Nad očekávání nižší výsledek kvartálního vývoje amerického indexu výdajů na osobní spotřebu podpořil korekci dolarových zisků nad 1,0800 za euro. Z měn regionu je v zisku koruna a zlotý. Domácí měna testuje 25,30 za euro.

Sázka na švýcarské tornádo aneb revoluce v řízení rizik

Světový bankovní sektor se od krize 2008 potýká s problémem zadržování kapitálu, který má sloužit jako záchranný polštář v době bouřlivého vývoje trhů. Jak se tomuto nepopulárnímu kroku vyhnout? Banky jsou v podstatě bez šance. Žádná z nich se nedokáže efektivně skrýt před všemocným okem regulátorů. Švýcarská Credit Suisse však vybočuje z řady. Její vedení pracuje na speciálním způsobu, kterým by mohla přenést operační rizika na druhou stranu.

Podle neveřejných informací, které získala agentura Bloomberg, oslovila banka Credit Suisse několik velkých dluhopisových investorů, hedge fondů a portfolio manažerů s nabídkou nevšedního instrumentu, jehož podstata tíhne k tzv. katastrofickým dluhopisům. Nový instrument by měl sloužit k pokrytí potenciálních operačních ztrát, plynoucích především z kyberútoků a nekalého obchodování, a to ve výši od 3,5 miliardy až do 4,2 miliardy franků.

Tento druh bondu využívají především pojišťovny, které jejich pomocí získávají finanční zdroje k pokrytí rizik spojených s různými katastrofickými událostmi, jako jsou povodně, hurikány či zemětřesení. V podstatě nejde o nic jiného, než o přesunutí pojistného rizika na finanční trhy, konkrétně na investory, kteří si tyto cenné papíry zakoupí. Pojišťovny tak ve výsledku nemusí zadržovat pojistné, pokud by se počet pojistných událostí náhle zvýšil.

Cenný papíry by měla banka emitovat prostřednictví Zurich Insurance Group ve dvou tranších o hodnotě 700 milionů franků. Tento pojišťovatel si ponechá 10 % aktiv, zbytek pak bude „zabalený“ do pětiletých dluhopisů, které budou rozprodány investorům. Podle neoficiálních informací by kupón seniorní tranše měl dosahovat zhruba 4 %. Cenný papír by v této formě měl být emitován po zveřejnění výsledků za první kvartál 2016, tzn. v době po 10. květnu, samozřejmě za předpokladu, že banka získá povolení ze strany regulátorů.

Emise katastrofických bondů na vzestupu

Švýcarská společnost by se tak mohla stát „prvním hráčem na trhu, který nabízí výše specifikovaný druh investičního aktiva“, řekl pro Bloomberg Jean Medecin, člen investičního komise společnosti Carmignac. „Pokud by Credit Suisse opravdu uspěla, ostatní banky by ji pravděpodobně následovaly.“

Pravdou je, že omezení rizik se stalo pro vedení banky prioritou, a to především pro Tidjana Thiama, CEO společnosti, který ještě před dosazením v červnu 2015 působil jako šéf pojišťovací divize. Snaha o „vylepšení“ řízení rizik však sahá mnohem dále do historie. Již v roce 2013 banka oznámila, že pracuje na instrumentu, který by v oblasti operačních rizik přinesl určitou kapitálovou úlevu. Jeho prodej měl být podle starších zdrojů zahájen na konci roku 2015.

Neúprosná ruka regulátora

Jak již bylo řečeno, nový typ dluhopisu by bance umožnil splnit tvrdší pravidla tvorby rezerv navázaných na oblast operačních rizik a zároveň by uvolnil část kapitálu, kterou by bylo možné použít jinde.

Právě oblast operačních rizik se stala terčem dohledu regulátorů, a to už v roce 1995. kdy zkolabovala britská banka Barings v důsledku neopatrných sázek na investiční deriváty. Jako další leze jmenovat kauzu švýcarské UBS, která v roce 2011 přišla o 2,3 miliardy dolarů vinou neoprávněného obchodování svého tradera. Výčet pak uzavírá případ tzv. „Londýnské velryby“, neboli bývalého tradera banky JP Morgan  Bruna Iksila, který v roce 2012 prodělal na neoprávněných obchodem minimálně 6,2 miliardy dolarů.

V návaznosti na, nejen, tyto události se regulátoři rozhodli zpřísnit pravidla, což provedli právě prostřednictvím navýšení kapitálových polštářů navázaných na operační rizika. Do této oblasti tak spadá například selhání interních procesů, neoprávněné obchodování, chyby ve zpracování obchodů či potenciální ztráty z nepředvídatelných externích či interních událostí.

Credit Suisse v roce 2014 držela celkem 52 miliard franků v rizikově vážených aktivech vztažených právě k operační činnosti. V roce 2015 tento objem čítal 66 miliard franků, což odpovídá meziročnímu nárůstu o velikosti více jak 26 % rizikově vážených aktiv, jejichž podíl na celku je hned po oblasti úvěrového rizika druhý nejvyšší.

Co na to investoři?

Z teoretického hlediska by emise nového bondu byla chytrým krokem. Akcie Credit Suisse za poslední rok spadly o zhruba 42 %, tak proč jednoduše neulevit akcionářům tím, že se část rizika potenciálních budoucích ztrát přenese právě na věřitele.

Investoři by se o nové aktivum mohli rovněž intenzivně zajímat. V prostředí záporných úrokových sazeb i výnosů státních dluhopisů je příležitost s vyšším zhodnocením obzvláště vítaná. Dokazuje to například i poptávka po tzv. katastrofických dluhopisech, kterou reflektuje světový index na ně navázaný (viz graf č.1).

Pokud by kupon seniorní tranše opravdu dosáhl 4 %, šlo by o číslo, které by odpovídalo průměru trhu amerických korporátních dluhopisů s investičním hodnocením. Ovšem ve srovnání s rizikovými podmíněnými konvertibilnímu dluhopisy (tzv. Contingent Convertible Bonds, neboli CoCos) jde o výrazně nižší číslo. Podle dat Bank of America dosahuje průměrný kupón tohoto typu bondů 5,2 %, zatímco v případě těch s vysokým výnosem se dostáváme až na 6,7 % (viz graf č.2).

Je tedy vidět, že zájem na uskutečnění emise sledovaného bondu existuje rozhodně na straně Credit Suisse, ale rovněž by se mohl uchytit i u investorů. Zda se tak stane však ukáže až budoucnost, jelikož vyjma neoficiálních informací nevydala švýcarská banka ani regulátor žádné směrodatné vyjádření. Stane-li se tak, pravděpodobně se dočkáme vzniku nového trendu řízení operačních rizik bankovního sektoru.

Newsletter