Revize HDP ČR za 4Q 2020 ukázala mezikvartální i meziroční zlepšení. Koruna díky nad očekávání lepším číslům posiluje pod 26,20 za euro. Zbytek regionu ve ztrátě, ovšem postupně ji snižuje. Asijské obchodování potvrdilo trvající převahu dolaru. Americká měna v zisku proti procyklickým měnám i euru.

Erdogan povzbudil ekonomiku i mezinárodní ambice Turecka

Vizitka tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana (62; v zemi proběhl pokus o vojenský převrat):

Datum a místo narození: 26. února 1954 v Istanbulu.

Vzdělání: absolvoval náboženskou střední školu v Istanbulu, poté vystudoval ekonomii na ekonomii na Marmarské univerzitě tamtéž.

Kariéra: po studiu se stal zaměstnancem městského dopravního podniku v Istanbulu, poté pracoval jako manažer a podnikatel v potravinářství; člen Strany prosperity (RP; 1983-98), starosta Istanbulu (1995-98); člen Strany ctnosti (FP; 1998-2001); spoluzakladatel a předseda Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP; od 2001); poslanec parlamentu (od 2003), předseda vlády (2003-14); prezident Turecka (od srpna 2014).

Rodina: V roce 1978 se oženil s Emine Gülbaranovou, s níž má dva syny a dvě dcery.

Ostatní:

– Již jako šestnáctiletý se stal předsedou mládežnické odnože Strany národního pořádku (MNP) pozdějšího prvního islamistického premiéra Neçmettina Erbakana, jehož Erdogan považuje za svého učitele.

– V roce 1983 se stal členem Strany prosperity (RP), která byla v lednu 1998 rozpuštěna kvůli nepřátelskému postoji vůči laickému režimu. Poté vstoupil do Strany ctnosti (FP), která ale byla v červnu 2001 zakázána.

– Jako starosta Istanbulu vyřešil několik chronických problémů města, mj. nedostatek vody, znečištění města odpadky a smogem a dopravní chaos. Kvůli zadávání městských kontraktů islámským obchodníkům si vysloužil i obvinění z korupce, jehož byl ale nakonec ústavním soudem pro nedostatek důkazů zproštěn.

– V prosinci 1997 na shromáždění ve městě Siirt na jihovýchodě země citoval starou tureckou báseň („Mešity jsou naše kasárna a minarety naše bajonety…“), za což byl v dubnu 1998 odsouzen k 10 měsícům vězení za podněcování k rasové a náboženské nenávisti. Kvůli soudnímu verdiktu se vzdal úřadu istanbulského starosty. Ve vězení byl v březnu až červenci 1999.

– V srpnu 2001 založil proislámskou Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP), jejímž je dodnes předsedou.

– V listopadu 2002 AKP zvítězila v předčasných parlamentních volbách (získala téměř dvě třetiny křesel v zákonodárném sboru Turecka); Erdogan ale do parlamentu hned neusedl kvůli záznamu v trestním rejstříku; premiérem se stal Abdullah Gül.

– V prosinci 2002 parlament i přes veto prezidenta schválil změnu ústavy, jež Erdoganovi umožnila účast v doplňovacích volbách v provincii Siirt, kde byl jejich výsledek pro nesrovnalosti zrušen. V březnu 2003 Erdogan tyto doplňovací volby vyhrál a stal se poslancem a pár dní nato i premiérem.

– Erdoganova AKP přesvědčivě zvítězila i v parlamentních volbách v letech 2007, 2011 a 2015.

– 10. srpna 2014 byl již v prvním kole prvních přímých voleb tureckého prezidenta zvolen hlavou země.

– Erdogan je označován za nejvlivnějšího tureckého lídra od doby Kemala Atatürka. V posledních letech se ale proti jeho stále více autoritářskému způsobu vlády množily demonstrace, které nechal rozhánět vodními děly, slzným plynem a nařídil i vypínání sociálních sítí.

– I přes častou kritiku za autoritářství, nedodržování lidských práv či ohrožování sekulárního systému je Erdogan oceňován za ekonomický růst Turecka, za řadu reforem (omezení moci armády, jež dlouhá desetiletí určovala veškeré dění v zemi, zakotvení rovnosti pohlaví v ústavě, zrušení trestu smrti i pro dobu války, reforma trestního zákoníku) i za pokrok v jednání o vstupu země do EU.

– Erdogan se během svého působení v čele vlády i jako prezident stal významným hráčem na mezinárodní politické scéně. Země se například zapojila do boje proti Islámskému státu (čehož zároveň využila k útokům na separatistické Kurdy) či s Evropskou unií uzavřela dohodu o migraci. Nedávno se Erdogan dohodl s ruským prezidentem Vladimirem Putinem na normalizaci vztahů vyhrocených po loňském sestřelení ruského bombardéru.

Newsletter