Stiglitz: Problém není Řecko, nýbrž sama Evropa

Laureát Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz se ve svém sloupku zveřejněném na serveru Project Syndicate zaměřil na současnou situaci starého kontinentu. Dle jeho názoru není hlavním problémem Evropy pouze Řecko, nýbrž neefektivní činnost institucí Evropské unie.

„Po dlouhé době se Spojené státy konečně zotavují z krize, která vypukla ke konci vlády prezidenta Bushe,“ píše Stiglitz. Samotné zotavení však není prozatím dostatečně silné. Mezera mezi tím, kde mohla americká ekonomika být a kde ve skutečnosti je, se už alespoň, dle Stiglitzových slov, nezvětšuje. I po více jak šesti letech se tak ukazuje, jak dalekosáhlá byla krize z roku 2008.

Celá situace by však mohla být mnohem horší. Země mimo USA jsou toho důkazem. Jejich ekonomický růst nedosahuje ani špetky výkonnosti americké ekonomiky. Zářným příkladem může být například Evropa. Mezera mezi tím, kde Evropa je a kde mohla být, pokud by krize vůbec neproběhla, se stále rozšiřuje. „Ve většině zemí Evropské unie nedosahuje HDP na hlavu ani předkrizových úrovní. Pět let fádního růstu se postupně mění na celou dekádu. Za oponou chladné statistiky stojí zničené životy, zmařené sny a rozpadlé rodiny, které podlehly setrvávající stagnaci, v některých zemích dokonce depresi“ vysvětluje Stiglitz.

Evropa však není obětí. Je pravda, že USA nezvládly vlastní hospodářství, avšak současná situace není nic jiného než výsledek neefektivní politiky EU. „Malátnost Evropské unie má původ v řadě bezprecedentních a špatných ekonomických rozhodnutích, včetně vytvoření samotného eura. I přes snahu o sjednocení Evropy, se euru nakonec podařilo ji rozdělit.“ Stiglitz přitom poukazuje obzvláště na absenci politické vůle, která by dokázala momentální situaci napravit.

Chaos Starého kontinentu má dle držitele Nobelovy ceny částečně původ v dodržování již „zdiskreditované víry v efektivně fungující trhy bez nedokonalosti informací a hospodářské soutěže.“ Svou roli prý ale hraje i arogance. „Jak jinak vysvětlit, proč jsou důsledky opatření evropských institucí tak špatné a neustále se opakují?“

Stiglitz přitom upozorňuje, že zmiňovaná opatření neztroskotávají díky neschopnosti jednotlivých zemí, nýbrž díky nekvalitě samotných modelů, podle kterých jsou vytvářena. „Například Řecko. Opatření, která měla snížit zadlužení země, ho ještě zvýšila. I přes finanční pomoc, jež byla podmíněna vytvořením řady reforem vedoucích ke zkrocení veřejného zadlužení, jsem svědky toho, jak se řecký dluh čím dál tím víc zvětšuje.“

ŘECKÁ KRIZE na Roklen24

Evropští lídři zůstávají přesvědčeni, že prioritou jsou strukturální reformy. Stiglitz je však přesvědčen, že jediným lékem může být pouze a jedině „reforma eurozóny společně se všemi úspornými opatřeními, kterým se nepodařilo nastartovat hospodářský růst.“

Jedním z mála pozitiv Unie je dle Stiglitze neutuchající demokracie jednotlivých zemí. I tak ale upozorňuje na to, jak zavedení společné měny znemožnilo, především v případě zemí procházejících krizí, možnost ovlivnit osud vlastního hospodářství. Důsledek tohoto faktu je nejlépe vidět v razantním nárůstu popularity extrémistických politických stran.

Závěrem pak nobelista píše: „problémem není pouze Řecko. Problémem je samotná Evropa.“ Řecká situace je pouze dalším důkazem toho, jak moc je potřebná reforma evropského celku. Do doby, než Evropa změní chod věcí, bude prudký náraz nevyhnutelný. „Toto ekonomické šílenství ale nemůže trvat věčně. Demokracie to nedovolí. Otázkou však zůstává, jak moc a jak dlouho bude muset Evropa ještě trpět.“

Newsletter