Dolar proti euru rozšiřuje zisky a posouvá se pod hranici 1,1600 EURUSD. Silný dolar potápí procyklické měny a měny regionu. Koruna oslabuje nad 25,70 za euro.

Příležitost v rozvojových trzích? Musíte vybírat…

Od doby poslední finanční krize se rozvojové trhy těšily relativně velké oblibě. Vzhledem k tomu, že většina světových centrálních bank srazila své hlavní úrokové sazby na rekordně nízká minima, investoři lační po vyšších výnosech byli nuceni se přesunout do sice rizikovějších, ale z hlediska zhodnocení zajímavějších oblastí, což byly právě rozvojové země.

Dnes však před těmito ekonomikami stojí jeden velký vykřičník v podobě avizovaného navýšení amerických úrokových sazeb. Dle posledních vyjádření zástupců vedení Federálního rezervního systému je poměrně pravděpodobné, že první krok normalizace úrokové politiky Spojených států proběhne již letos na podzim, přičemž nejvíce se spekuluje o září.

Jenže faktem je, že není rozvojový trh jako rozvojový trh. Na to poukazuje například Russ Koesterich, hlavní investiční stratég společnosti BlackRock. Ten v rámci svého článku zveřejněném na serveru BlackRockBlog poukazuje na to, že ne každá rozvojová země musí nutně trpět stejně intenzivním odlivem kapitálu.

Strach z odlivu

Strach z odlivu v případě rozvojových zemí je pochopitelný. Vyšší sazby mohou způsobit odliv investorů z oblasti amerických státních dluhopisů, což se ve výsledku projeví v jejich vyšší výnosnosti. Ta poté přiláká investory zajímající se o co nejvyšší zhodnocení, kteří své zdroje, doposud alokované v rozvojových trzích, přesunou směrem na západ.

Důkazem toho, že tento vývoj bude vysoce pravděpodobný, může být rok 2013. V létě tohoto roku se rozběhly spekulace ohledně omezení nákupu státních dluhopisů v rámci běžícího programu kvantitativního uvolňování. Investoři na tyto informace zareagovali téměř okamžitě a začali se zbavovat držených dluhových instrumentů. Tehdejší výnos amerického desetiletého bondu se tak vyšplhal o zhruba 140 bazických bodů, poté následoval ho i zbytek světa. Výnos německého bundu se stejnou dobou splatnosti se vyšplhal o 80 bazických bodů, v případě japonského dluhopisu s desetiletou maturitou růst čítal 20 bazických bodů. Souběžně s tím pak cenné papíry rozvojových trhů padaly.

Je tedy jasné, že jakmile se výnosy relativně bezrizikových instrumentů dostanou na zajímavé úrovně, investoři své zdroje budou chtít přesunout od těch rizikovějších k těm bezpečnějším. Koesterich však v tomto směru míní, že události budoucích měsíců by mohly být lehce odlišné, a to především vinou rekordně nízkých úrovní hlavních úrokových sazeb. To by ve výsledku odliv kapitálu a jeho následky mohlo lehce zmírnit.

Heterogenita jako hlavní faktor

Faktem je, že cenné papíry jednotlivých rozvojových trhů jsou od sebe navzájem odlišné. Ať už je to vinou geopolitické situace, ekonomické povahy či pozice v rámci mezinárodního obchodu. Koesterich proto vybral tři hlavní ukazatele, které by v případě odlivu kapitálu mohly jeho dopady znatelně ovlivnit.

Přebytek výkonové bilance

Prvním ukazatelem je přebytek výkonové bilance. Převažuje-li export zboží a služeb nad importem, není sledovaná země tak závislá na přílivu zahraničního kapitálu. Tím pádem by tento trh neměl být případným odlivem financí natolik zasažen, už jen z toho hlediska, že ekonomický výkon takové země je mnohem udržitelnější.

Zásoba zahraničních devizových rezerv

Lépe by na tom mohly být rovněž i země, které ve své bilanci drží dostatečnou zásobu devizových rezerv. Tento fakt nejen že udrží domácí měny na stabilní úrovni, ale rovněž jde ve většině případů ruku v ruce s výše zmiňovaným přebytkem běžného účtu.

Komoditní importéři

Vyšší americké sazby pravděpodobně vyvolají i větší zájem o dolar, což povede k jeho dalšímu posílení. Zhodnocení americké měny obvykle koreluje s propadem cen komodit. Ten by poté sice zasáhl komoditní exportéry, jako je například Brazílie či Rusko, naopak by pozitivně podpořil importéry, tedy např. asijské rozvojové trhy.

Příklady?

Na základě takto stanovených ukazatelů je dle Koesteriche zajímavou příležitostí Malajsie. Tato jihovýchodní asijská země disponuje jak přebytkem běžného účtu, tak i dostatečnou zásobou devizových rezerv. Data Světové banky a Mezinárodního měnového fondu jasně ukazují, že Malajsie od roku 2005 dosahuje podílu běžného účtu vůči HDP a podílu zásoby devizových rezerv vůči HDP vyššího, než je průměr 21 velkých světových rozvojových trhů v kvartálním vyjádření.

Tyto fundamenty tak z aktiv malajské ekonomiky dělají jedny z nejstabilnějších v rámci tzv. emerging markets, což potvrzuje i výnosnost indexu MSCI Malaysia, který v podstatě od roku 2008 vykazuje stabilní zisky.

Dle Koesteriche jsou na tom obdobně i další asijské státy, například Korea a Tchaj-wan. Obě tyto ekonomiky taktéž disponují velkou zásobou devizových rezerv, dostatečně konkurenceschopnými měnami, ale především je u nich patrná velká ochota zvážit a posléze i provádět ekonomické reformy. 

Fed a exodus z rozvojových trhů

Newsletter