Zadřený motor růstu, který se jen tak neopraví

Motor popohánějící světovou ekonomiku se zadřel a pravděpodobně se jen tak neopraví. Alespoň to ve své studii tvrdí profesor z London School of Economics Charles Goodhart a tým analytiků z banky Morgan Stanley.

Hnací turbínou globální ekonomiky je dle jejich názoru světová populace, resp. tempo růstu pracovní síly. Na základě sebraných dat pak společnými silami vytvořili dlouhodobý graf demografického vývoje doplněný o budoucí odhady (viz graf č.1). Ve výsledku se ukázalo, že populační růst má již deset let výrazný klesající trend, který se v dohledné době pravděpodobně nezastaví.

Během druhé poloviny 20. století bylo možné pozorovat poměrně intenzivní expanzi světové pracovní síly. Na tomto trendu měly největší podíl země, jako je například Čína, neboli ty, které své ekonomiky otevřely mezinárodnímu trhu. Expanze byla do toho navíc umocněna prodlužující se délkou let strávených v zaměstnání napříč celým světem.

Tyto demografické fundamenty se tak dle Goodharta a analytiků z Morgan Stanley staly přirozeným zdrojem ekonomického růstu po dobu několika dekád. To už však déle není pravda. Vrcholu pracujícího obyvatelstva, resp. jeho přírůstku, bylo dosaženo v roce 2005, kdy se konečné číslo zastavilo na více jak 70 milionech nových zaměstnanců. Od té doby je pak pozorován pokles, především v Číně a dalších asijských zemích.

Co se týče predikce, tak koncem 30. let 21. století již graf světového vývoje přírůstku pracovní síly dosahuje úrovně druhé poloviny 60. let minulého století, což odpovídá méně jak polovině hodnot z roku 2005. Pokles se bude týkat v podstatě všech sledovaných regionů, jedinou výjimkou bude Afrika.

Z poměrného hlediska by však situace mohla být mnohem horší. Dle informací serveru Business Insider se totiž odhaduje, že světová populace by v roce 2030 měla dosáhnout více jak 8 miliard, zatímco v roce 1960, kdy přírůstek pracovní síly byl zhruba na stejných do budoucna odhadovaných hodnotách, dosahovala „pouze“ něco přes 3 miliardy.

Na rozdíl od většina ostatních studií tohoto typu je ta Goodhartova mnohem obtížněji napadnutelnější. Vychází totiž z míry porodnosti, která není tak volatilní, díky čemuž lze říci, kolik lidí doplní počty pracujících již několik let předem, jelikož už jsou dávno na světě.

Světová populace taktéž stárne. Dokazuje to poměr pracujících vůči těm již nepracujícím (viz graf č.2), který je postupně klesající. Vedlejším efektem tohoto trendu je pak silný tlak na sociální systém států.

Možným řešením pro země, které trpí nedostatkem nové pracovní síly, může být migrace. Avšak pokud se na věc díváme z celosvětového hlediska, migrace demografický problém nikterak neřeší.

Dětská práce a její vliv na budoucí pracovní vyhlídky

Nejpracovitější národ v Evropě? Řekové

Newsletter