vnitřním pocitu bezpečnosti. To je pro mě pojištění.“
V jakých zemích jste působil?
Začal jsem v rámci skupiny PPF pod Českou pojišťovnou na Ukrajině, v Rusku, v Kazachstánu a Bělorusku. Byli jsme tým kolem deseti lidí, řídili jsme a kontrolovali nově vzniklé entity. Ostatně z té doby mám pár současných kolegů – Martina Ždímala, Michala Koubka. Později jsme rozvíjeli pojišťovací byznys v dalších zemích. Pokračovali jsme do Vietnamu.
Jak moc se Asie od Evropy liší?
Velmi. Asiaté jsou pověrčiví. Věří například číslům. Zaznamenali jsme třeba dny, kdy do Evropy létala poloprázdná letadla. Lety měly totiž špatná čísla a to se rovná neštěstí. Čísla řeší taky u svého telefonu nebo SPZ, kam si nechají dát třeba samé šťastné osmičky.
Vedle běžného života ovlivňuje jejich pověrčivost také byznys?
Na to jsme narazili ve Vietnamu, když jsme testovali životní pojištění. Zde je bariérou, jak mluvit o smrti, která prostě k pojištění patří. Pro tamní je to téma, o kterém se nebavíte. Museli jsme testovat různá slova a způsoby sdělení. Byl to oříšek.
Jaké je tedy pojišťovnictví v Asii?
O klasickém evropském pojištění vůbec lidé nepřemýšlí. Jak jsem zmínil, je složité se bavit o tom, že můžete dostat plnění, když se vám něco stane. O špatných věcech v životě se nemluví. Naproti tomu je v Asii rozvinuté on-demand pojištění, tedy pojištění na konkrétní situaci. Například dnes jedete fotit do přírody, prší a chcete si pojistit foťák. Na pár kliků v mobilu to po cestě zařídíte a máte pojištění jen na dnešek. Nebo si můžete pojistit za dolar kufr v letadle. Naťukáte do appky číslo letu, zmáčknete a je pojištěný. Technologie v pojištění vnímají Asiaté naprosto přirozeně, protože ho zrychlují a zlevňují.
,,Digitalizace v pojišťovnictví v Čechách zaspala.“
A jak vnímáme tenhle pokrok u nás v Čechách?
U nás chápeme, že využívání technologií v pojišťovnictví je správný směr. Změny přichází pozvolna. Je to pochopitelné, pojišťovny jsou obrovské, je pro ně těžké se rozhýbat. Rozvoj svazují a zdržují vnitřní pravidla a procesy. Ačkoliv se společnosti snaží zavádět inovační oddělení do svých struktur, zpravidla trvá, než se prosadí při rozhodování. Většinou totiž management sází na bezpečně prověřené řešení než na nevyzkoušené inovace. Pro pojišťovny je mnohdy jednodušší koupit si nebo založit startup na novou službu, kterou chtějí vyzkoušet.
Přesto je v tomhle ohledu v Čechách někdo napřed?
Ve svých začátcích se mi líbila První klubová pojišťovna, koncept peer-to-peer online pojišťování. Jinak je technologický progres v pojišťovnictví nevýrazný, například oproti pokroku v bankovnictví. Ještě před deseti lety by služba DOK byla „no-go“. Trh na to nebyl připravený mentálně ani technologicky. A přitom zhruba v té době začal rozmach internetového bankovnictví.
A tak jste přišli s DOKem situaci změnit…
Do Česka jsem se vrátil po 12 letech v zahraničí až letos právě kvůli DOKu. Změnilo se toho hodně. I třeba Pankrác, kde sídlíme. Tady nic nebylo, teď jsou tu mrakodrapy. Jako houby po dešti vyrostly startupy… Když vidím všechny ty úspěšné fintech služby jako Twisto, Spendee nebo Zonky, dává mi to naději, že je ten správný čas i pro změny v pojišťovnictví.
