V rámci akcií lze vymezit dvě v principu protikladné skupiny, které jsou velmi rozdílné zejména v tom, co od nich investor může očekávat. Jako tzv. blue chips se standardně označují akcie velkých a celosvětově známých firem. Mezi jejich hlavní charakteristiky patří, že se se obvykle jedná o stabilní investici s relativně nízkým rizikem ztráty. S tím je ovšem spojený také relativně nízký výnos. Odvážnější investoři se tak ohlíží raději po penny stocks, které slibují šanci i na stonásobný výnos během několika dní.
Investování do penny stocks je ovšem přirozeně vykoupeno nižší stabilitou a vyšším rizikem. Zatímco blue chips jsou akcie, které obývají trh již několik let a často se u nich můžete spolehnout na pravidelně vyplácené dividendy, penny stocks obvykle představují akcie „no-name“ firem, které bývají malé, s nízkou tržní kapitalizací, s krátkou tržní historií a žádné takové výhody nenabízí. Oproti blue chips, kterých se na trhu denně zobchodují miliony, jsou také mnohem méně likvidní.
Strategie na míru současnému býkovi. Vyplatí se buying-the-dip?
Jak napovídá název, penny stocks původně označovaly akcie veřejně obchodovatelných společností, které stály méně než 1 dolar. Postupně se však označení vžilo pro obecně levné akcie, například s cenou do 10 dolarů. Zejména ve Spojených státech je investování do penny stocks velmi oblíbené, zvláště mezi drobnými investory. A to nejen navzdory, ale právě kvůli jejich vysoké volatilitě, která sice zvyšuje investiční riziko, avšak vytváří potenciál výnosů v řádech stovek procent, což dokáže vyrovnat všechny zmiňované nevýhody.
S penny stocks je ovšem spojeno několik nekalých praktik, mezi nimiž hraje prim manipulační technika známá jako „pump and dump“. To znamená, že někdo ve velkém objemu nakoupí nějaké levné akcie a následně se snaží lákat na zaručený zisk, ať již jde o rozesílání mailů, telefonování, spamování v internetových diskuzích či publikování článků na internetu. Čím více „ryb“ se chytne, tím více pak cena akcie vzroste a původní investor je může s velkým ziskem prodat, aby cenu zase srazil dolů.
Ačkoliv je však schéma „pump and dump“ vnímáno jako podvod na investory, studie z University of Chicago Booth School of Business odhalila, že část investorů klidně investuje do penny stocks, i když u nich existuje silné podezření, že je cena akcie manipulována. Šance na rychlé zbohatnutí je totiž příliš lákavá, a někteří tak cíleně vyhledávají akcie, které jsou pravděpodobně zapojené ve schématu „pump and dump“, a to navzdory varování finančních expertů.
Američané mají problém. Zmenšuje se jim akciový trh – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/9Rqf1h6zYm prostřednictvím @roklen24 #USA #stocks #markets pic.twitter.com/HukKaWV1yO
— Roklen24.cz (@roklen24) 24. srpna 2018
Na německých datech z let 2002 až 2015 ekonomové zkoumali 421 schémat „pump and dump“ a záznamy více než 110 tisíců individuálních investorů. Z těchto investorů se 6 569 osob – téměř 6 % vzorku – podílelo na těchto schématech, přičemž zde investovalo v průměru 11,4 % celkové hodnoty svého portfolia. Více než 35 % investorů, kteří investovali do „pump-and-dump“, přitom představovalo denní obchodníky s cennými papíry nebo časté obchodníky s krátkodobými horizonty, kteří podstupovali značné riziko a agresivně obchodovali již před tím, než se účastnili těchto schémat.
„Identifikujeme několik odlišných typů investorů, z nichž někteří by neměli být považováni za oběť těchto podvodů,“ citoval server Science Daily autory. „Pro tyto investory je pravděpodobnějším motivem spekulace či hazard.“ Jinými slovy, někteří investoři využívají finanční podvody jiných ke svým spekulacím a roli finančních trhů tak posouvají směrem k loterii. Pro jednotlivce může být koneckonců vědomé zapojení do „pump and dump“ schématu za určitých okolností velmi výhodnou strategií.
Pokud totiž zrovna on nebude patřit mezi ty „posledními hlupáky“ a podaří se mu akcie opětovaně prodat ještě před pádem samotného podvodného schématu, pak může zbohatnout tak, jako se tu v USA díky penny stocks podařilo již řadě traderů. Jedná se tedy o klasický případ Keynesovy „racionální iracionality“, kdy racionální chování na úrovni jednotlivce ústí v neracionální chování na úrovni trhu – v tomto případě tedy v nafukování podvodných schémat, které způsobují, že ceny akcií nereflektují nejlepší očekávání o jejich hodnotě v souladu s myšlenkou efektivních trhů.
