Holding Digital First Marketing Group propojuje společnosti z různých technologických a IT oborů. Je to významný hráč na českém trhu, který zastřešuje společnosti eD system group, Dark Side a firmu PRIA, největší digitální agenturu v moravském regionu. Proč jsou dnes klíčovou formou sociální média a digitální komunikace vysvětlují v rozhovoru po server Roklen24 Managing Partner agentury Dark Side Tomáš Jindříšek a zakladatel a jednatel agentury PRIA Jan Podzimek.
Která z vašich firem je starší?
Jan Podzimek (PRIA): My v PRIA. Na jaře budeme slavit deset let..
To znamená, že jste začali po krizi?
Jan Podzimek: Je to dávno, ale co si pamatuji, tak jsme to vnímali tak, že v té době začínaly sociální sítě a mobilní aplikace. Brali jsme to v tandemu. Společník Martin Krkoška to byl schopný všechno prozkoumat a uvést v život, já jsem to zase byl schopný odprezentovat a prodat. Krize nekrize nám to šlo skvěle.
Pamatujete si první velké zakázky?
Jan Podzimek: Všude se o sociálních sítích a mobilním marketingu mluvilo, ale jen mluvilo. My jsme to ale fakt rychle začali dělat. Oběhli jsme velké firmy jako Continental, Baťu, Hamé, R. Jelínka, Tescomu, kde nám dali šanci. A mohli jsme to rozběhnout.
Kolik vás tehdy bylo?
Jan Podzimek: Byli jsme tři nebo čtyři. Kancelář jsme měli ve skladu za 2500 korun měsíčně, protože se nám nechtělo platit za opravdovou kancelář. Už z toho prvního kanclu jsme ale dělali pro Continental, Fatru a Hamé. Když jsme ukázali, že to děláme dobře a je to fajn, tak nám klienti začali dávat šance i s dalšími zakázkami.
Jaké byly první zakázky?
Jan Podzimek: Správa sociálních sítí, poté soutěžní aplikace do Facebooku. Iframem vložené webové stránky. Foto soutěže jsme dělali asi stokrát, měli jsme na to speciálního člověka. Měli jsme to jednou naprogramované a pak se to jen upravovalo. Kolo štěstí a různé blbosti, které na začátku nabíraly ty počty fanoušků a virálně šířily stránky.
Foto: Zakladatel a jednatel agentury PRIA Jan Podzimek
Teď bych se zeptal vás…
Tomáš Jindříšek (Dark Side): Je to podobné. Začali jsme o trošku později, kolem roku 2011. Předtím jsem řídil deset let internetovou divizi Ogilvy. Chtěli jsme se posunout, někteří další zakladatelé či současní kolegové také přišli odtamtud. Na začátku nás bylo dvanáct. Můj společník Michal Kříž kdysi založil nejstarší online agenturu První multimediální, kterou potom prodal do Etnetery, tak jsme si říkali, že se dáme dohromady. Milan Zvára, což je teď výkonný ředitel agentury, do toho šel společně s námi. Byl to podobný typ zakázek. Pořád to byla ještě doba krize a všichni si ťukali na čelo a říkali, do čeho se to pouštíme. Ale pletli se, byla to naopak výhoda.
Jak vzpomínáte na Oglivy?
Tomáš Jindříšek: Výborně, to je moje alma mater. Jako startup jsme ale začínali v centru města, což byl zajímavý příběh. Bylo to v Malé Štupartské v krásném gotickém domě U Božího oka. Získali jsme poměrně zajímavé brandy jako Krušovice nebo ČSOB. Málokdo tehdy uměl sociální média. Jan Řežáb často vypráví, že jsem mu dal historicky první zakázku, když zakládali Socialbakers. Postupem času, jak jsme rostli, tak se z agentury, která dělá jednorázové záležitosti, stala napůl poradenská firma a napůl fullservisová agentura, která dělá komplexní řešení. Jde o principy velkých agentur.
Jak vnímáte vývoj sociálních sítí za posledních deset let. Byly tam nějaké milníky?
Jan Podzimek: V první fázi jsme k nim přistupovali jako vývojáři. Vyvíjeli jsme čistě aplikace. První éra byla o nahánění fanoušků. Nepřemýšlelo se o konsekvencích, ale šlo o to, kdo bude mít kolik fanoušků. My jsme začali pro Facebook programovat v letech 2008/2009. Potom nám došlo, že se o sociální sítě můžeme starat pravidelně. Firmy si neuměly udělat rychlou grafiku nebo rychlý obsah. Tím u nás začala druhá éra – správy sociálních sítí. Tehdy bylo hodně velkým trendem mít studenty nebo lidi na částečný úvazek. Ne proto, abychom ušetřili, ale proto, aby měli spravování stránky jako koníčka a bavilo je to, což se odráželo v kvalitě jejich práce. Lidi to bavilo a bylo to nespoutané. Pak se to dostalo ale do fáze, kdy měl jeden člověk těch stránek třeba deset, a to už se hodně těžko koordinovalo. Třetí éra už pak byla profesionalizace, kdy už to nemohl psát jen tak někdo.
Kdy to bylo?
Jan Podzimek: Dva roky jsme dělali ty aplikace v první fázi. Další dva až tři roky jsme byli ve druhé fázi v tom modu part-time lidí. Až poslední tři až čtyři roky je to profesionalizace, tedy návrat k tomu, že místo patnácti takových lidí je lepší mít třeba šest, ale na plný úvazek.
Co se týče těch firem, tak ze začátku jste měli poptávku velkou, že jste si ty klienty poté mohli vybírat?
Jan Podzimek: Myslím si, že to u nás nikdy nenastalo. Do teď máme 110 aktivních klientů. Nejsme z těch, co by odmítali zakázky, samozřejmě pokud to není v rozporu s našimi hodnotami nebo etikou. Letíme takhle nahoru mimo jiné i díky tomu, že si právě moc nevybíráme.
Dá se říct, kdy jste začali být ziskoví?
Jan Podzimek: Byly to až poslední čtyři roky. Neuměli jsme tak dobře řídit reporting a finance. Jsme dva kluci, kteří firmu nikdy neřídili. Najali jsme si na to odborníky z firmy SHINE. Byli poměrně drazí, ale špičkoví. Ti nám během dvou let firmu otočili do zisku šesti milionů korun a pohledávek okolo tří set tisíc korun na čtyřicetimilionovém obratu. Předtím jsme se plácali po rameni, když byl zisk tři miliony korun a pohledávky dva miliony a rozpracovaná výroba, takže jsme byli rádi, že jsme to vůbec udrželi finančně.
Měli jste nějaké mentory, inspiraci z ciziny?
Jan Podzimek: Soustředili jsme se na svoje klienty a naše návrhy aplikací, ale že bychom se nějak dívali na svět, tak to ne. Pro nás byla zahraničím Praha. Sledovali jsme konference, ptali jsme se, co dělají oni, ale v zásadě to nebylo o moc lepší než to, co jsme dělali my.
A vy?
Tomáš Jindříšek: Když poslouchám Honzu, tak jsme na tom asi dost podobně. Ačkoliv jsme tam došli jinou cestou, tak ten princip je podobný. Je dobré vidět, jak se to vyvíjelo. Pamatuji si cimrmanovskou historku, když jsme spolu s Honzou Řežábem a Boženkou Řežábovou okolo roku 2007 nebo 2008 řešili pokus o lokální Twitter, což zní vtipně, ale jmenovalo se to Mikroblogy.cz. Některé známé osobnosti nebo politické strany řekly, že budou tu platformu používat. Byl to velký úspěch, za půl roku to ale převálcovaly velké sociální sítě.
Pak jsme v roce 2008 s Boženkou Řežábovou měli přednášku na konferenci. Tam jsme ukazovali, co to umí a že už je tam zaregistrovaných 300 tisíc lidí. Lidé byli skeptičtí, tehdy jsme je přesvědčovali, že Facebook má smysl. Když si dělám legraci, tak mladším kolegům říkám, že Facebook má pořád ještě smysl. Není to jen Instagram. Ta geneze je ale jasná. Nejdříve byly aplikace a honění fanoušků. Byla to doba programování. Byla to zajímavá doba pro značky. Hodně tam byly FMCG (rychloobrátkové zboží) a retail značky. Postupně se to začalo profesionalizovat a překlápět. Byl to rok 2012, když jsme začali, a hned jsme získali správu sociálních médií. Klasické agentury s tím bojovaly, protože neuměly nastavit ten proces. My jsme měli od začátku content manažera, který to nějak vyrobil. Oni řekli, že to za tu cenu neumějí prodat, protože měli textaře, grafika, account manažera atd. Postupně se to profesionalizovalo.
Vznikl holding digitálního marketingu. Cílem je vybudovat lídra v regionu CEE
Proti konkurenci jste tedy měli hotový produkt…
Tomáš Jindříšek: Ano, to jsme měli, ale zase to vznikalo dost na koleně. Dnes, když to člověk sleduje, tak jsou ty požadavky mnohonásobně složitější. Dříve jsme bojovali s tím, že na to firmy neměly procesy. Klasický případ u korporací, které si myslely, že posty na sociální média bude schvalovat právník, protože je to PR výstup. Oni to zkoušeli, ale nešlo to. Měli jsme oproti Honzovi větší množství korporací. Ta pravidla tam byla přísnější.
Foto: Managing Partner agentury Dark Side Tomáš Jindříšek
Jan Podzimek: Pamatuji si zkušenost s oční klinikou Gemini. Těm jsme sociální sítě rozjížděli od nuly. To byla taky velká zkušenost. Tady kluci už měli něco za sebou a byl tam nějaký tlak na mzdy, ale u nás, když si vzpomenu na Gemini, tak jsme si najali nějakého šikovného studenta, který to byl schopen za 1500 korun měsíčně dát dohromady. V té době to byl takový punk.
Tomáš Jindříšek: Abych to dokončil, tak najednou se začal profesionalizovat obsah a začaly vznikat úplně nové profese. My jsme byli jedni z prvních, kteří měli a dodnes mají vlastní fotografku pro sociální média a videomakera. Najednou přišel Instagram, který zvýšil elitářství. Pak přišla nová éra, kdy už jsou sociální média hlavně reklamní platformy. K tomu se přidala potřeba mít oddělení výkonností marketingu společně s tím. Dnes je to áčková činnost, kdy to děláme pro velké brandy a u nich ten vývoj jde také vidět.
Vysvětlím to na příkladu našeho klíčového klienta KFC. Shodou okolností jsem pro KFC pracoval už kdysi v Ogilvy a po letech se k nim vrátil. Kdysi byla pro ně hlavní televizní reklama a tomu odpovídající cílová skupina. Dnes jsou klíčovou formou sociální média a digitální komunikace. Na sociálních médiích je krásně vidět, jak se to během dekády posunulo.
Zeptal bych se na váš růst…
Tomáš Jindříšek: Měli jsme výhodu, že jsme byli takový seniorní startup. Měli jsme zkušenosti a od začátku jsme byli v malém zisku 200 až 300 tisíc korun a nijak jsme se nezadlužili. Měli jsme společníky, Pavla Doležala a Petra Dejma, které jsme později s Michalem Křížem vyplatili. Ze začátku nás bylo dvanáct a dnes je nás necelých padesát. Nejde o to, kolik máme lidí, ale jak to organicky roste. Máme trošku náročnější nájem tady v Praze. Nedávno jsme ale dělali audit a zjistili jsme, že už není téměř žádný rozdíl mezi platy odborníků v Praze a na Moravě. Taky už se nechají zaplatit.
Vyplatí se investovat do zaměstnanců, je to tak?
Tomáš Jindříšek: Ano, jeden z našich tří pilířů je zaměřovat se na lidi. Vychází to z našich hodnot a je to i nezbytné.
Jan Podzimek: Ještě k růstu. Měli jsme to opravdu raketové. Druhý rok v roce 2010 jsme měli 750 tisíc korun, ale v roce 2012 už jsme měli 7,5 milionu korun. O dva roky později už téměř dvojnásobek a v roce 2016 to bylo 30 milionů korun. Z hlediska lidí to byla banda pěti, pak patnácti a nakonec 50 osob. Značnou část zisku jsme vždy investovali do lidí, kolikrát i na úkor majitelů.
Teď jste se sloučili, máte k tomu ještě jednu firmu. Můžete vysvětlit proč?
Jan Podzimek: Z našeho pohledu to byla i určitá diverzifikace. Devět až deset let jsme to táhli ve Zlíně ve dvou a co si budeme nalhávat, agenturní život je náročný. Chtěli jsme někoho k sobě. Opřít se o nějakého partnera. Shodu okolností jsem se chodíval dívat na Tomáše na konferencích a přišlo mi to jako nejpřirozenější možnost, znali jsme se dlouho. Aktivně jsme to sloučení řešili a když přišla možnost i se sloučením s Dark Side, tak nám to přišlo skvělé. Dlouho se známe, máme podobný pohled na věci a ten, kdo se k nám přidal jako významný investor, byl eD system, kde je ředitelem Martin Štrupl, který dělal patnáct let generálního ředitele Hamé. Znali jsme se i v rámci regionu. On jako osobnost byl záruka, že to spojení dopadne dobře. Dál jsme pokračovali v jednání a čím dál víc nám ty synergie dávaly smysl. Ze dvou středně velkých agentur udělat holding, aby to mělo do budoucna synergický dopad.
Tomáš Jindříšek: My jsme hledali partnera delší dobu, abychom byli větší a mohli se pustit i do větších zakázek. Menší agentury většinou fungují jako manufaktura. Přemýšlíme, které věci integrujeme a které ne. Měli jsme a máme partnera Equity Partners, což je soukromý investiční fond Petra Kymličky a Radovana Hauka. Hledali jsme, co je zajímavého, a pánové se už bavili s největším spoluinvestorem eD system, což je zajímavá firma. Je to někdo, kdo je lídr v oblasti distribuce hardwaru a má na to navázaný celý ekosystém.
Když jsme zjistili, že se EDS baví o akvizici PRIA, tak nám to přišlo hodně zajímavé. PRIA si vážím od začátku, jelikož z lokálního teritoria dokázali expandovat i do Prahy, vytvořili tu pobočku, kterou řídí Michal Ročeň, a spolupracují s globálními značkami. Původně to byla taková levná subdodavatelská společnost. Pak si myslím, že si vás také chtěl kdekdo koupit. Jsem přesvědčený, byť jsme pražská agentura, že budoucnost je v regionech. Už máme řadu klientů v regionech, začali jsme spolupracovat s ostravským centrem Futurum, už i regiony chtějí vyšší kvalitu. V Praze je přetlak, je tu spousta agentur, asi bych si dokázal vybrat i v Praze, ale nejsem si jistý, jelikož některé z nich nejsou jen jednoúčelové projekty, které tady za tři roky už nemusí být. Proto Zlín a PRIA, dávalo to smysl. Teď říkáme, že jsme hyperlokální, máme tři opěrné body – v Praze, Zlíně a Ostravě. Zbytek se dá dělat na dálku. Vytváříme takový triangl a myslíme si, že je to zajímavé. Přemýšlíme, že bychom přibrali ještě jednu agenturu, ale není to teď za každou cenu. Spíš jdeme po kvalitě.
Zmiňoval jste, že existují jednoúčelové projekty. Myslíte si, že se ten trh nějak mění?
Tomáš Jindříšek: Trh se průběžně pročišťuje. Když jsem byl v první agentuře, přišla krize a trošku se to proměnilo. Některé větší agentury se zmenšily, některé menší zanikly. Člověk se musí přizpůsobovat jednotlivým disciplínám. Řeknu příklad. Pokud někdo vytvoří agenturu, která dělá jen dobrý content na Instagramu, tak riskuje, že za dva roky nebude mít práci. Nevím, jestli Instagram bude mít za čtyři roky smysl a nebude něco nového. My jsme se jako digitální agentura stali také silnou PR agenturou. Ty disciplíny k sobě měly blízko.
Dělali jsme projekt Česko v datech. Po Českém rozhlasu máme druhý největší tým datových analytiků. Spolupracujeme s médii, za to nás klienti platí. K tomu byl jen krůček, abychom začali dělat PR pro klienty. Myslím si, že se to různě přesouvá, ale nemyslím si, že by musel někdo automaticky krachovat, jen musí měnit záběr. Já jsem si všiml, že jak došlo k ultraspecializaci, je ta disciplína složitější. Když jsem začínal v marketingu, tak jsem uměl všechno v online udělat sám, stejně tak třeba byli solitérní kreativci, kteří všechno vymysleli sami. To už je dávno pryč, dneska je to extrémně týmová práce.
Zároveň si všímám, že chybí takoví ti stratégové, kteří dokážou značkám pomáhat. Někdo, kdo přijde za brand managerem a dokáže byznys zrychlit. Když jsem před patnácti, dvaceti lety dělal v Ogilvy, tak se začínalo v TV komunikaci a billboardech a když něco zbylo, tak to šlo do on-linu. Dnes jsou ty média typy relevantní, ale primárně vznikají všude v digitálu, takže těmi stratégy značek musíme být my. Další oblastí jsou data. Ať už se zabýváme marketingovou oblastí nebo čímkoliv, procesy ve firmách, toto je to, v čem vidíme budoucnost. Že my budeme ta hlavní síla, která těm firmám pomáhá.