Euro proti dolaru oslabuje pod 1,0700 EURUSD. Z měn regionu je v zisku zlotý a koruna. Domácí měna opětovně testuje hranici 24,60 za euro.

Předsednictví EU: ČR by si měla vyjednat levnější energie

Zdroj: Depositphotos

Vyrábět levněji a nakupovat to samé zpět dráž. To je realita energetického byznysu, kdy elektřinu dodáme do evropské sítě a kupujeme přes burzu. Tento zdánlivý ekonomický nesmysl platíme každý měsíc na složenkách za energie. „Energetická nespravedlnost“ by však mohla skončit, obrovskou šancí je předsednictví České republiky v Evropské unii, které nastane od 1. července do konce roku 2022. Podle energetického odborníka Jaroslava Míla již byla chyba, že ČR loni v prosinci nepodpořila návrh Francie, Itálie, Řecka, Španělska a Rumunska požadující směrnici, které by umožnila, aby byly v cenách pro koncové spotřebitele (tady i pro české, pokud by prošla) zohledněny náklady na energetický mix u nás. Jen připomenu obecně známá fakta – v českých jaderných elektrárnách vyrobíme 1 kilowatthodinu za 25 haléřů, v uhelných za 20.

Už deset let přitom poukazujeme na to, že zběsilý úprk od tradičních zdrojů energií, aniž bychom měli náhradu cenově přijatelných a navíc 24 hodin denně, 365 dnů v roce a v zimě i v extrémním létě zajištěných dodávek, bude znamenat růst jejich cen a jejich výpadky. To, že si potom s trhem dokáží v době eskalací různých krizí pohrát obchodníci, dejme tomu např. od rafinerií, distributorů až po pumpy, je prostě taky fakt, který zdražení ještě umocní. Válka na Ukrajině pak cenový růst ještě více zvýraznila. Snad řada lidí ale konečně prozřela, že energetický marketing zelené Evropy a aktuální realita při pohledu na faktury za energie jsou úplně dvě odlišné věci. Lidé až na výjimky žijí v realitě, nikoli v marketingových bublinách pro horních deset tisíc.

Ve vyjednávání na půdě EU se zatím moc neudělalo, možná v novinových článcích, ale jinak skutek utek. Českem se nesla idea toho, jak jsme příliš malí, zcela závislí na tom, co se děje v Německu. S dovětkem – nevěsme hlavy, vždyť Němci vždycky ví, co a proč dělají…. Výsledky tohoto uvažování teď vidíme. Závidět ale sousedům nižší ceny nás v Česku nezahřeje ani nám neposvítí. Co je obecně známo, ceny ovlivňují svými zásahy tamní vlády. Pomoc je to pro lidi určitě vítaná, nicméně krátkodobá. Až přestanou platit, cenový šok může být o to vyšší. Vysoké ceny energií je potřeba řešit koncepčně od prvotních příčin a vrátit do celé energetiky zdravý rozum.

Z toho vyplývá jasná perspektiva, tedy nevzdávat se tuzemských zdrojů, pokud za ně nebude adekvátní náhrada, tzn. elektřina případně teplo z jádra a uhlí, ať se to někomu líbí nebo ne. Dovedete si představit, co bychom asi dělali, když by se utratily stovky miliard korun za nové plynové elektrárny a teplárny, o nichž se tady ještě nedávno debatovalo jako o hotové věci? Rusko by se asi potrhalo smíchy… Na druhé straně je potřeba opravdu tvrdě pracovat na obnovitelných zdrojích, které pro ČR dávají smysl. Ale posloupnost musí být jasná – současné jaderky a uhelky vypnout až tehdy, pokud budou např. nové modulární reaktory, vodíkové technologie nebo i OZE dávat ekonomický smysl a spolehlivě dodávat. Tečka.

Odhlédněme od ideologických proklamací, které možná slouží jako dobré beranidlo pro investory hýbající tímto světem, aby jim finance vložené do tohoto oboru přinesly skvělé zhodnocení. OZE určitě smysl mají, jenže pokud se jejich cenové výhodnosti dosahuje pomocí dotací, nebo tím, že na trhu proti tomu penalizuji zdroje tradiční (viz emisní povolenky) a musíte mít ještě k jejich výkonu záložní zdroje, když zrovna nesvítí a nefouká, tak co z tohoto modelu může vyjít jiného než drahé energie pro spotřebitele? OZE ano, ale ne tak, jak je tady a v Evropě zvykem – natahovat ruce pro dotace a tvářit se u toho jako zachránce planety.

A tím se dostáváme k problematice celého Green Dealu, který v prvotním světle očekávaných důsledků války na Ukrajině a naší vydíratelnosti ruským plynem měl získat lidštější podobu přechodu k bezuhlíkové energetice. Teď už zase slýcháme, že pojede dál ve vytyčených kolejích. Je ale bez „přechodového“ plynu vůbec uskutečnitelný, a čím by se jeho dodávky z Ruska mohly nahradit? Klidně ať se to dál jmenuje Green Deal, ale naplnění jeho cílů musí stát na dosažení možného, nikoli na ryzí ideologii. Důležité je zachování co největšího podílu domácích energetických zdrojů do doby, než za ně bude racionální náhrada, i pohledy veřejně prezentované energetickými odborníky. Tzn. spolupráce napříč Evropou při výstavbě plynovodů, terminálů na CNG a propojení energetických soustav a k tomu určitě i rozvoj obnovitelných zdrojů. V tom prý panuje i shoda se špičkami EU. A určitě je potřeba revidovat systém emisních povolenek včetně rozdělování dotací. V tom už asi moc souznění nebude. Česko má obrovskou šanci s energetikou v době svého brzkého předsednictví EU něco udělat, aby se to pozitivně promítlo v cenách i pro české spotřebitele. Nepromarněme ji (zase!).

 

Zdroj: Bloomberg, Reuters, EU

 

Newsletter