Zemní plyn má v tuzemské energetice, zejména teplárenství, nahradit uhlí, protože naši západní i východní rádcové rozhodli, že je ekologicky mnohem příznivější. Tento názor se však v současnosti rozplývá, jak ostatně bývá zvykem při nedomyšlených činech. A tak nyní s vypoulenýma očima sledujeme, že onen „spásný“ plyn produkuje již více emisí CO2 než „opovrženíhodné“ černé i hnědé zlato.
Jak jinak chápat čerstvou analýzu britského think-tanku Ember, kterou zveřejnil mj. Týdeník Hrot, že plynová energetika loni vyprodukovala 236 milionů tun CO₂, a stala se znečišťovatelem číslo jedna. Hnědé uhlí zodpovídalo za 206 milionů tun emisí, černé uhlí dokonce už „jen“ za 154 milionů tun. Tento trend se přitom týká i Česka. „Země jako Česko spoléhají na uhelnou energii a doufají, že splní své cíle v oblasti snižování emisí přechodem z uhlí na plyn. To, že plynová energie v roce 2020 emitovala 236 milionů tun emisí, ukazuje, že toto odvětví již nyní významně přispívá k emisím skleníkových plynů. Další růst problém pouze prohloubí,“ uvádí Ember.
Jinými slovy přechod z uhlí na plyn nic moc ohledně produkce CO2 neřeší, což za náš spolek tvrdíme dlouhodobě. Ale jak je vidět, nikoho z těch, co rozhodují, ať už v unii nebo u nás, to nezajímá. Honí si své ekologické cíle spojené s mantrou záchrany globálního klimatu skrze „ukřižování“ uhelné fosilie. A jak je vidět, úplně zbytečně…
Takže zatímco producenti plynu, tedy především nepřátelsky se chovající Rusko, ale třeba i Norsko, si mnou ruce, my spotřebitelé bychom měli spíše plakat (vždyť plyn za uhlí zdražuje dodávky tepla i energie a emise CO2 stejně neřeší). Anebo se pořádně naštvat. Lobby je tak silná, že i sousední Německo nehodlá přerušit stavbu plynovodu Nord Stream 2 z Ruska, byť jde v současné politické situaci o bezpečnostní riziko. Německo je totiž významným exportérem této komodity (i do ČR) v rámci komoditních burz a tyto příjmy jsou zjevně důležitější než národní zájmy.
Podle samotných tepláren, které mj. dodávají teplo pro 1,5 milionu českých domácností (!) a fungují i jako zálohové zdroje dodávek elektřiny hlavně v čase energetických špiček, se přechod na plyn neobejde bez mnohamiliardových nákladů. Řada z nich je ale nemusí ustát. Paradoxně tak nepomůže ani slavnostně spuštěný Modernizační fond, který je „futrován“ právě penězi z emisních povolenek i od tepláren. Ubydou teplárny, ubydou příjmy – to je přímá úměra.
Navíc ceny povolenek strmě stoupají, takže ceny teplárenského tepla by potom musely skokově vyletět vzhůru a domácnosti by pravděpodobně hledaly jiné možnosti (včetně pálení všeho, co těm nejchudším z nás přijde pod ruku, to je fakt a nikdo nikdy nezkontroluje všechny takto toxické privátní zdroje). Podle Teplárenského sdružení by hrozil též rozpad centrálního teplárenství a přechod na menší plynové zdroje (ale i právě kotle či krby na pálení všeho možného), které nyní nemusí platit ekologické „odpustky“, ale kdo ví, co bude za pár let. Navíc by byly mnohem obtížněji kontrolovatelné a regulovatelné než velké teplárny.
Existuje z této poměrně zásadní šlamastiky cesta ven? Předseda Teplárenského sdružení Tomáš Drápela podle Seznamzprávy navrhuje, aby ČR požádala Evropskou komisi pro výrobce tepla o výjimku z povolenkového systému na přechodnou dobu tří až pěti let. Nebo aby teplárny dostaly státní subvence, podobně jako velké firmy. Tak to můžeme jen podtrhnout. Copak lidé jsou méně důležití než průmysloví giganti? Stát by měl jasně ukázat, že stojí také na naší straně, abychom nakonec nevyvažovali kousek uhlí pro naše zhasínající kamna zlatem.
Měli bychom i na vládní úrovni udělat maximum proto, aby zavedený a hlavně fungující (!) systém dálkového vytápění z tepláren zůstal v ČR zachován. Prospějeme tím tak spotřebitelům mnohem více, než když budeme nahánět snížené emise CO2 na úkor jejich peněženek, jen abychom plnili ekologické fantasmagorie nalajnované úředníky.
