Nervozita na dluhopisovém trhu postupně roste. Mají se obchodníci začít připravovat na korekci, nebo mohou vesele dál obchodovat? Tuto otázku si denně pokládá většina manažerů spravujících velké dluhopisové fondy. Nejistota je navíc podpořena i vládními zásahy. V tomto směru se řeší především otázka likvidity. S tím, jak banky musí držet ve svých bilancích čím dál tím více hotovosti, klesá jejich ochota dát více peněz do samotného obchodování s cennými papíry. Z toho důvodu roste i nebezpečí výraznějších cenových pohybů, které mají potenciál zahýbat celým trhem.
Přesně taková situace se nedávno stala na trhu německých dluhopisů. V jejich případě začal silný výprodej poté, co veřejně promluvili dva slavní dluhopisoví velikáni Bill Gross a Jeffrey Gundlach. Oba se totiž shodli na tom, že jsou to právě německé bundy, které v sobě skrývají obrovský potenciál možného shortu. Jak ve svém článku zveřejněném agenturou Bloomberg poukazuje Mark Gilbert, dluhopisy tehdy během deseti dnů odepsaly skoro polovinu zisků, které si během předešlých 107 dnů připsaly k dobru (viz. graf).
Gilbert v tomto případě poukazuje na problém uměle vytvořené nelikvidity, která je způsobena například snahou ukrýt ty největší obchody před zbytkem trhu. Právě taková činnost je důvodem, proč bude v budoucnu síla obdobných cenových výkyvů, jako v případě Německa, pokaždé výraznější.
Jasně je celá situace vidět na americkém trhu, kde bankéři a asset manažeři požadují po regulačních úřadech povolení reportovat velké transakce firemních dluhopisů až 15 minut po jejich uskutečnění. Ostatní obchodníci by tak nebyli schopni okamžitě vidět, kde probíhají ty největší transakce, čímž se zároveň sníží i celková likvidita trhu.
Manažeři velkých fondů toto opatření vítají s otevřenou náručí. Richard Prager, dluhopisový obchodník ze společnosti BlackRock, řekl pro server Financial Times, že z hlediska obchodování je vždy nejlepší co největší informační prodleva. „To, aby zbytek trhu netušil, jaká aktiva nakupujete, je nejlepší způsob jak se vyhnout nežádoucím likviditním výkyvům,“ vysvětlil Prager.
Gilbert je však přesvědčen, že skrývání obchodů je ten nejlepší způsob, jak způsobit ještě větší katastrofu. Zářným příkladem může být například březen 2007, kdy, ještě před splasknutím úvěrové bubliny, došlo k hromadnému výprodeji na amerických akciových trzích. Index Dow Jones tehdy odepsal během šedesáti sekund 178 bodů a počítače sledující pohyb cen naprosto nestíhaly udávat jejich skutečnou velikost, čímž ve výsledku podpořily hromadnou paniku všech obchodníků.
Ještě mnohem horší situace ale nastala v roce 1929. Jak ve své knize „The Great Crash 1929“ píše známý ekonom John Kenneth Galbraith, „ceny tehdy padaly neskutečnou rychlostí a celý trh se ponořil do prodejního chaosu.“ Nejistota a neschopnost jasně zjistit ceny tak donutila všechny obchodníky zbavit se svých cenných papírů během několika málo hodin.
A co z toho plyne pro současnost? Gilbert je přesvědčen, že pokud by obdobný cenový „výpadek“ nastal například v případě zmiňovaného výprodeje německých bundů, celkový propad by byl ještě mnohem horší. Naštěstí se ukázalo, že jsou trhy stále dostatečně pružné, aby se vyrovnaly s větší vlnou výprodejů. Právě transparentnost v podobě co největší likvidity je tedy zárukou udržení dostatečné efektivnosti všech obchodů.
