Firmy pasou po kvalitních zaměstnancích, ale jejich náboru často nevěnují potřebnou péči. Lidé nejsou zboží a ty nejlepší nezískáte, pokud je budete poptávat jako v e-shopu, tvrdí Ondřej Havlíček ze společnosti Wolf Hunt. Osvícené firmy naštěstí náborový model „rychle a levně“ opouštějí.
I když je hlad po kvalitních lidech mimořádný, mnohé společnosti nemají vlastní specializovaný útvar lidských zdrojů. Jinde jeho chod zajišťuje třeba jen jediný zaměstnanec. Nábor nových pracovníků pak stěží může fungovat hladce. „V mnoha případech je výběr nové posily na manažerovi dotyčného úseku, jindy si jej řeší sám majitel, často vše zajišťují dokonce asistenti či kdokoli jiný, kdo s moderním náborem nemá žádné zkušenosti,“ říká Ondřej Havlíček.
Nové zaměstnance si firmy vyhledávají buď samy, nebo nábor svěří zprostředkovatelům. Zejména větší společnosti se dnes bez angažování náborových agentur (recruiterů) nebo „lovců hlav“ (headhunterů) zpravidla neobejdou. Výběr partnera pro nábor probíhá na základě toho, zda zaměstnavatel chápe celý proces jako nákup zboží svého druhu, nebo bere zprostředkovatele jako konzultanta.
Dvě cesty k novému zaměstnanci
„V transakčním modelu vidí zaměstnavatel svého dodavatele náborových služeb jako jakýsi e-shop s lidmi,“ vysvětluje Ondřej Havlíček. Firma hledá agenturu, která jí nejvýhodněji prodá žádaný talent. „Jako zaměstnavatel máte zájem o zboží, například kandidáta, nebo jen profil, životopis apodobně, a děláte si porovnání, kdo vám jej nabídne za nejvýhodnějších podmínek. Rozhodovat může například nejnižší cena, nejvyšší záruka či nejvýhodnější režim platby.“
V poradenském modelu je logika otočená. Řešíte, jaká značka a jaký jednotlivec bude vaši firmu zastupovat na pracovním trhu, jaké renomé, zkušenosti a kontakty má. Úspěšný výsledek je přímo odvislý od těchto proměnných, zatímco transakční model vychází z logiky, že důležité je „zboží“ a dodavatel ve výsledku irelevantní.
Pozor na „výhodné smlouvy“ náborových agentur
Firma se tak může dostat do situace, kdy uzavře „výhodnou smlouvu“ s nízkou odměnou pro agenturu a vysokými zárukami pro sebe jako zákazníka, nicméně náborový problém to nevyřeší. Kvalita servisu je nízká, nebo se dodavatel obsazení pozice prakticky nevěnuje a spoléhá na náhodu.
„Pozornost firmy by měla směřovat k tomu, co pro ně dodavatel bude konkrétně dělat, v jakém čase, jaký má být výsledek a jaký „advokát“ je bude na pracovním trhu zastupovat. Pokud agentura například slibuje širokou paletu aktivit zdarma, platbu žádá jen v případě uzavřené transakce, a ještě je schopná peníze vrátit i v případě, že se stane něco, co nelze ovlivnit, je to podezřelé. V takovém režimu nelze pracovat na náročném projektu, což bývají právě ty, které firma potřebuje outsourcovat,“ uzavírá Ondřej Havlíček.
