Peter Shiff se ve svém včerejším sloupku zaměřil na proces repatriace německého zlata. Německá centrální banka za minulý rok repatriovala celkem 120 metrických tun žlutého kovu. Z toho 85 % se do vlasti vrátilo přímo z „rukou“ amerického Federálního rezervního systému, který drží téměř polovinu celkových německých zlatých rezerv. „V porovnání s rokem 2013 jde o výrazné navýšení, tehdy si Bundesbanka vyžádala 37 tun, z čehož pouze pět pocházelo z New Yorku“, píše na serveru Shiff Gold známý investor.
Již na začátku roku 2013 avizovala německá peněžní autorita masivní stahování svých fyzických zlatých rezerv zpět do země. Proklamovaným cílem je dosáhnout toho, že polovina všech rezerv bude zpět v Německu do roku 2020. V současnosti je téměř 65 % německého zlata v zahraniční, z čehož největší podíl má newyorská pobočka Fedu, Bank of England a francouzská centrální banka (viz. Tabulka č.1).
Podle Shiffa a ostatních investorů, kteří se zaměřují na držení fyzického zlata, připomíná proces stahování žlutého kovu ze strany nejzdravější evropské ekonomiky snahu co nejlépe se připravit na možnou měnovou krizi. Vzhledem k tomu, že nejvíce rezerv je uloženo v USA, hovoří někteří analytici dokonce i o krizi důvěry ze strany Německa. Dle Shiffa se není ani čemu divit, jelikož oznámení o zahájení repatriace přišlo měsíc poté, co Bundesbanka zažádala o inspekci svého zlata uloženého v USA, přičemž Fed tuto žádost odmítl.
Vzniká tak otázka, zda Fed nezačal využívat německé zlaté rezervy pro vlastní účely. Například je mohl použít jako dluhové zajištění, pro což ale nejsou k dispozici hmatatelné důkazy. Shiff je však přesvědčen, že tato nejistota je jedním z hnacích motorů, proč chce Německo své zlato co nejdříve zpět. I přes pomalejší začátek v roce 2013 se tempo repatriace bude pravděpodobně zrychlovat (viz. Tabulka č.2).
