Starší lidé si kvůli koronaviru častěji kupují auta, jsou pro ně jako mobilní roušky

Na trhu s ojetými vozy se v posledních měsících objevuje nový fenomén. Rapidně se zvětšuje skupina starších řidičů, kteří si „na stará kolena“ pořizují svůj první automobil, nebo si ho kupují po dlouhé, často desítky let trvající řidičské pauze. Děje se tak především ve větších městech, kde je vysoká koncentrace lidí. Starší motoristé tak často používají auto jako „mobilní roušku“. S pořízením vozu v pokročilejším věku se ovšem pojí dvě hlavní rizika. Prvním je především nevyježděnost, tedy prakticky nulové zkušenosti. Druhým jsou současné technologie v moderních vozech, které spoustě „nováčků“ v seniorském věku ovládání automobilu spíše komplikují.

V současné době je patrný zvýšený zájem o vozy a obecně příklon k individuálnímu cestování i u lidí, kteří dosud žili bez auta. Jsou držiteli řidičského oprávnění, auto však často dlouhou dobu, někdy i desítky let, neřídili. Přístup k těmto nezkušeným řidičům zohledňují i pojišťovny. „Pojistné se stanovuje na základě mnoha kritérií a věk je jedním z těch zásadních. Konkrétně u velmi mladých řidičů hraje každý rok roli. Pojistné pro staršího řidiče tak bude velmi výrazně levnější, oproti 18 letému řidiči i přesto, že ani jeden bonusy za beznehodovost nemá,“ říká Ladislav Bělina, produktový ředitel Slavia pojišťovny. 

Starší prvořidiče vede k nákupu zejména současná situace týkající se pandemie koronaviru a s tím spojených rizik. „Tito lidé často žili i několik desítek let bez auta, protože jim stačila veřejná doprava. To se ale nyní mění a zejména starší lidé si více uvědomují vyšší zdravotní rizika spojená s hromadným cestováním s neznámými lidmi. Vůz se pro ně do značné míry stává takovou velkokapacitní mobilní rouškou, ve které se ovšem mnohem lépe dýchá,“ upozorňuje Petr Vaněček, provozní ředitel sítě autocenter AAA AUTO a pokračuje skritérii výběru: „Starší řidiči se obecně orientují spíše na takové vozy, kde je minimum výbavy a co možná nejjednodušší ovládání. Současné technologie a velké displeje spíše odmítají. Většinou si vystačí pouze s klimatizací, posilovačem řízení a rádiem.“

Zapomenout určitě nesmí na pojištění vozu, a to včetně havarijního (i pro levné vozy existují levné programy havarijního pojištění) a na asistenční služby jako jsou oprava nebo odtah porouchaného vozu, oprava defektu pneumatiky, dovoz paliva při opomenutém tankování a podobně. Na výši pojistného má vliv i výkon nebo objem motoru – čím větší nebo silnější motor, tím dražší pojistka. A u začátečníka, který nemá bonusy, to platí dvojnásob.

„Riziko nehod u těchto řidičů bude samozřejmě vyšší, ovšem vzhledem k věku zase očekáváme větší opatrnost a uvědomění si své nevyježděnosti. Tento faktor je výrazně odlišný právě u mladých řidičů. Navíc oproti mladším řidičům si tito lidé často pojišťují vozidla ne na „efekt“, ale spíš dle užitku, což samozřejmě jejich rizikovost také snižuje. Havarijní pojištění se v takovém případě určitě vyplatí, ale samozřejmě v závislosti na stáří a ceně vozidla.“ dodává Bělina.

Při výběru vozu je nutné brát v potaz řadu faktorů. Pro méně zkušeného staršího řidiče je například výhodný vyšší posez kvůli lepšímu rozhledu a pohodlnějšímu nastupování i vystupování. V nejnižší cenové kategorii tuto výhodu nabízí například Ford Fusion, Volkswagen Golf Plus nebo Hyundai ix20. „Sázkou na jistotu jsou běžné a hojně zastoupené značky. Zbytečným rizikem a komplikací jsou vozy exotických výrobců. Určitě je dobré zjistit si, jaké servisy jsou v okolí a jakým značkám se věnují,“ radí Vaněček a doplňuje: „U zánovních vozů by to měly být spíše autorizované servisy, u starších vozů to mohou být klidně specialisté nebo menší univerzální dílny. A to nejen v místě bydliště, ale i například v okolí chalupy, pokud na ní člověk tráví hodně času.“

Většina starších řidičů preferuje menší hatchbacky s benzínovým motorem, které při většinově krátkých jízdách netrpí tolik jako naftové, jsou zpravidla spolehlivější a vyšší spotřebu vyváží nižšími servisními náklady.