Potenciál ČR: Konvergence k západu se nekoná?

Daří se nám dobře, Češi patří z pohledu kvality života k nejspokojenějším ve středoevropském regionu, Česká republika se ze 160 sledovaných zemí dokonce vyhoupla na 1. místo co se týče pocitu osobního bezpečí. Letošní ekonomický růst nám ovšem připomíná smutný fakt, že konvergence k vyspělým evropským ekonomikám se dlouhodobě nekoná. Ukazuje to studie Česko: Jak jsme na tom?, která je společným projektem Aspen Institute Prague a časopisu Forbes a jejíž výsledky byly prezentovány na stejnojmenné konferenci v závěru tohoto týdne.

Loni touto dobou jsme byli na vrcholu, letos se co se týče hospodářského růstu vracíme opět k 2 %.  Což je tempo, při kterém nejen že nedoháníme naše západní sousedy, ale dáváme ještě v šanc své dosavadní místo v žebříčku východoevropským konkurentům. Při pohledu na historická data lze konstatovat, že česká ekonomika měřená hrubým domácím produktem na hlavu, přepočteným v paritě kupní síly, od roku 2008 stagnuje. Analýza sekce Ekonomický potenciál ČR, kterou pro Aspen Institute a časopis Forbes vytvořil tým odborníků pod vedením Davida Vávry z OGResearch však hned vzápětí pokládá otázku – je to důvod pro frustraci? K čemu vlastně máme konvergovat? Kde je ta meta, laťka, horní hranice potenciálu české ekonomiky? Máme vůbec na to někdy dosáhnout hospodářské úrovně tolik obdivovaného Německa?

Je totiž možné, že za stagnací posledních let může stát prostý fakt, že se k hranici svého konvergenčního potenciálu již velmi přibližujeme. Vzhledem k tomu, že se reálný HDP na obyvatele (v paritě kupní síly ČR) historicky pohyboval pod hranicí 80 % německého HDP, je možné, že naše meta se nachází právě na úrovni zhruba 70-80% HDP na obyvatele Německa. V současnosti se česká ekonomika pohybuje na 65 % německého HDP na obyvatele (v paritě kupní síly ČR), tedy velmi blízko předpokládané horní hranice. Studie tak nabízí zajímavou změnu perspektivy – nejsme na sebe jen přehnaně přísní?

Očekávání, že budeme schopni následovat hospodářský úspěch Německa, se tak možná jeví jako příliš ambiciózní. Autoři studie navrhují držet se reálnějších cílů a inspirovat se spíše Estonskem či Slovenskem. Pro ČR následně definují bariéry růstu, na jejichž odstranění je nutno pracovat. Určité obavy a diskuse probíhaly nad konkurenceschopností české ekonomiky, tu ale David Vávra se svým týmem považují za velmi vysokou a v některých úrovních dokonce stále zlepšující se. Zaměřit bychom se tedy měli spíše na jiné oblasti – studie uvádí konkrétně tyto: špatná kvalita institucionálního prostředí a vzdělávacího systému, nedostatek kvalifikované pracovní síly a problémy s efektivní alokací a mobilizací kapitálových zdrojů pro potřeby růstu domácí ekonomiky.

Co se týče vize, kterou  nastínila již loňská zpráva –„ vize budování vysoce urbanizované ekonomiky založená na podnikavosti, inovacích a technologiích pomocí intenzivnější mobilizace domácího kapitálu“ – ta je podle autorů letošní analýzy stále relevantní. K její realizaci je ale potřeba primárně změnit způsob myšlení i přístup k reformám. Češi jsou podle Davida Vávry vyjímeční rizikoví manažeři – reformy vnímají primárně z pohledu rizik. Měli bychom být v tomto ohledu statečnější a vnímat je naopak převážně z pohledu možných benefitů, upozornil na konferenci David Vávra. Zároveň je dlouhodobějším problémem nedostatek společenské shody nad některými tématy, letos se však dle různých ukazatelů zdá, že by se takovéhoto společenského konsensu nad reformami mohlo dosáhnout. Zpráva tak apeluje na využití této situace a vydává seznam oblasti, ve kterých česká ekonomika zbytečně propadává a jejichž zlepšení by nás v mezinárodním srovnání jednoduše posunulo výš. Jsou to konkrétně tyto oblasti:

  • Kvalita digitálních sítí a dlouhodobá strategie jejich budování
  • administrativa legální imigrace kvalifikované pracovní síly ze zemí mimo EU,
  • administrativní procedury, náklady a doba nutná na založení firmy,
  • administrativní procedury a doba potřebná pro vyřízení stavebního povolení,
  •  doba nutná k podání a vyřízení daňového přiznání,
  • digitalizace státní správy.

Uvidíme, jak dopadne posun v těchto bodem během následujících 12 měsíců a co přinese zpráva na toto téma příští rok.

Společný projekt Aspen Institute Prague a časopisu Forbes Česko: Jak jsme na tom? je inventurou současného stavu České republiky a snahou o vytvoření další vize. Letos se zpráva soustředila na celkem pět klíčových oblastí – Kvalita života, Vzdělávání, Ekonomický potenciál, Národní bezpečnost a Veřejné instituce. Celá studie je k dispozici zde

 

Newsletter