Psal se prosinec 1996, když tehdejší šéf Fedu Alan Greenspan poprvé vyslovil obavu ohledně tzv. „iracionálního nadšení“, které stojí za umělým růstem cen akcií, potažmo za tvorbou tržních bublin. Tehdejší reakce investorů? Téměř mizivá. Dnes se však jeho slova, i po 20 letech, ukazují jako zcela oprávněná.
„Je očividné, že trvale nízká inflace podporuje mnohem menší nejistotu ohledně budoucího vývoje. Nízká riziková prémie se tak projevuje především v nárůstu cen akcií a dalších aktiv generujících zisk,“ přepisuje agentura Bloomberg Greenspanova slova z roku 1996. „Otázkou tak je, jak vůbec můžeme poznat, že toto iracionální nadšení neoprávněně zvýšilo ceny aktiv, které se následně staly předmětem neočekávaných kontrakcí, stejně jako tomu bylo v Japonsku během posledních deseti let?“
Jaký byl dopad těchto slov? Minimální. V době, kdy Greenspan poprvé použil termín „iracionální nadšení“ se index S&P 500 nacházel přesně v polovině vůbec nejlepších pěti let, které kdy byly na sledovaném benchmarku pozorovány (viz graf níže).
Ovšem vraťme se do přítomnosti. Jak jsou na tom americké akcie teď? Všechny tři klíčové indexy (S&P 500, Dow Jones, Russell 3000) si v nedávných týdnech sáhly na nová historická maxima. Aktuální ceny se vzhledem k očekávaným ziskům nachází na vůbec nejvyšších úrovních pozorovaných od roku 2000, tedy od doby tzv. dot-com bubliny.
Situace je tak následující: Od zvolení Donalda Trumpa příštím americkým prezidentem jsme byli svědky růstu akcií. Přesný opak však byl pozorován u amerických dluhopisů. Pravdou je, že i přes tento výplach situace na bondech připomíná nafukování možné tržní bubliny mnohem více než v případě akcií. Potvrzuje to například termínová prémie 10letého amerického dluhopisu, která se před třemi týdny, po dosažení rekordu na -0,75 % v červenci tohoto roku, opětovně přehoupla do plusových čísel.
Obavy potvrdil i sám Greenspan, když ve svém prosincovém rozhovoru pro Wall Street Journal označil dluhopisy za mnohem větší zdroj obav, než je tomu v případě akcií. Stejně tak, možná i díky zkušenosti po svém proslovu z roku 1996, řekl, že si uvědomuje minimální dopad svých slov, ovšem i tak je nutné upozornit na fakt, že jakmile se tržní bubliny nafukují, je téměř nemožné tento proces zastavit.
V souvislosti s tímto vývojem je možné ukázat na centrální banky. Jak je možné bojovat proti nafukujícím se bublinám, když je samy banky podporují? Příkladem budiž Fed, který ve své rozvaze drží více jak 4,4 biliony dolarů jen v amerických dluhopisech. Právě jeho expanzivní měnová politika je terčem mnohých kritiků poukazujících na umělé zvyšování hodnoty dluhových aktiv, a to až za úrovně racionálních fundamentů.
Pravdou je, že Fed se teď drží ve stínu Donalda Trumpa. Bylo to právě jeho zvolení, které podpořilo akcie a dolar, zatímco vidina zvyšování vládních výdajů a snižování daní potopila americké dluhopisy. Někteří experti tento vývoj označují za rally, která ceny zmiňovaných aktiv dostala za všechny racionální fundamenty, tudíž svým způsobem připomíná zmiňované „iracionální nadšení“.
Otázkou tak zůstává – kdy to krachne?
