Těžký život hodnotového investora. Stojí jeho odříkání za to?

Stoupenci hodnotového investování nemají lehký život. Investice do hodnotových akcií (tedy podhodnocených vzhledem k účetní hodnotě aktiv dané společnosti) by teoreticky měla přinést nadprůměrný výnos. Poslední dekáda však byla vůči těmto investorům velmi tvrdá, píše server The Economist.

Blýská se jim na lepší časy? Hodnotové akcie se na konci loňského roku propadly méně než ostatní a v prvních týdnech toho letošního začaly opět růst. Nicméně nečekejme nějaký velký nárůst fanoušků hodnotového investování. Hodnotově orientované akcie se hemží nepříliš atraktivními tituly, jako jsou banky, automobilky a energetické firmy. Tento typ investování vyžaduje silnou víru a odolnost vůči utrpení, které přináší.

Hodnotové investování se zaměřuje na akcie, jejichž aktuální cena na trhu je nižší, než je jejich vnitřní hodnota. Je založeno na myšlence, že i když ceny titulů kolísají, skutečná hodnota akcie se nemění. Hodnota se odvozuje od aktiv dané společnosti jako například nemovitosti, stroje a podobně. Akademické studie (z nichž nejznámější je ta od Eugena Famy a Kennetha Frenche z roku 1992) identifikovaly existenci hodnotové prémie. Hodnotové akcie si totiž v dlouhém období vedou lépe než růstové (growth, s vysokou cenou akcie v poměru k aktivům). Tato prémie může být odměnou za riziko hospodářského cyklu. Společnosti s velkým množstvím hmotných aktiv jsou během ekonomického poklesu více „bity“, protože míra využití těchto aktiv klesne. Druhým vysvětlením je chybné uvažování investorů, kteří preferují módní růstové akcie a ignorují staromódní hodnotové tituly.

Metodika hodnotového investování není zcela bez chyby. Analyzovat účetnictví pro zjištění vnitřní hodnoty se hodí hlavně pro firmy s velkým množstvím hmotných aktiv. Toto měřítko ale selhává v hodnocení digitálních společností, které mají hodnotu v nehmotných aktivech jako patenty, značky, procesy a know-how. Ryze účetní pohled na hodnotu zde proto nestačí. Továrny a kanceláře se totiž zobrazují v účetních knihách jako kapitálové aktivum, zatímco většina nehmotných aktiv nikoliv. Z tohoto důvodu se hodnotoví investoři nedívají jen na účetní veličiny, ale i na cashflow společnosti, její dluh, způsob řízení a růst zisku.

Oproti dřívějšku nastal posun v rozdílu mezi hodnotovým a růstovým investováním. Prvně jmenovaná strategie se soustředila na nákup levných akcií. Ale dnes se rozdíly mezi oběma typy investování smrskly na banky versus technologické společnosti. Ryze hodnotové akcie jsou v současnosti napěchovány finančními společnostmi, zatímco růstové technologickými.

Indexy orientované na hodnotové investování jsou dnes něco jako odpadkový koš pro problémové společnosti. Mezi ně patří hlavně banky s malou marži mezi krátkodobými a dlouhodobými úrokovými sazbami; automobilky zatížené obchodními válkami, emisními skandály a problémy s elektrickými vozy; energetické společnosti čelící poklesu poptávky po ropě. Nicméně právě o to jde hodnotovým investorům. Akcie je levná, protože má daná společnost nějaký problém. Ten nemusí úplně zmizet, stačí, když se stane méně akutní.

Hodnotové investování přináší svoje úskalí a někteří na něj nemají žaludek. Avšak každý investor má v sobě kousek hodnotového investování. I ten, kdo tvrdí, že nejde časovat trh, pozná cenovou hranici, za kterou už nebude chtít koupit. A ačkoli je růstové investování antitezí hodnotového, málokterý růstový investor chce kupovat nejdražší akcie. Každý investor pochybuje. Ale ve finále doufá, že se rozhodl správně.

Newsletter