Soud zamítl požadavek bývalého ministra dopravy a předsedy Věcí veřejných Víta Bárty na zadostiučinění od státu. Bárta se domáhal náhrady nemajetkové újmy 23 milionů korun kvůli svému trestnímu stíhání za korupci. Podle názoru soudu je jeho nárok promlčený. Verdikt, který Bártovi přiznal pouze 16.000 Kč jako náhradu nákladů za právní zastoupení, zatím není pravomocný.
Bárta k jednání u Obvodního soudu pro Prahu 2 nepřišel. Jeho právník Tomáš Gřivna navrhoval jako důkaz vedle výpovědi svého klienta také výslech řady lidí spjatých s někdejší vládní stranou Věci veřejné od Bártovy manželky Kateřiny Klasnové až po někdejšího předsedu strany Radka Johna. Dále žádal předestřít také politický program strany, znalecký posudek z oboru psychologie práce a řadu novinových článků. Soudkyně ale návrhy na dokazování zamítla, protože se ztotožnila s námitkou promlčení, kterou vzneslo žalované ministerstvo spravedlnosti.
Bývalý vrcholný politik byl zproštěn obvinění z korupce po dvouletém stíhání. Obžaloba tvrdila, že dal úplatek tehdejším stranickým kolegům, poslancům Jaroslavovi Škárkovi a Kristýně Kočí, aby k němu byli loajální a prosazovali jeho zájmy ve straně. Škárka údajně úplatek přijal a část peněz také použil. Bárta, který v souvislosti s kauzou rezignoval na funkci ministra, se hájil tím, že Škárkovi a Kočí peníze jen půjčil. Soudy nakonec rozhodly, že spolustraníky neuplácel.
Zprošťující rozsudek nabyl právní moci v březnu roku 2013, Bárta uplatnil nárok vůči státu až v dubnu 2014. Podle soudu tak překročil šestiměsíční promlčecí lhůtu. Po podání žaloby dostal od ministerstva spravedlnosti 335.000 korun za náklady na právní zastoupení v trestní kauze, úřad se mu také omluvil.
Gřivna marně argumentoval tím, že promlčecí lhůta neběžela, když Nejvyšší soud rozhodoval o stížnosti pro porušení zákona a o dovolání, které v Bártův neprospěch podali nejvyšší státní zástupce a tehdejší ministryně spravedlnosti Marie Benešová. „Trestní řízení proti žalobci (Bártovi) pokračovalo a zásah do jeho osobnostních práv trval. Až okamžikem rozhodnutí Nejvyššího soudu přestal zásah do osobnostních práv žalobce a bylo možno vyčíslit nemajetkovou újmu,“ uvedl.
