Velké banky už nehodlají více riskovat. Pokud v tomto případě hovoříme o riziku, nemáme na mysli expozici v jakkoliv složitých a riskantních cenných papírech, nýbrž možná obvinění, jež mohou vyústit v soudní spory, a udělené pokuty ze strany příslušných regulačních úřadů.
Za co bankám hrozí možný postih? Především za to, že se podílejí na financování teroristických skupin. V těchto případech se jedná například o území Palestiny či Somálska. Působení na těchto místech je pomalu zárukou toho, že daná banka bude dříve či později pokutována či vystavena soudnímu procesu z důvodu obvinění z praní špinavých peněz nebo financování teroristických organizací.
Odchod z oblastí, jako je Blízký východ či Afrika, má však i druhou stranu mince. Jakmile banky odejdou, obyvatelé daného území ztratí přístup k bankovním službám. Nezbývá jim pak jiná možnost, než se spoléhat na podporu od příbuzných žijících na západě nebo na humanitární nevládní organizace. Stejně tak jsou bankovní domy přesvědčeny, že jejich odchod z problémových oblastí vyústí ve výsledku v ještě větší kriminalitu i teroristickou činnost.
„Toto je mnohem větší problém, než si lidé dokážou uvědomit,“ řekl na téma odchodu bank pro agenturu Bloomberg Geoffrey Sant, bankovní obhájce z newyorské právnické kanceláře Dorsey & Whitney. „Jakmile banky začnou jednou odcházet, tento trend už se jen horko těžko zvrátí,“ dodal.
Zločin a trest bankovního sektoru: 300 miliard dolarů
Právě Santova společnost zastupuje Bank of China, která byla obviněna z financování charit a dalších organizací, které údajně byly finančně napojeny na islámské teroristické organizace. Obdobně jsou na tom i další velké banky, jako například HSBC, Credit Suisse, Royal Bank of Scotland, Standard Chartered, Barclays, National Westminster a Credit Lyonnais. Všichni obvinění samozřejmě odmítají.
Společnost Dorsey & Whitney na obhajobu svých klientů vytvořila statistiku mapující odchody bank z rizikových území od roku 2007. „HSBC a další mezinárodní subjekty ukončily veškerou svou činnost ve více jak 30 územích, včetně Blízkého východu, Afriky a Asie.“ Společnost dále cituje studii Evropské centrální banky, která ukazuje, že 17 clearingových bank už od roku 2002 ročně omezuje vypořádávání s rizikovými zeměmi v průměru o 7,5 %.
K otázce hromadného útěku bank se vyjádřil i David Cohen, náměstek ředitele CIA a bývalý náměstek amerického ministra financí, kde se zabýval především problémem financování teroristických organizací. „Intenzivně pracujeme na řešení tohoto problému, jelikož si uvědomujeme, že útěky bank mohou značně podkopat finanční začlenění zemí, jejich transparentnost i stabilitu. To poté může vyústiti v nežádoucí politické, regulatorní a sociální dopady.“
Mnohem skeptičtěji se k danému tématu staví Gary Osen, právník z New Jersey, který se aktivně podílel na několika obviněních, ať už z přímého či nepřímého financování teroristických skupin. Minulé září se mu podařilo přesvědčit porotou brooklynského soudu o tom, že původem jordánská Arab Bank, jedna z prominentních finančních institucích Blízkého východu, převádí prostřednictvím své newyorské pobočky peníze do Saúdské Arábie, které poté jdou do Palestiny na podporu sebevražedných atentátníků. I přesto, že banka toto nařčení odmítá, letos v létě by měl soud rozhodnout o velikosti pokuty. Sám Osen odhaduje, že ta by mohla dosáhnout až jedné miliardy dolarů.
„Civilní boj proti terorismu sice nijak výrazněji nesníží riziko útoků, ale měl by dělat starost bankám, které se vědomě rozhodly upravit své vnitřní kontroly tak, aby zachovaly své zákaznické vztahy v zemích s menší bankovní kontrolou a mohly tak financovat osoby a organizace, o kterých ví, že páchají teroristickou činnost,“ řekl Osen pro agenturu Bloomberg.
Faktem je, že americký protiteroristický zákon neumožňuje žalovat banky jen z toho důvodu, že provádí svou činnost na rizikovém území. To potvrzuje i sám Osen. „Zákon umožňuje obětem terorismu žalovat pouze ty instituce, o kterých ví, že vědomě podporují teroristy. Zcela jistě neumožňuje obviňování podniků jen za to, že provedly špatné obchodní rozhodnutí.“
