Pokerem se v České republice živí zhruba 20 až 30 lidí, další stovky hráčů si mohou solidně přivydělávat. V rozhovoru s ČTK to řekl český pokerový hráč Vojtěch Růžička, který v devítičlenném finále Světové série v pokeru (WSOP) v americkém Las Vegas postoupil mezi nejlepších pět, a připsal si tak minimálně 47,4 milionu korun. Klání pokračuje v úterý ráno SEČ, závěrečný duel se uskuteční brzy ráno ve středu SEČ. Celkový vítěz bere osm milionů dolarů (cca 198 milionů korun).
Růžička do „normální“ práce nikdy nechodil. „S pokerem jsem začal na vysoké škole, zhruba před deseti lety. Ze začátku jsem to měl spíše jako koníčka. Ještě nebyl ten pravý boom pokeru na internetu. Když dneska mluvím s mladými kluky, kterým je třeba 23 let, tak říkají, že začínali v patnácti. A hráli to ve škole pod lavicí. Já jsem začal až ve dvaceti, když jsem viděl nějaké přenosy v televizi,“ uvedl třicetiletý rodák z Liberce, který dnes žije v Praze.
Postupem času v něm uzrála myšlenka, že by se mohl pokerem začít živit. Říkal si, že umí počítat mnohem lépe, než většina lidí. „Počítání je u pokeru hodně důležité. A přitom jsem viděl, že vydělávají i lidi, co počítat vůbec neumějí. Tak jsem se naštval. Zrovna jsem nevěděl, co se životem, tak jsem se do toho opřel,“ vzpomínal Růžička ještě před začátkem finálového turnaje v Las Vegas.
V Česku se podle něj pokerem živí 20 až 30 lidí. To znamená, že si měsíčně vydělají několik tisíc dolarů. „Někdo vydělá třeba 1000 dolarů (asi 24.500 Kč). S tím by se třeba dalo žít. Ale pak jsou tady ti, co vydělají 500 dolarů. A s tím už se dá žít těžko. To je dobré třeba jako přivýdělek ke studiu. Takových lidí tady budou stovky,“ domnívá se.
Podle Růžičky spousta hráčů přecení své síly. Štěstí ovlivňuje jejich výsledky tak dlouho, že nedokážou odhadnout, jestli se nedostali nahoru jenom náhodou. „Viděl jsem lidi, co vyhrávali dva roky na živém pokeru a mysleli si, že už to bude dobré. Jenže na živém pokeru hrajete třeba dva turnaje za týden. A kolikrát jenom jeden za 14 dní, to znamená zhruba 25 za rok. To já jsem kolikrát odehrál i za jeden večer na internetu. Kvalitně člověka prověří až několik let,“ doplnil Růžička.
Na otázku, zda je poker sport, nebo hazard, odpověděl, že nejvýstižnější termín je „dovednostní hra“. Oproti klasickým sportům v něm podle něj hraje větší roli náhoda. „Ale když člověk podniká nebo obchoduje na burze, může mít taky všechno stokrát rozmyšlené, ale potřebuje štěstí na okolnosti. A já mám stejnou situaci. Jenom je to štěstí víc vidět,“ řekl dále Růžička.
V rámci jednoho rozdání je podle něj náhoda téměř všechno. Kdo dostane lepší karty, většinu her vyhraje. „Ale jde o to, že já v průměru s tou stejnou kartou dopadnu o trochu lépe, než špatný hráč. Na jednom turnaji se to ještě nepozná. Ale když takhle hraju rok, tak by rozdíl mezi dobrým a špatným hráčem měl být vidět. To je matematika a statistika, zákon velkých čísel. A tam já mám dlouhodobě nějakou nepatrnou výhodu,“ doplnil Růžička.
Matematiku studoval i na matematicko-fyzikální fakultě ČVUT, konkrétně obor kryptografie neboli šifrování. Studium ho však po nějakém čase přestalo bavit. „Zlomily mi vaz ty obecné analýzy. Bylo to až moc teoretické. Vždycky jsem rád počítal, ale tady žádná čísla skoro nebyla. Tak jsem se na to vykašlal,“ dodal Růžička. K matematice má ale do dneška kladný vztah. Každou herní situaci se snaží přepočítávat, i když připouští, že jsou to jen odhady. „Kdybych chtěl řešit důsledně, jak jsem měl hrát, tak bych to musel zadat do počítače. Ale i ten by to počítal tři hodiny a málem by u toho shořel,“ dodal.
Vztah k riziku má obecně pozitivní, rád má kurzové sázky. Naopak v životě nehrál ruletu, protože to považuje za nevýhodné. Poker hrál v začátcích i šest dní v týdnu, deset hodin denně. „Připadal jsem si jako magor. Ale je pravda, že jsem se v té době taky nejvíc zlepšoval,“ řekl Růžička. V současnosti už si dokáže udělat volného času mnohem více.
Pokeru se chce naplno věnovat ještě minimálně rok, na kdy má uzavřenou smlouvu s jedním pokerovým kasinem. „Pak se uvidí, jak se mi bude chtít,“ doplnil. O tom, co udělá s výhrou, ještě nepřemýšlel. Podle něj by měly vyhrané peníze sloužit primárně jako prostředky k další hře. „Samozřejmě, mohl bych si třeba konečně pořídit vlastní byt. Ale je potřeba mít určitý polštář. Čím větší je, tím víc peněz můžete vyhrát. Ovšem vzhledem k tomu, že moje životní záliba je dobré jídlo, možná bych chtěl jednou investovat do gastroprůmyslu,“ dodal.
