ECB oznámí a spustí postupné snižování nákupů finančních aktiv (PEPP) do konce tohoto roku a do konce března klesnou nákupy na nulu. To je alespoň očekávání finančního trhu podle průzkumu Reuters.
Samozřejmě všichni analytici používají disclaimer, že to platí za předpokladu, že mutace covidu si nevyžádají další lockdown.
Ale je tady ještě jeden aspekt, který může prodloužit nákupy centrální banky: fiskální dominance. Vezměme si například Itálii. Hrubý dluh je téměř na 160 % HDP. Výnosy ale na nule. Celkové náklady na obsluhu dluhu Itálie budou letos kolem 3 % HDP. Pro srovnání: průměrné náklady na obsluhu v EMU jsou na 1,3 %, v ČR je to 0,6 %.
Každý skok průměrných výnosů z dluhopisů Itálie o jeden procentní bod nahoru by zvýšil náklady na obsluhu dluhu o cca 1,5 % HDP. V průměru za EMU o téměř 1 % HDP, ČR o 0,4 %. Zvýšení nákladů by vedlo k tlaku na další růst zadlužení a/nebo na úspory. Primární deficit (bez nákladů na obsluhu dluhu) Itálie je přitom letos na šesti procentech.
Jinými slovy, výdaje určené například na investice by musely být realokovány na obsluhu dluhu. To by ale vedlo ke snížení růstu ekonomik, minimálně krátkodobě, a ke snížení poptávkových a inflačních tlaků. Ano, z pohledu ECB by nižší inflace znamenala potřebu zasáhnout. Ale v situaci záporných sazeb by na stole byly opět nákupy dluhopisů.
Proto na ECB bude činěn velký politický tlak, aby výnosy dál držela na nízkých úrovních. Ekonomicky se může argumentovat inflací: proč zpřísňovat měnovou politiku (ukončení PEPP je zpřísnění), když jádrová inflace je stále kolem 1 %. Myslím si, že i kdyby nákupy byly skutečně do března ukončené, tak se s QE neloučíme na dlouho. A to i přesto, že šéf Bundesbanky a člen Rady guvernérů ECB Jens Weidmann minulý týden řekl, že „ECB tu není od toho, aby se starala o ochranu solventnosti států“. Ekonomické dopady nemůže ignorovat. A ve finále je centrální banka věřitel poslední instance.
Text byl původně zveřejněn v reportu Ranní restart, který je součástí Ekonomických a strategických analýz České spořitelny.
