Během dnešního odpoledne proběhne další zasedání Evropské centrální banky. Jako první přijde oznámení ohledně (ne)změny úrokových sazeb, o pár minut později zhodnotí šéf banky Mario Draghi aktuální ekonomickou situaci starého kontinentu a představí budoucí podobu měnové politiky. Faktem je, že většina očekávání nepracuje s představou, že by banka přistoupila k dalšímu uvolnění své politiky. Proč taky, když od posledního, tedy březnového, zasedání neuplynulo dostatek času, aby se jeho dopady naplno projevily v reálné ekonomice. A právě v souvislosti s tím se čím dál tím častěji setkáváme s ostrou vlnou kritiky, která mám svůj původ obzvláště na německé straně.
Jedním z největších kritiků ECB je německý ministr financí Wolfgang Schäuble. Svá ostrá slova směřovaná především na adresu Draghiho spustil v ještě intenzivnější míře právě po březnovém zasedání, kdy banka představila svou novou a (prý) ještě účinnější měnovou „bazuku“. Pomocí dalšího sražení sazeb do záporu, navýšení měsíčního objemu a struktury skupovaných aktiv v rámci programu kvantitativního uvolňování a zavedení dodatečných čtyř kol úvěrování bank v rámci TLTRO chce banka (konečně) skoncovat s problémem nízké inflace a nuzného ekonomického růstu.
Faktem je, že právě tato nová opatření byla posledním hřebíčkem do rakve trpělivosti německého ministra. Schäuble ještě více přidal na kritice, když několikrát zopakoval, že zavedení nízkých, resp. záporných, sazeb je z dlouhodobého hlediska naprosto nerozumné. Extrémně uvolněná politika podle něj způsobuje, především v Německu, mimořádné problémy. Ty se týkají nejen bankovního a celého finančního sektoru (především úspor a důchodového zajištění), ale rovněž podkopávají důvěru Němců v evropskou integraci (narážka na rostoucí podporu antiimigrační pravicové strany Alternativa pro Německo).
Dalším kritikem, který je k Draghimu dokonce ještě blíže než německý ministr, je šéf Bundesbank a člen rady ECB Jens Weidmann. Ten po březnovém uvolnění rovněž poznamenal, že nová opatření jsou už moc přitažená za vlasy a že ho nic nepřesvědčilo o jejich možné účinnosti. Na druhou stranu, jeho kritika se kromě ECB snesla i na hlavu ministra Schäubleho, o kterém řekl, že je sice běžné, když se politici vyjadřují k měnové politice, ovšem stále si dostatečně neuvědomují, že centrální bankéři jsou zcela nezávislí.
Co dnes čekat od ECB?
Pokud chce Draghi světu oznámit, že jeho politika nese ovoce, bude potřeba to dokázat na reálných číslech.
Jako první je možné se zaměřit na evropskou míru nezaměstnanosti. Ta se už v únoru propadla na více jak čtyřletá minima, což odpovídá 10,3 %. (viz graf č.1). Byť je toto číslo téměř dvojnásobné oproti Spojeným státům a zároveň „maskuje“ vysokou nezaměstnanost v periferních zemích, stále je mnohem lepší, než většina ekonomů vůbec očekávala. Dokonce to i vypadá, že pokud se klesající trend udrží, mohl by být zcela vymazán rapidní nárůst ukazatele, který přišel v návaznosti na dluhovou krizi 2012.
Další oblastí jsou evropské podmínky úvěrového trhu. Ty se podle úterního reportu ECB i nadále pozvolna uvolňují (viz graf č.2). V tomto směru hraje velkou roli především program dlouhodobých půjček komerčním bankám, tzv. TLTRO. Jeho další čtyři kola by měla být spuštěna v červnu, přičemž bankám by měla přinést dodatečné, ale hlavně bezúročné půjčky se čtyřletou splatností. Ty subjekty, které budou na trhu úvěrů nejaktivnější, pak mohou od ECB obdržet ještě navíc 0,4 % z hodnoty úvěrů (aneb jak snadno podpořit úvěrový cyklus a navíc bankám vykompenzovat zavedení záporných sazeb). Podobnější detaily tohoto programu (společně s plánovaným nákupem korporátních bondů) budou pravděpodobně vysvětleny během dnešního zasedání.
Co se týče ekonomického růstu, budoucí čísla mohou ukázat již 12. po sobě jdoucí čtvrtletí ekonomické expanze, která tak ještě více osekává rozdíl mezi reálným a potenciálním produktem eurozóny a vybraných zemí (viz graf č.3).
Poslední a nejvýznamnější oblastí je tempo růstu evropských cen. Poslední data ukazují, že se banka stále potýká s problémem dosažení cenové stability, definované jako střednědobá inflace dosahující téměř 2 %.
Nedávná data ukázala, že březnová harmonizovaná inflace eurozóny meziročně stagnovala. To, společně se trvale nízkými cenami ropy, která se sice v nedávných dnech zvedla, ale stále se nacházím na poměrně nízkých číslech, zatím moc nepodporuje představu ECB o dosažení průměrné inflace v roce 2018 na 1,6 %. Mnohem nižší čísla, a to i přes masivní měnový stimul, pak potvrzují i samotné predikce trhu (viz graf č.4).
Suma sumárum, očekávání jsou nastavena poměrně konzervativně. Většina analytiků věří, že ECB dnes nepřikročí k žádným změnám, ať už v oblasti sazeb, tak i v případě programu kvantitativního uvolňování. Jediné, čeho bychom se mohli dočkat, je dovysvětlení bližších detailů ohledně programu TLTRO a parametrů skupování firemních dluhopisů v rámci evropského QE.
Ještě před samotným zasedání jsme svědky oslabení euro na páru s dolarem na 1,129 EURUSD. V případě dolarkoruny se držíme na 27,025 EURCZK.
