Euro podruhé v týdnu posílilo na 1,2000 EURUSD. Jde primárně o vliv oslabujícího dolaru. Koruna po oslabení nad 26,20 za euro drží pohyb do strany. Silnější euro proti dolaru na ni evidentně nemá vliv.

Záporné sazby a výnosy. Proč tahle politika nefunguje?

Tisková konference Evropské centrální banky z minulého týdne byla silně „holubičí“. Vedení měnové autority ponechalo sazby beze změny, a to včetně té depozitní, jež se nachází na záporných -0,2 %. Co však bylo naznačeno, je, minimálně, možnost změny struktury od března prováděného programu nákupu vybraných aktiv.

Investoři toto vyhodnotili jasně, ECB by se z hlediska aktuální ekonomické situace nemusela zdráhat sáhnout i po drastičtějším opatření, jako je například rozšíření tzv. kvantitativního uvolňování (QE). Síla tohoto sentimentu se nejvýrazněji projevila ve středu, kdy se na evropských dluhopisových trzích stalo něco, co dosud nemělo obdoby. Výnosy více jak poloviny dvouletých evropských státních dluhopisů se dostaly do rekordních záporných hodnot (viz tabulka).

Již v době, kdy ECB zavedla zápornou depozitní sazbu, se investoři ve snaze bezpečně uložit své zdroje obrátili ke státním dluhopisům. Pak přišlo zahájení evropského QE, kdy se rozjely objemné nákupy vybraných dluhových cenných papírů, které silně přispěly ke sražení jejich výnosů. Dopad zavedení záporných sazeb a programu QE tehdy zkoumala banka JP Morgan. Její šetření ukázalo, že vinou zavedení obou opatření se do záporných výnosů dostaly jedno a víceleté bondy o hodnotě zhruba 1,4 bilionu eur.

Situace se ale dále vyvíjela, záporné sazby začaly zavádět další centrální banky a poptávka po dluhopisech dále rostla. Na průzkum JP Morgan dnes navázal Barnaby Martin, hlavní stratég evropského dluhového trhu společnosti Bank of America. Ukázalo se, že částka 1,4 bilionu euro v bondech se záporným výnosem se zvýšila až na 2 biliony. Ovšem ani zde není „konečná“, během minulého týdne došlo na další zvýšení, a to rovnou až na 2,6 bilionu euro, což je zároveň historický rekord (viz graf č.1).

Opatření, která se minula cílem?

Zavedení záporných sazeb společně s programem nákupu vybraných aktiv měl za úkol podpořit růst evropské inflace, stejně tak i ekonomický výkonnost. Zatímco se růst většiny ekonomik starého kontinentu postupně zotavuje, to samé se rozhodně nedá říci o inflaci. Naopak se vzduchu stále vznáší ten největší deklarovaný strašák poslední doby, kterým je deflace.

Zářným příkladem mohou být země, jako je Švýcarsko, Dánsko a Švédsko. Všechny tyto tři státy provedly opatření, pomocí kterých chtěly, mimo jiné, popohnat tempo růstu cenové hladiny. Bohužel, zatím bez efektivnějšího výsledku.

„Švýcarská inflace se dokonce dostala do negativních hodnot, a to i poté, co opustila svůj závazek udržovat kurz franku na hodnotě 1,2 za euro a ještě více do záporu ponořila své mezibankovní sazby. Dánská cenová hladina se sice po velkém „úrokovém osekání“ během tohoto roku zvýšila, avšak bez jakéhokoliv dalšího výkyvu se stále drží kolem 0,5 %,“ přepisuje slova studie Bank of America server Zero Hedge (viz graf č.2). Výčet pak uzavírá Švédsko, kde se inflace drží na nule už od roku 2013, což vedlo její centrální banku k nedávnému navýšení objemu svého programu kvantitativního uvolňování.

„Politika negativních sazeb je prozatím v procesu vývoje, což dosvědčuje i prostředí nízké inflace napříč celou Evropou. Co je však paradoxní, je rostoucí tempo úspor domácností. Tento fakt potvrzuje naše dřívější tvrzení, že společnosti si čím dál tím méně půjčují, což bortí opačné přesvědčení mnohých expertů,“ píše tým Bank of America. Ve výsledku je tedy jasné, že aktuální evropská měnová politika nefunguje, tak jak si její autoři představovali.

 

Newsletter