Iracionální exuberance: Deset katalyzátorů šílených trhů


21:01 • 4. září 2017

Tagy: Wall Street, bublina, finanční krize, Akcie, investice

V roce 1996 použil tehdejší předseda Federálního rezervního systému Alan Greenspan ve svém projevu poprvé pojem „iracionální exuberance“ odkazující na schopnost investorů vyhnat svým nadšením ceny aktiv vysoko nad jejich fundamentální hodnotu. Jak ve své stejnojmenné knize (v češtině vyšlo pod názvem Investiční horečka) vzpomíná nobelista Robert Shiller, po tomto nevinném projevu začaly padat akciové indexy v Německu, Japonsku, Hongkongu i ve Velké Británii. Tato zpětně úsměvná historka jen potvrzuje tvrzení, že trhy jsou do značné míry iracionální a šílené.

Ač se to obhájci hypotézy efektivních trhů snaží vehementně popírat, bubliny na trzích aktiv a jejich následná splasknutí jsou nedílnou součástí moderních finančních systémů. Na rozdíl od reálné ekonomiky zde totiž hraje velkou roli ona iracionální exuberance. Co je však jejím motorem? Robert Shiller ve své knize nabízí hned několik faktorů, které v minulosti stály za nafukováním bublin na trzích akcií, nemovitostí a dalších aktiv.

Exploze kapitalismu a vlastnické společnosti

Spojené státy označil někdejší prezident George W. Bush za „vlastnickou společnost“. Takovou, kde soukromé vlastnictví již není výsadou boháčů, ale pořídit si vlastní dům a investovat (a zbohatnout) na kapitálovém trhu může takřka každý. Základem je jediné: nebát se. Jenže strach je to, co mnohým lidem moderní kapitalismus přinesl; rychle měnící se podmínky na pracovních trzích sebraly lidem jistotu zabezpečení živobytí, kterou nyní hledají v investicích do nemovitostí. A v době, kdy se pracovní síla stala obchodovanou komoditou na neosobních trzích, se zdá být trvalejší hodnota i v akciích.

Kulturní a podnikatelské změny podporující podnikatelský sektor

Ač se materiální nedostatek v existenčním slova smyslu v moderní historii stával stále menším problémem, symbol peněz jakožto měřítka kvality lidského života na své důležitosti naopak nabýval. Spousta matek, u kterých bylo dříve normální zasvětit celý život péči o rodinu, začala pracovat, a více rodin tak dosáhlo na hypotéku. Materialismus začal být hodnotou, za kterou se lidé již nemuseli stydět, a vidina zbohatnutí na kapitálovém trhu byla v takovém prostředí mimořádně lákavá. Také regulační prostředí se stávalo vstřícnějším; v USA byla od roku 1997 do roku 2003 snížena daň z kapitálových zisků a dividend z 28 na 15 %.

Jak vznikají krize? Stačí mít příběh, tvrdí nobelista

Nové informační technologie

Rozmach internetu v 90. letech udělal na veřejnost doslova oslňující dojem nové budoucnosti. U vynálezu, který se stal zdrojem zábavy a hlavního zájmu pro všechny z nás, bylo snadné nabýt dojmu, že bude mít obrovský hospodářský význam. Internetová revoluce pak svět skutečně zachvátila; akcie firem, které měly v názvu „.com“, chtěl mít každý.

Uvolněná monetární politika

I když mnoho ekonomů vliv monetární politiky při vyvolání finančních krizí přeceňuje, je jisté, že nízké úrokové sazby a benevolentní regulace jsou pro boom akciového i realitního trhu mimořádně plodným prostředím. Nízké úroky znamenají nejen levné hypotéky, ale z akcií činí zajímavou investici, která oproti vkladům v bankách dokáže nabídnout zajímavé výnosy.

Exploze populačního růstu a jeho domnělé dopady na trhy

Mezi roky 1944 a 1966 zplodily Spojené státy nezvykle silnou generaci, přičemž následky tohoto baby boomu se měly na akciovém trhu nejsilněji projevit právě na přelomu tisíciletí. Ona nejsilnější generace prý vyhání ceny akcií vzhůru tím, jak soupeří o instrumenty vhodné ke spoření na penzi. Na realitním trhu to pak musí fungovat stejně; vyšší poptávka po bydlení tlačí ceny nemovitostí nahoru.

 

Rozmach ekonomického zpravodajství v médiích

Ve sdělovacích prostředcích panuje tvrdá konkurence stejně jako na každém jiném trhu. Se seriózními zprávami nelze boj o zákazníka vyhrát; zpráva potřebuje mít buď kvalitní příběh, anebo okamžitý užitek pro diváka. A investiční tipy na akcie společností s velkým potenciálem, které mohou vydělat balík, mají oboje. Všudypřítomné informování o dění na trzích tak nemůže jinak než přitáhnout pozornost a zvýšit objem obchodování.

Optimistické předpovědi analytiků

Před vrcholem dot-com bubliny se zdráhali analytici poskytovat doporučení k prodeji akcií z řady důvodů – mohli by naštvat danou společnost či investiční banky, které je zaměstnávají a které rozhodně nemají zájem na podrývání důvěry v trh. Nejlepší doporučení pak analytici samozřejmě dávají na akcie společností, jejímž upisovatelem je jejich investiční banka.

Rozvoj penzijního spoření a podílových fondů

Změny v povaze zaměstnaneckého penzijního spoření povzbudily Američany k tomu, aby se naučili akceptovat akcie jako investice. Díky častému využívání v penzijních fondech získaly na popularitě hlavně akciové podílové fondy, které zaměřily pozornost obyčejných lidí na burzu.

Nobelista Shiller: Akcie držte dál. Býčí trh může pokračovat léta

Iluze peněz

S tím, jak ve Spojených státech klesala inflace a zpřesňovaly se její prognózy, stoupala také důvěra v akciový trh. Nízká míra inflace je pro veřejnost intuitivně indikátorem dobrého stavu ekonomiky. Naopak vysoká míra inflace, často se vyskytující v rozvrácených ekonomikách, plodí nejistotu.

Rozvoj hazardu

S tím, jak se v posledním půlstoletí na celém světě rozšířily loterijní a hazardní hry, přicházeli lidé riskování na chuť. S rostoucí vážností trhů a osobního vlastnictví vzrůstal také obdiv k úspěšným a opovržení k neúspěšným. A takovou hru na vítěze a poraženého si lze zahrát jak při ruletě, tak i na akciové burze.

Shillerova Investiční horečka vyšla v roce 2000, tedy na vrcholu dot-com bubliny, avšak bezpochyby je aktuální publikací i nyní. Bubliny totiž mají takřka vždy velmi podobný průběh. Jak vysvětluje Shiller, zmiňované „katalytické“ faktory jsou následně zesilovány mechanismem tzv. zpětné vazby. Na trzích akcií, nemovitostí a dalších podobných aktiv totiž funguje poptávka obráceně; čím vyšší jsou současné ceny, tím vyšší je důvěra investorů v další růst, a ti pak vesele nakupují, čímž ceny ženou ještě výše. A takto se to může opakovat po desítky kol a desítky let, než nějaká událost či jen ztracená důvěra v trh obrátí mechanismus zpětné vazby směrem dolů. Slovy nobelisty Shillera, na trhu se rozvíjí přirozeně vznikající Ponziho schéma, na kterém se chce každý napakovat dříve, než se zhroutí. Problémem však zůstává to, že nikdo neví, kdy to bude. Jedno je však jisté: jednou to být musí.

Hyman Minsky o krizi: Čím lépe se máme, o to horší přijde krach

RSS

Je studentkou Národohospodářské fakulty VŠE v Praze a spolupracovnicí Roklen24. Má ráda knihy, němčinu a filozofii Friedricha Nietzscheho. Zajímá se o behaviorální ekonomii.



Přejít na diskusi

Top zprávy




Diskuze k článku
comments powered by Disqus

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.