Americká výnosová křivky se napřímila. Dolar zpevnil pod 1,0900 za euro. Koruna se obchoduje pod 25,25 za euro a pod 23,20 za dolar.

Trpký turecký med

V dobách Erdoganovy vlády do tureckých akcií a dluhopisů přitekl kapitál, přesahující 80 miliard amerických dolarů. Teď odchází tempem i půl miliardy dolarů týdně. Obavou je koncentrace moci v rukou odcházejícího premiéra a nastupujícího prezidenta i politický tlak na centrální banku. Turecká ekonomika pociťuje konflikty v Iráku, Sýrii i Gaze. Nafukující schodek běžného účtu a zpomalující ekonomika jsou obtížným východiskem pro Erdoganovu tužbu, dostat Turecko do desítky nejsilnějších velmocí světa. Pro část zahraničních investorů je obavou on sám.

Odliv kapitálu, růst inflace, chladnoucí ekonomika

Erdogan se po 11 let své vlády Turecku těšil průměrnému 5% růstu ekonomiky a přílivu investic do tureckých akcií a dluhopisů kolem 80 miliard amerických dolarů za posledních osm let. Nyní kapitál ze země odtéká tempem až půl miliardy dolarů za týden.

Země v roce 2002 prošla bankovní a měnovou krizí. Od té doby inflace zmírnila do jednociferných hodnot a Turecko splatilo své závazky vůči MMF. Erdogan chce zem v době oslav 100 let jeho novodobé historie, připadajících na rok 2023, vidět v desítce světových ekonomických velmocí. Dnes mu patří 17 místo. Nebude to snadné, před ekonomikou stojí výzvy.

Faktem je, že růst turecké ekonomiky ve druhé půlce Erdoganova mandátu dosahoval méně než poloviny výkonu v první polovině vlády jeho kabinetu. Stál přitom na spotřebě domácností, kdy dovozy předčily vývoz, a půjčkách soukromého sektoru. To přispělo k prohloubení schodku běžného účtu platební bilance na 7,5 procenta HDP v první čtvrtině letošního roku, za celý rok se čeká kolem 6 procent.

Mezi pěticí ekonomik, které Morgan Stanley označila za náchylné k odlivu zahraničního kapitálu – Turecko spolu s JAR, Indonésií, Indií a Brazílií – to je nejvíce. Ekonomiku v posledním roce a půl poškodily i masové protesty, namířené proti Erdoganově omezování svobod, manipulacím kolem voleb, zakazování sítí Facebook a Twitter. Ale také těžební neštěstí, při kterém zemřely přes tři stovky horníků.

Proti Erdoganově tužbě Turecka jako ekonomické velmoci hovoří nejméně výhledy pro letošní rok. Ekonomika má zpomalit růst na zhruba 3,2 procenta po 4 procentech loni. Růst spotřebitelských cen zrychlil na 9,3 procenta, schodek běžného účtu platební bilance se v červnu prohloubil na 4,1 miliardy dolarů z 3,5 miliardy o měsíc dřív. Faktor pro další oslabení liry. Proti sobě stojí potřeba postrčit ekonomiku a strach z opětovného rozpoutání prudkého růstu cen, zdražení potravin, dalších nepokojů.

Erdogan ale růst ekonomiky bude potřebovat a pokračovat tak bude tlak na tureckou centrální banku. Ta v lednu skokově zvýšila základní úrokovou sazbu na 10 procent z méně než poloviny kvůli prudkému oslabování turecké liry. Od té doby povolila opratě již o 1,75 procenta. V příštích třech měsících lze očekávat další pokles o nejméně další půlprocento. Na tlak na centrální banku a nejistotu ohledně budoucích politických pořádků v zemi přitom už reagují odchodem investoři.

Koncentrace moci

S nástupem Erdogana do prezidentského křesla končí ceremoniální role postu a začíná skutečné dělení moci. Erdogan je nyní premiérem a předsedou proislámské Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). Ta je mateřskou stranou i končícího prezidenta země Abdullaha Güla. O něm se spekuluje jako o novém premiérovi země. Jasně řekl, že z politiky odejít nechce. Spekulace podporuje i fakt, že volba nového šéfa strany AKP, což by byla pro prezidenta logická nabídka, se uskuteční ještě poslední den jeho funkčního období, 27. srpna, kdy podle interpretace pravidel do čela strany ještě být zvolen nemůže. To nahrává spekulacím na jeho uplatnění v čele vlády, nikoli strany.

Gül byl krátce premiérem země již po volbách v krizovém roce 2002. Jeho jméno ale může být jen zastírací tah. Vedle něj jsou jako premiérští kandidáti skloňování také ministr zahraničí Ahmet Davutoglu, ten stále silněji, či bývalý ministr dopravy Binali Yildrim. Erdogan se o čtvrtý mandát v čele strany již ucházet nemůže. Na volbu ale osobně dohlédne. AKP má přitom sama dostatek hlasů, aby nové turecké vládě (jejíž vznik se očekává 28. srpna) s novým premiérem vyslovila důvěru (zřejmě už 29. srpna).

Od Erdogana v prezidentské roli se očekává nástup prezidentského systému a posílení pravomocí. V rozhovoru pro televizi ATV už řekl, že bude využívat prostor, který předchozí prezident nevyužíval, včetně předsedání jednáním vlády. Takřka jistá je také kandidatura i pro příští pětiletý mandát.

Očekává se, že moc se fakticky soustředí do jeho rukou a to vyvolává neklid u investorů. Turecká lira pokračuje v oslabování, za poslední rok kumulovaně o desetinu hodnoty. To jí připisuje nejhorší vývoj mezi hlavními měnami světa, sledovanými Bloomberg. Výnos na dvouletém dluhopisu země pak narostl za stejnou dobu nejvíce mezi 21 ekonomikami skupiny rozvíjejících se trhů. Ratingová agentura Fitch věští, že napětí v Turecku vzhledem k Erdoganově snaze rozšířit pravomoci prezidentského úřadu zůstane velké a růst politického rizika by mohl zhoršit čitelnost politických kroků a poškodit schopnost země splácet závazky. A především zasáhnout příliv kapitálu. Už se tak děje.

Irák, Sýrie i Gaza

Rizikem pro tureckou ekonomiku je i vývoj v okolí: boje v pásmu Gazy, situace v Sýrii i konflikt v Iráku, který se vymkl kontrole. Jeho dopad na tureckou ekonomiku je prudký. Prvních pět měsíců roku přineslo 12% růst vývozu Turecka do Iráku, červen už pětinový meziroční propad. Podle ekonomů to ještě není nic proti číslům, která o tureckém vývozu do Iráku přijdou za červenec, srpen.

V politické rovině pak „vadí“ dřívější slova Erdogana. Ten například podpořil krátkou vládu Muslimského bratrstva v Egyptě, v červenci pak označil nastupujícího egyptského prezidenta Abdel-Fattah El-Sisiho za tyrana. V úvodu srpna zase prohlásil, že Izrael jde za stejným snem jako Hitler, který chtěl v Německu vládu árijské rasy. Zatímco z amerického ministerstva zahraničí zaznělo, že Erdogan v novém postu ještě víc poškodí pozici Turecka ve světě, ten prohlašuje, že z něj učiní velmoc.

Podle kritiků měla turecká volba prezidenta daleko k demokracii. Stačí vzpomenout na manipulované předvolební průzkumy, blokování sítí Facebook a Twitter. Z Evropské komise – Turecko se uchází o členství v EU – zaznělo doufání, že Erdogan bude respektovat všechny skupiny obyvatel Turecka, zejména z pohledu náboženského vyznání.

Erdogan v roce 2002 nastoupil s vidinou země jako islámské velmoci. To byl prudký obrat proti tomu, co si přál Mustafa Kemal Atatürk, zakladatel moderního tureckého státu, jehož 100leté trvání chce Erdogan slavit na postu v zemi nejvyšším. Pro populaci, čítající 77 milionů lidí a to převážně Muslimů, bude muset při svých plánech hospodářského rozmachu najít model, který ustojí islám a možné členství v Evropské unii.

Newsletter