Mnoho ekonomů trápí, proč průměrný růst vyspělých ekonomik v posledních dekádách zpomalil. Přitom bychom měli růst exponenciálně, jak nám kdysi ukazoval ekonom Paul Romer. Ten předpokládal, že kombinatorická povaha znalostí, kdy myšlenky se mohou kombinovat velkým počtem způsobů, vede k exponenciálnímu růstu.
Představme si například periodickou tabulku, která obsahuje asi sto různých typů atomů. Pokud je „recept“ pouhým označením toho, zda v něm nějaký prvek obsažen je, nebo ne, bude existovat 100 x 99 receptů, jako je recept na bronz nebo ocel, které zahrnují pouze dva prvky. Pro recepty, které mohou obsahovat čtyři prvky, existuje 100 x 99 x 98 x 97 receptů, což je více než 94 milionů. Při použití až pěti prvků je to více než 9 miliard. Matematici tento nárůst počtu kombinací nazývají „kombinatorickou explozí“.
A jsme u rekombinatorního růstu: stačí věci kombinovat novým způsobem a z nových kombinací vzniknou nové věci = inovace. A tak pořád dokola. Inovace jsou nejvýraznějším tahounem růstu. Dlouhodobé analýzy růstu ukazují, že inovace vysvětlují cca 50 % dlouhodobého růstu, lidský kapitál 25 % a alokace talentů pak dalších 15 %.
To, že nám to šlo, ukazuje graf výše. Neustále jsme zkracovali čas, za který jsme byli schopni zdvojnásobit světové HDP. Bývali doby, kdy nám to trvalo tisíce let. Pak stovky let. Pod stovku jsme se dostali díky průmyslové revoluci. Mezi lety 1850-1900 jsme se dostali pod 50 let na zdvojnásobení a pokles potřebné doby dál pokračoval.
Heinz von Foerster, rakouský fyzik, kybernetik a filozof, tento trend pozoroval a udělal zásadní chybu – trend prodloužil a v 50. letech vyslovil předpověď. Pokud by se doba na zdvojnásobení neustále zkracovala, tak bychom se měli dostat do situace, kdy tato doba bude nekonečně krátká. A nastane singularita a exploze HDP. V pátek 13. listopadu 2026. Soudný den.
Jasně, že to myslel jako vtip. Ale byl přesvědčený (a nejen on) o tom, že technologický pokrok, který neseme my lidé, dokáže růst exponenciálně. A díky tomu zkracovat dobu nutnou na zdvojnásobení HDP. Co to je exponenciála, jsme si všichni vyzkoušeli na vlastní kůži v posledních dvou letech.
Všechno fungovalo, ale jen do roku 1960, kdy se zrychlování zastavilo (viz obrázek). Proč? Von Foerster měl odpověď – lidi. Ekonomický růst je totiž funkcí lidí a produktivity. Produktivita závisí na technologickém pokroku. Technologický pokrok na lidech a jejich schopnosti inovovat. Populace dlouhou dobu rostla po hyperbole, ale to se zastavilo. Takže zdvojnásobení HDP na obyvatele se nejen zastavilo, ale od roku 1960 dokonce došlo k výraznému prodloužení doby na zdvojnásobení.
Když to hodně zjednodušíme, tak nám prostě chybí lidi, kteří by dokázali pohánět ekonomický růst inovacemi. Optimistickou předpovědí je, že technologický růst a rekombinace nahradí něco jiného. Například výpočetní výkon počítačů. Kvantové počítače by mohly opět probudit sen o singularitě.
Každopádně lidé skutečně chybí. Vezměme si například Moorův zákon: počet tranzistorů na integrovaném obchodu se zdvojnásobí (všechno je to o zdvojnásobení) každé dva roky. Obrázek ukazuje, že se nám to stále zhruba daří, ačkoliv se přibližujeme na hranice fyzikálních možností.
Druhý obrázek nicméně ukazuje, že k dosažení tohoto zákona potřebujeme čím dál více vědců. Celkem 18krát více než v roce 1971.
Podobný trend vidíme v celé ekonomice. Pro růst produktivity (i když nižší, než jsme v minulosti pozorovali), potřebujeme násobně víc vědců. Jinými slovy, klesají úspory z rozsahu.
K růstu se ještě vrátím, a to ve druhé části tohoto textu (bude zveřejněna zítra, pozn. redakce).
Zdroj: ČS Research
