Měny regionu postupně umazávají ztráty ze začátku týdne. Koruna zpevnila zpět pod hranici 27,00 za euro. Libra vůči euru dopoledne oslabovala. Komentář šéfa Bank of England o tom, že záporné sazby nejsou zatím v plánu, jí pomohl dnešní ztráty smazat.

„The Big Long“

Světová kina obletěl film „The Big Short“ natočený podle stejnojmenné knižní předlohy Michaela Lewise. Kniha i film popisují osud několika manažerů, kteří vsadili na krach trhu subrime hypotečních úvěrů, zatímco všichni ostatní věřili v jeho pokračující růst. Sázka se nakonec ukázala jako správná. Úzký okruh investorů vydělával, kdežto naprostá většina Wall Street krvácela. Pravdou je, že existuje i opačná verze tohoto příběhu, tzv. „The Big Long“. Ta se odehrála na tom samém trhu jen pár měsíců po krachu investiční banky Lehman Brothers.

Psal se leden 2009, když chapadla krize postupně stahovala bankovní instituce do hlubin finančního světa. Přesně v té době stál Milan Patel, tehdejší trader dluhových cenných papírů, a skupina jeho kolegů před životním obchodem. Své vlastní peníze se rozhodl vložit do něčeho, čeho se zbytek světa usilovně zbavoval. Konečný výsledek? Zhodnocení o 800 %.

Dojnou krávou tohoto úspěchu byly v té době tolik nenáviděné aktivy kryté dluhové cenné papíry. Tento druh derivátu, který stál za zrodem jedné z největších krizí v lidské historii a pomohl potopit i instituci, jež byla založena jen rok po Bank of England, tehdy začal plnit účetní knihy společnosti HBOS, kde Patel působil.

Tato společnost vznikla v roce 2001 fúzí největšího britského poskytovatele hypoték, kterým byla firma Halifax, a Bank of Scotland, jejíž datum vzniku se časuje na rok 1695. V roce 2009, když se krize „úspěšně“ šířila celým světem, musel HBOS, ještě v době před dobře skrytým bailoutem o velikosti více jak 20 miliard liber, zachraňovat známý finanční koncern Lloyds Banking Group. Nově vzniklá instituce tehdy spravovala portfolio zhruba 22 milionů klientů, což odpovídalo více jak třetině britské populace.

V té době působil Patel společně se svým šéfem Richardem Paddlem v oddělení tradingu s dluhovými instrumenty. Jejich denním chlebem bylo počítání výkonu portfolia složeného z aktivy krytých cenných papírů, což zahrnovalo i snahu předpovědět, jak moc velkých ztrát je možné dosáhnout a jak tento fakt podat vrcholnému managementu. S tím, jak se oba gentlemani doslova prohrabávali štosy spreadsheetů a dluhopisových dokumentů, narazili (obdobně jako skupina amerických „shortsellerů“ v předkrizové době) na skupinu derivátů, jejichž ceny byly naprosto mimo vzhledem k jejich podkladovým aktivům.

Po poměrně bouřlivé výměně názorů se Patel a Paddle rozhodli učinit sázku na to, že britský realitní trh ustojí masivní vlnu defaultů, která tehdy drtila jejich americké kolegy. Oba byli přesvědčeni, že stojí před obrovským ziskovým potenciálem, a proto se rozhodli učinit onu investici mino banku na své osobní portfolio.

Společně s několika dalšími kolegy se rozhodli v několika fázích zainvestovat tisíce liber do, v tu dobu těžce propadajících se, aktivy krytých instrumentů, jež byly obvykle navázány na poskytnuté hypotéky, ale rovněž zahrnovaly i dluhopisy emitované britskými bankami.

Jejich nejprofitabilnější obchod se skládal z nákupu cenných papírů navázaných na hypotéky poskytnuté společností Northern Rock. Ta musela být v roce 2007 zachráněna britskou vládou poté, co jako první instituce za posledních 140 let čelila hromadnému výběru klientských prostředků, tzv. runu. Po tomto kroku, který v podstatě neznamenal nic jiného než znárodnění, se akcie firmy (tzv. Granite) mnohonásobně propadly (viz graf).

„Granite se prodávaly proklatě nízko, přičemž v porovnání s cenou přinášely ty nejlepší výnosy,“ popsal pro agenturu Bloomberg tehdejší situaci Paddle. „Tehdy neexistovala žádná obava ohledně toho, že by britská vláda v případě potřeby nezasáhla.“

Nákup obou traderů se skládal z nejrizikovější emise Granite dluhopisů, což jeho autory postavilo do přední úderné lajny potenciálních ztrát. Jejich nákupní cena se pohybovala na 8 pencích za libru, neboli méně než 10 % z původní prodejní ceny.

Jak Patel, tak i Paddle zainvestovali přibližně 8 tisíc liber, aby po dvou letech bondy prodaly za cenu 70 pencí za libru, což odpovídá asi 70 tisícům liber a 800% zhodnocení. Co způsobilo takový skok? Britská vláda prodala podkladové hypotéky společnosti Cerberus Capital Management.

Další obchody? Bolest, ale i radost

V lednu 2009 se Patel a Paddle stali oficiálními zaměstnanci společnosti Lloyds. K dalším obchodům s aktivy krytými instrumenty však bylo nejprve potřeba získat povolení od oddělení compliance, které bylo nutné, když portfolio manažeři chtěli obchodovat s vlastními penězi.

Zmiňovaný trh je totiž pro jednotlivce téměř neproniknutelný, jelikož většina dluhopisů začíná na minimální nominální hodnotě o velikosti 100 tisíc liber. Ovšem v době, kdy tyto bondy rapidně padaly, byl přístup o dost snadnější. Při ceně deseti pencí za libru se minimální investice pohybovala kolem 10 tisíc liber. Noční můrou však byla exekuce.

Telefonování s protistranou zabralo téměř dvě hodiny, než se Patelovi podařilo vysvětlit druhé straně, co po ní vlastně chce a co je pro to potřeba udělat. V 95 % případů nevěděla druhá strana „drátu“, o čem je řeč, nebo o daném produktu vůbec nikdy neslyšela.

Taková trpělivost za to však stála. Patel celkově zainvestoval 350 tisíc liber a dosáhl 350% zhodnocení, Paddle vsadil 300 tisíc liber a dosáhl průměrného výnosu 150 %. Dle výpočtů agentury Bloomberg si první se zmiňovaných celkem vydělal 1,2 milionu liber a druhý 450 tisíc. Většina investic proběhla prostřednictvím jejich penzijních fondů, tudíž se k získaným prostředkům dostanou až v době odchodu do důchodu.

Newsletter