Volby do Sněmovny se nezadržitelně blíží. Analýza Raiffeisenbank zjišťovala, jestli volební programy klíčových politických stran reflektují kvality a slabiny české ekonomiky a přichází s „recepty“ na prosperitu a vyšší životní úroveň. Co tedy trápí českou ekonomiku?
V obecné rovině by podle indexů kvality života a světové konkurenceschopnosti mělo mezi střednědobé priority hospodářské politiky patřit: lepší INSTITUCE, kvalitnější INFRASTRUKTURA, efektivní INOVACE a SOCIÁLNÍ INKLUZE.
To vše by mělo vést k rychlejšímu růstu produktivity práce a životní úrovně. Pro politické strany to nejsou neznámá témata. Z textů a proklamací volebních stran lze usoudit, že nejeden stranický odborník hledal inspiraci i v materiálech mezinárodních organizací jako je OECD či Světové ekonomické fórum. „Přestože nejsme tedy jediní, kdo tyto indexy a z nich odvozená doporučení sledují, některé slabiny, ale i silné stránky nebyly bohužel v programech zohledněny, a to buď vůbec, nebo jen povrchně bez konkrétních návrhů,“ uvedla analytička Raiffeisenbank Helena Horská.
Nejbolavějším místem České republiky je podle indexu kvality života OECD znevýhodněné postavení ekonomicky slabých sociálních skupin na trhu práce. Druhou velkou slabinou jsou vysoké náklady bydlení, vyplývá z analýzy.
Podle indexu kvality života je ČR na konci druhé třetiny zemí podle výše disponibilního příjmu v USD, v pořadí 26. z celkových 38 posuzovaných zemí OECD. Ekonomicky a sociálně slabé skupiny postihuje dlouhodobá nezaměstnanost, a to nejvíce ze všech zemí OECD. Dále je to nízká zaměstnanost spolu s vyšším rizikem ztráty zaměstnání, kde má Česko 2. nejhorší postavení mezi 38 posuzovanými zeměmi OECD. Tato sociální diskriminace se projevuje na trhu práce výrazněji než genderová.
Náklady na bydlení, nájem, služby, nábytek, opravy podle OECD ukrajují z hrubého disponibilního příjmu českých občanů v průměru až 26 procent. To je nejvíce ze všech zemí OECD, kde průměr činí 21 procent.
V porovnání se zeměmi OECD Čechům tolik nezáleží na vytváření společenských vazeb a volební účast je podprůměrná. Naopak ČR patří mezi „rovnostářské“ země; mezi zeměmi OECD má 4. nejnižší příjmovou nerovnost (nižší než např. v Norsku či Finsku). Česko je také zemí s 3. nejvyšším podílem středoškolsky vzdělaných osob, 93 procent osob ve věku 25–64 má dokončené střední vzdělání, v OECD v průměru jen 76 procent.
Horké volební léto. Co čeká ekonomické experty stran? – Roklen24.cz https://t.co/Lwhb7WAeS7 @roklen24 @michalsoltes #volby2017 pic.twitter.com/fKTACIWjwG
— Roklen24.cz (@roklen24) 27. června 2017
Podle indexu konkurenceschopnosti zaostává ČR nejvíce v kvalitě institucí, infrastruktury a inovací. Konkrétně si podnikatelé nejvíce stěžují na překážky v podnikání. (ČR je 27. nejhůře hodnocenou zemí z celkových 138; Portugalsko či Jihoafrická republika jsou hodnoceny lépe), na celkovou výši zdanění zisků, vliv daní na motivaci pracovat, zneužívání veřejných prostředků, klientelismus, pravidla pro přijímání a propouštění zaměstnanců, dostupnost inženýrů a vědců, ale také inovační schopnost a nedostatečnou infrastrukturu.
Naopak podle kritéria zdraví bankovního sektoru, makroekonomické stability či zdraví obecně patří ČR do první pětadvacítky ze 138 hodnocených zemí.
Mnohé strany slibují zavést jednotné inkasní a kontrolní místo, harmonizovat daňový základ, zavést závazné posouzení pro finanční úřady.
Jen vzdáleně se strany dotýkají samotného problému současného zpomalení růstu produktivity práce a nízké přidané hodnoty vyrobené v ČR („levná ekonomika“); prioritou jsou naopak vyšší mzdy (#KonecLevnéPráce) – jmenovitě ve státní správě.
Někteří navrhují omezit administrativní zátěž, podpořit mobilitu pracovních sil, uvolnit pracovně právní legislativu, rozvíjet nájemní bydlení a vázat státní investiční podporu na transfer výzkumu a záruku vyšších mezd, či různými cestami podpořit inovace, což je velmi často zmiňované heslo.
Rozdílu ve zdanění mezi OSVČ a zaměstnanci, který přispívá k nezvykle vysokému podílu OSVČ na celkové zaměstnanosti (každý 5. pracující v roce 2016), se strany přímo nevěnují; některé ale navrhují různé daňové úlevy či výdajové paušály pro zaměstnance.
Přestože má ČR 4. nejnižší nerovnost příjmů, některé strany chtějí prosadit progresivní sazbu zdanění.
Sociální nerovnost v přístupu na trh práce strany spíše opomíjejí, stejně jako problém dlouhodobé nezaměstnanosti žen či velké propasti mezi zaměstnaností žen s dětmi a bez dětí. Většina stran slibuje rozšířit školky či podpořit družiny. Některé strany navrhují další zvýšení rodičovského příspěvku, což jde proti doporučení OECD. Navrženy jsou i daňové úpravy, které by měly odstranit daňové znevýhodnění pro druhý příjem v rodině.
Některé strany jsou ochotny přijmout riziko propadu důchodových náhrad a neřeší nízké důchody OSVČ v budoucnu.
Mělký akciový trh jako nevyužívaný zdroj financí pro rozvoj firem je zcela opomíjen, a přitom by mohl sloužit jako alternativa k investicím do nemovitostí. Problém roztříštěné regionální (samo)správy (příliš mnoho malých obcí) není řešen stranami vůbec. Velké ambice nemají strany ani v případě zvyšování kvality a efektivnosti státní správy.
Co je opravdu třeba pro prosperitu ČR?
Upozornění Raiffeisenbank: Analýza volebních programů politických stran do parlamentních voleb 2017 byla činěna s plným vědomím toho, že volební programy nemusí být v plném rozsahu realizovány.
