Protestem nejen k politické angažovanosti, ale i k přátelům

V politické ekonomii, podobně jako v mnoha dalších disciplínách ekonomie, roste podíl empirických a experimentálních studií. Jedním z nejzajímavějších autorů posledních několika málo let je David Yang z Harvard University, který se věnuje například cenzuře v Číně (psali jsme zde) nebo proti-autoritářským protestům v Hongkongu. Yang spolu s kolegy z různých univerzit světa (University of Chicago, Ludwig-Maximilians Universität Munich, London School of Economics a Hong Kong University of Science and Technology) nedávno publikoval pracovní verzi studie, ve které studuje individuální vytrvalost při politických protestech.

Od předání území v roce 1997, kdy Hongkong ztratil status britské kolonie a stal se zvláštní administrativní oblastí Čínské lidové republiky, je 1. červenec den pravidelně se opakujících protestů. Autoři využili této příležitosti a studovali, zda účast na protestech jeden rok zvyšuje šanci na účast v roce následujícím. Před protesty v roce 2017 autoři motivovali náhodně vybrané univerzitní studenty k účasti a následně sledovali, jak se po protestech změnila jejich politická očekávání, preference a především, zda se účastnili protestů i o rok později. Aby nedošlo k přímé finanční podpoře za účast na protestech, motivovali výzkumníci studenty tím, aby jim pomohli s odhadem velikosti davu.

Prvním zjištěním je, že motivace fungovala a skupina studentů, kterým byla nabídnuta možnost pomoci s odhadem davu, měla o 10 procentních bodů větší účast než kontrolní skupina. Druhé a hlavní zjištění je, že motivovaná účast na jednom protestu zvýšila účast i na protestu v následujícím roce. Autoři tak argumentují, že individuální účast na jednom protestu přetrvává i do další politické angažovanosti. Zajímavé zároveň je, že účast na protestech nezměnila politická očekávání ani názory. Je tak pravděpodobné, že mechanismus, kterým došlo k nárůstu politické angažovanosti, je skrze společenskou interakci.

Účast na demonstracích v roce 2018 byla nejvyšší mezi studenty, jejichž vrstevníci a spolustudenti ze stejných oborů byli rovněž motivováni k účasti. Pokud by tedy v prvním roce bylo motivováno 70 % studentů z vašeho oboru a ročníku, měli byste vyšší šanci účastnit se protestů následující rok, než kdyby ve vašem oboru a ročníku bylo motivováno pouze 30 %. Druhým argumentem, proč je mechanismus společenské interakce velmi pravděpodobný, je, že motivovaní studenti s vysokým počtem motivovaných studentů ve stejném ročníku a oboru hlásilo vyšší počet nových kamarádů za rok mezi jednotlivými protesty.

Autoři tak ukazují, že jedna aktivní účast na politickém životě může vyvolat vyšší politickou angažovanost, která však nesouvisí se změnou politických názorů. Pravděpodobnější je, že jde o důsledek společenské interakce, například v podobě nových kamarádů. V reakci na zveřejnění této studie se objevilo několik reakcí kritizujících etický rozsah takových experimentů. I přesto, že experiment byl předem schválen několika komisemi, tak jak je běžná praxe s experimenty v sociálních vědách, představa, že plný soulad s experimentem znamená riziko spojené s politickými protesty, se mnohým nelíbí. 

Newsletter