Největším nepřítelem investora při cestě za zisky a bohatstvím je paradoxně jeho vlastní mozek. A ve skutečnosti je možné, že někdo, kdo jej má narušený, si při investování a obchodování může vést mnohem lépe než vy. Nevěříte? Existuje na to dokonce i studie.
Citlivost může být pozitivním povahovým rysem, který oceňujeme u svých blízkých, avšak zdá se, že na trhu je příliš mnoho emocí spíše na škodu. Alespoň podle výzkumného článku z roku 2005 nazvaného Investiční chování a negativní stránka emocí (Investment Behavior and the Negative Side of Emotion), jehož autory jsou Baba Shiv, George Loewenstein, Antoine Bechara, Hanna Damasio a Antonio R. Damasio.
Prominentní psychologové a ekonomové ze Stanford University, Carnegie Mellon University a University of Iowa dali hlavy dohromady a vymysleli experiment, který se pokusil odhalit, jak naše investiční rozhodování ovlivňují předchozí zkušenosti. Pokusný vzorek studie tvořily dvě skupiny účastníků – vedle „obyčejných“ lidí byli zastoupeni také ti, kteří měli určitým způsobem poškozený mozek.
Sedm investorských hříchů podle behaviorálních financí
Experiment probíhal následovně. Každý z účastníků dostal 20 dolarů, s kterými měl poté operovat v 20kolové sázkové hře spočívající v házení mincí. V každém kole byla účastníkům nabídnuta možnost vsadit právě jeden dolar. Když byl výsledek panna, přišli o svou jednodolarovou investici, avšak když padl orel, ke svému dolaru vyhráli ještě 2,5 dolaru.
Jaký je z pohledu statistiky očekávaný výsledek takové hry? Jedná se v podstatě o sumu možných výsledků násobených jejich pravděpodobnostmi: 0,5 x (-1) + 0,5 x 3,5 = 1,25. Očekávaný výsledek ze sázky jednoho dolaru v každém jednotlivém kole je tedy 1,25 dolaru, což je velmi slušná nabídka. Potenciálně nejvíce ziskovým řešením je tak využít možnost sázky v každém kole.
Diagnóza financializace: Choroba moderního světa – Roklen24.cz https://t.co/H6VFTsdCz2 @roklen24 #Finance #economy #money pic.twitter.com/jNMTD7ppPy
— Roklen24.cz (@roklen24) 20. září 2017
Jenže jak ukázaly výsledky experimentu, lidé mají do takto chladně kalkulujících bytostí poměrně daleko. „Zdraví“ účastníci totiž využili možnost sázky pouze v 58 % všech případů. Zajímavým zjištěním je ovšem to, že účastníci s poškozeným mozkem využili onu lukrativní investiční příležitost v 84 % případů a dosáhli tak vyšších zisků než zdraví investoři.
Tito „choří“ investoři přitom neměli jen tak náhodné poškození mozku. Byli vybráni záměrně tak, aby nebylo dotčeno jejich IQ, kognitivní schopnosti a logické uvažování, avšak ta část mozku, která je zodpovědná za prožívání emocí. A tedy, pokud ještě blíže analyzujeme výsledky výzkumu, zjistíme, proč se chování jednotlivých skupin účastníků tak liší.
Stačí se podívat, jak se účastníci zachovali po kole, ve kterém prohráli. Zatímco zdraví investoři si v následujícím kole vsadili jen v 41 % případů, u „chorých“ investorů to bylo 85 % případů. Rozdíl tak patrně spočívá v averzi ke ztrátám a tzv. heuristice dostupnosti, tedy posuzování pravděpodobnosti nikoli na základě statistiky, ale na základě minulé zkušenosti. To jsou přitom behaviorální předsudky a emocionální faktory, které narušují racionalitu našeho rozhodování. Zároveň lze u nich předpokládat, že přirozeně působily více u lidí, kteří neměli poškozenou tu část mozku, která je zodpovědná za prožívání emocí.
