Dolar po odstoupení Bidena krátce oslabil k 1,0900 za euro. Část ztrát poté smazal. Americké výnosy klesají. Koruna se proti euru obchoduje bez výraznější změny pod 25,25. Proti dolaru krátce zpevnila pod 23,15.

Oceán korporátního dluhu. Nový strašák světové ekonomiky?

Státy a někteří bankéři se v minulé dekádě snažili přetvořit finanční systém tak, aby lépe absorboval finanční šoky, namísto aby je zesiloval. Tato snaha teď ale čelí tvrdému testu v podobě pandemie koronaviru. Úzkost vzbuzuje hlavně globální korporátní dluh. Spready rizikových dluhopisů obchodovaných na Wall Street se už rozšířily. A není tomu tak dávno, kdy se v Itálii, kde naopak převažují bankovní úvěry, výrazně propadaly akcie dvou největších bank – Intesa Sanpaolo a UniCredit.

Obavy panují především o tyto čtyři elementy:

  1. znepokojivý dlouhodobý nárůst úvěrování
  2. dopad karantény na firemní finance
  3. zhoršování situace na některých trzích s úvěrováním
  4. pochybnosti o odolnosti bank a dluhopisových fondů, na něž dopadnou ztráty

Nejdříve k úvěrům. Firmy vyšly z finanční krize v letech 2007-2009 v relativně střízlivé náladě, ale poté jejich disciplína poněkud povolila. Institut pro mezinárodní finance odhaduje, že globální firemní dluh nefinančních společností vzrostl z 84 procent HDP v roce 2009 na 92 procent v roce 2019. Dluh se vyšplhal ve 34 zemích z celkových 52, které Institut sleduje. Podle Fedu teď mají americké nefinanční společnosti dluh ve výši 47 procent HDP ve srovnání s 43 procenty o dekádu dříve.

Zhoršily se také ratingy. Dvě třetiny dluhopisů nefinančních firem v USA teď mají buď prašivý nebo jen o stupeň vyšší rating. Mimo Spojené státy jde o 39 procent bondů. I zdravé společnosti, jako například AT&T, zaznamenaly zhoršení svých ratingů. Další se naopak zadlužily kvůli odkupu svých akcií. Ale nejen to, firmy si osvojily i některé zlozvyky. Týká se to například způsobu výpočtu zisku, aby jejich finanční páka vypadala lichotivěji.

Kvůli tomu jsou pak zranitelnější vůči druhému faktoru – šoku z pandemie COVID-19 a propadu cen ropy. Sedm procent bondů nefinančních firem emitovaly společnosti, na které virus dopadl nejtvrději, jako jsou aerolinky a hotely. Cena ropy 35 dolarů za barel a nižší naopak znamená problém pro zadlužené americké ropné společnosti. Energetické dluhopisy tvoří dalších osm procent trhu.

Mnohem více firem ale tvrdě doplatí na rozmáhající se karanténu. Finanční kondice čínských společností se v posledních měsících zhoršila. Některé z nich, jako například zadlužený konglomerát HNA vlastnící aerolinky, musely dostat podporu od státu.

The Economist provedl zátěžový test tří tisíc nefinančních firem působících mimo Čínu. Předpokladem je, že se společnostem propadnou prodeje o dvě třetiny, zatímco by i nadále musely platit některé náklady jako úroky a mzdy. Během tří měsíců se 13 procent z nich (zodpovědných za 16 procent dluhu) dostane do finančních problémů. V takovém případě by se musely znovu zadlužit, škrtat náklady nebo nezaplatit část jejich dluhu v celkové hodnotě dvou bilionů dolarů. Pokud by současná omezení trvala půl roku, téměř čtvrtina firem by měla problémy.

Třetí velkou obavou je zhoršení ratingů, bankroty firem v cestovním a ropném průmyslu a propad v ekonomice jako celku. Aktivita na trhu s kreditními deriváty, což je obvykle nejvíce obchodovaná část trhů s fixním příjmem, ochladla. Index CDX odrážející náklady pojištění proti bankrotu investičních dluhopisů se v březnu nacházel na několikaletých maximech. To stejné platilo i pro index iTraxx pokrývající rizikovější evropské dlužníky. Některé neburzovní dluhopisy se teď obchodují s velkou slevou. Vydávání nových dluhopisů podle manažera jednoho velkého fondu, jehož slova cituje The Economist, citelně zamrzlo. To může být zásadní problém vzhledem k tomu, že firmy letos celosvětově potřebují refinancovat dluh ve výši 1,9 bilionu dolarů. Jen ve Spojených státech jde o 350 miliard.

Problémy na trzích kladou ještě větší význam na instituce, které nabízejí úvěry a kupují dluhopisy. Penzijní fondy, pojišťovny a podílové fondy drží většinu amerických korporátních dluhopisů. Sice se dokážou poprat se ztrátami, na druhou stranu ale poklesne jejich ochota nakupovat. Dalších deset až dvacet procent korporátního dluhu se skrývá v ezoterických nástrojích typu burzovně obchodovaných fondů (ETFs) nebo zajištěných dluhových obligací (CDOs). Zatím nevíme, jak budou reagovat na případný dlouhodobý propad trhu.

Kdo tedy může poskytnout potřebnou stabilitu a nové úvěry? Některé velké firmy s hromadou hotovosti (jako například Apple) můžou nastavit příznivější platební podmínky v rámci jejich dodavatelsko-odběratelského řetězce. Také private-equity společnosti mají dostatek kapitálu. Ale ve finále bude nejvíce záležet na bankách, které už mají zavedený vztah s firmami a můžou jim pomoci. Americké banky sice mají svoje mouchy, například Goldman Sachs sedí na balíku úvěrů v hodnotě 180 miliard dolarů s ratingem BBB a níže. Ale obecně jsou v dobré kondici, se solidními zisky a dostatečným kapitálem.

Mimo Spojené státy ale situace není tak růžová. Evropské banky se potýkají s bídnou ziskovostí, mimo jiné kvůli nízkým úrokovým sazbám. Italské vykazují pouze pětiprocentní návratnost kapitálu. Pandemie také vedla ke zdražení pojištění dluhů v jejich držení. To naznačuje, že samy italské banky by se mohly stát ohniskem nákazy ve finančním systému. Indické a čínské státní banky sice udělají, co jim politici nařídí, ale už teď je tíží velký balík špatných úvěrů.

Globální byznys bude pro přežití následujících měsíců potřebovat překlenovací úvěr. Na vládách teď proto bude ležet velká zodpovědnost, že se tak stane. Státy můžou pomoci různě. Například dodat likviditu, snížit daně firmám a poskytnout jim peníze, případně motivovat banky, aby byly vlídnější na dlužníky. Světový finanční systém se zatím nestal ohniskem nákazy. Ale na druhou stranu ani neprokázal, že by dokázal firmám a domácnostem pomoci absorbovat nadcházející tvrdý, ale přechodný šok.

Newsletter