Informace jsou tou nejvzácnější komoditou. V dnešní době jich je k dispozici tolik, že bychom si v některých případech připadali, jako by trhy byly opravdu efektivní tak, jak je popsal nobelista Eugen Fama. Opak je pravdou. Alespoň podle Kevina Simmse a Josepha G. Paula, kteří prostřednictvím svého článku zveřejněném na serveru AllianceBernstein vyjádřili své přesvědčení o emocionalitě trhů.
Každý investor dnes čelí doslova záplavě zpráv z ekonomických serverů, tweetů a dalších informačních zdrojů. Simmsova a Paulova data však ukazují, že trhy nejsou nikterak výrazně efektivnější, než byly před 14 lety, alespoň co se týče neočekávaných zpráv během výsledkových sezón (viz. graf ). I přesto, že investiční cit postupně ustupuje algoritmickému investování, stále se objevují případy, kdy investiční publikum přehnaně reaguje na některé byť ne tolik významné informace. V tu chvíli přicházejí na řadu hodnotoví investoři. Ti ve snaze identifikovat příležitost, jejíž potenciál je přehlížen, prolamují pomyslnou informační mlhu a využívají situace ve svůj prospěch.
Rámec fungování této investiční strategie se v čase nijak výrazně nemění. Simms a Paul ho shrnují do třech základních otázek, které by si měl každý investor před samotnou investicí položit.
Je zisk obnovitelný?
Tato otázka je důležitá především v oblasti cyklických odvětví. Úspěšné společnosti spadající do této oblasti mají občas tendenci investovat do dalších továren či otvírat nové obchody. Snaha o co největší zisk však může vést k vytvoření nadměrných kapacit. V tu chvíli nastává obtížná situace, kdy musí investor rozeznat výchozí pozici dané společnosti.
Jakmile management vytvoří novou koncepci vedení své společnosti, která zahrnuje i snížené nákladů, uzavírání továren či prodej některých aktiv, investoři mají potřebu se na tyto kroky dívat výhradně pesimisticky. Opak však může být pravdou. Ti, kteří neuvěří přílišnému pesimismu, bývají často velmi štědře odměněni.
Mohou být zisky udržitelné?
Nové technologie či regulace mohou taktéž zamávat informační základnou investora. Akciové trhy jsou plné „mrtvých společností“ které selhaly ve své snaze přizpůsobit se vyvíjejícímu se odvětví. Simms s Paulem jmenují přímo Eastman Kodak či Pan American World Airways.
Investoři pak mají tendenci promítat své nejhorší obavy i na společnosti, které naopak disponují dostatečnou kapacitou přizpůsobit se vyvíjejícímu odvětví, avšak díky mylným přesvědčením se jim nedostává adekvátní pozornosti. To pak ve výsledku vede ke globálnímu pesimismu, který ani nemusí odpovídat všem skutečným informacím, jež se na trhu nacházejí.
Dokáže management spravit celou situaci?
Finanční tlaky jsou ve většině případů znakem s velkou vahou. Pokud se podnik silně zadluží, investoři se ve většině případů automaticky odvrátí. Správný hodnotový investor naopak projde do detailu celé cash flow, na jehož základě pak postaví své rozhodnutí.
Tyto tři otázky mají jednu společnou věc – všechny vyžadují širší vhled i dobrý úsudek k tomu, aby ve světě nadměrných informací vedly ke kýženému výsledku. Nalezení levné investiční příležitosti s dostatečným potenciálem vyžaduje nejen zkušenosti, ale i víru, že budoucnost bude jiná, než si myslí většina.
