Ekonomie švindlu. Proč lidé kradou kancelářské pomůcky (ale peníze ne)?


09:47 • 19. září 2018

Tagy: ekonomie, Behaviorální ekonomie, trh práce, zaměstnání

Jednou z otázek, kterou se ve svém výzkumu zabývá Dan Ariely, je ta, proč a v jakých chvílích lidé švindlují, podvádějí a kradou. A proto se tento guru behaviorální ekonomie na své domovské univerzitě MIT jednou tajně vkradl na studentské koleje a do společné ledničky studentům uložil dva „dárky“ – jednak balíček plechovek Coca Coly a jednak pár bankovek. O pár dní později se pak vrátil, aby se podíval, co zde zůstalo. 

A zatímco plechovky Coca Coly byly do jedné pryč, bankovky zůstaly netknuté. A ač se to na první pohled nezdá, tento experiment jen dokazuje Arielyho hyporézu, že „nepodvádíme a nekrademe zdaleka tolik“, jako bychom měli – pokud bychom byli dokonale racionální a jednali výhradně ve svém vlastním zájmu, jak popisuje standardní ekonomická teorie.

„Pokud bychom žili v naprosto racionálním světě, u každého svého rozhodnutí bychom si porovnali potenciální zisky a ztráty a udělali bychom to, co by se nám zdálo nejracionálnější. Nepřijímali bychom rozhodnutí na základě emocí či důvěry, takže bychom s největší pravděpodobností zamykali svoji peněženku do šuplíku, kdykoli bychom jen na minutku odešli z kanceláře… Netroufli bychom si poprosit sousedy, aby nám během dovolené vybírali poštu, protože bychom měli strach, že nás vykradou… Možná bychom se rozhodli nemít děti – až vyrostou, nejspíš i ony se pokusí obrat nás o všechno, co máme, a jestli budou bydlet s námi, budou k tomu mít spoustu příležitostí,“ vysvětluje profesor psychologie ve své knize Jak drahá je nepoctivost.

 

Jak koncem minulého roku informoval server CNBC, kriminalita na pracovišti stojí americkou ekonomiku každoročně 50 miliard dolarů. Podle studie citované serverem INC jsou nejvíce ohrožené menší podniky, přičemž na krádežích ze strany zaměstnanců ročně v průměru tratí zhruba 1,3 milionů dolarů. Vedle zneužití účtů a kreditních karet jsou jedním ze způsobů, jak zaměstnanci obírají své zaměstnavatele, i majetkové krádeže (ať už se jedná o pracovní pomůcky či třeba zboží).

V jednotlivých případech jde sice o malé částky, ovšem společně se dokážou vyšplhat na poměrně vysoké číslo. Dělá to totiž prakticky každý. Podle anonymního průzkumu společnosti Papermate 100 % kancelářských zaměstnanců přiznalo, že někdy ukradli pero či propisku. V dalším výzkumu citovaným serverem The Conversation uvedlo 75 % zaměstnanců, že v posledním roce ukradli nějakou kancelářskou pomůcku. Zatímco však zaměstnancům nepřijde divné krást kancelářské potřeby, peníze by většina z nich svému zaměstnavateli nikdy neukradla.

 A co na to říká behaviorální ekonomie? Podle Arielyho to lze vysvětlit tak, že lidské švindlování je ovlivňováno dvěma protichůdnými motivacemi: „Na jednu stranu chceme sami sebe vnímat jako poctivé, čestné lidi. Chceme se dívat do zrcadla a mít přitom ze sebe dobrý pocit… Na druhou stranu chceme mít z podvádění co největší prospěch a co nejvíce peněz.“ Čím méně zřejmá je ovšem vazba na hotovost, tím je to tak nějak lehčí; „…jakmile se dostaneme dál od peněz, je pro nás jednodušší vnímat sami sebe jako čestné, i když jsme nečestní,“ uzavírá Ariely.

Behaviorální ekonom: V bezhotovostní společnosti by lidé podváděli více

 

RSS

Je studentkou Národohospodářské fakulty VŠE v Praze a spolupracovnicí Roklen24. Má ráda knihy, němčinu a filozofii Friedricha Nietzscheho. Zajímá se o behaviorální ekonomii.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.