Rok 2017 se do historie koruny zapíše jako jeden z těch akčnějších. Letos jsme se dočkali hned několika klíčových událostí, které významně ovlivnily vývoj domácí měny. O které šlo? A co nás pravděpodobně čeká v příštím roce?
Koruna zahajovala letošní rok stále ještě ukotvená na hranici kurzového závazku ČNB, tedy na 27,00 za euro. Dnes, 29. prosince, se obchoduje kolem 25,58 EURCZK, což odpovídá posílení o zhruba 5,3 %.
Pokud porovnáme toto zpevnění koruny s vývojem ostatních světových měn vůči euru, data Bloombergu ukazují, že CZK patří druhá příčka ihned za mozambickým meticalem. Toho samého výsledku bylo dosaženo v celoročním srovnání vůči dolaru. Koruna na druhém místě, zatímco prvenství patří opět mozambické měně.
Co stálo za tímto výsledkem? Již na konci roku 2016 se domácí inflace dostala na inflační cíl ČNB na 2 %. V tu chvíli se rozjely spekulace o tom, že by centrální banka mohla uvažovat o ukončení intervenčního režimu, který zavedla v listopadu 2013 s cílem bránit koruně v posílení pod hranici 27,00 za euro. Spekulace byly na místě – v lednu a v únoru došlo na přestřelení cíle ČNB.
Ještě na konci března, kdy se schylovalo ke konci tzv. tvrdého závazku a naopak k začátku měkkého, během kterého bylo možné ukončit obranu koruny v podstatě kdykoliv, komentoval situaci guvernér ČNB Jiří Rusnok jako příznivou z hlediska inflace, ovšem při pohledu na ostatní ukazatele – jako byl ekonomický růst či mzdy – již nebyl takovým optimistou. I přesto však nakonec převážil fakt ohledně splnění podmínek pro udržitelné plnění inflačního cíle, a proto již nebylo potřeba dalšího pokračování kurzového závazku. ČNB ho tak ve čtvrtek 6. dubna ukončila.
Je to tu! ČNB ukončila intervence. Koruna ve výsledku zpevnila
Rusnok tehdy korunu přirovnal k pacientovi probouzejícímu se z narkózy, u kterého to zatím „vypadá skvěle“. Okamžitá reakce kurzu bylo posílení, po kterém následovalo krátké oslabení s tím, jak byly některé pozice v rychlosti uzavírány. Ve výsledku si však koruna za první den „svobody“ připsala největší denní zpevnění tohoto roku o velikosti 1,52 %.
Rusnok: Pacient koruna se probouzí z narkózy. Zatím to vypadá skvěle
Tehdy analytici varovali, že vzhledem k objemu spekulativního kapitálu (odhady pracovaly s desítkami miliard eur), který především zahraniční spekulanti vsadili na posílení koruny v souvislosti s ukončením intervenčního režimu, je potřeba počítat se zvýšenou volatilitou, a to oběma směry. Podle tehdejších Rusnokových slov však byla tolerance pásma „bolesti“ ČNB poměrně široká.
A ona volatilita se nakonec dostavila, když se kurz koruny na konci dubna dostal opět krátce k hranici 27,00 za euro (pročištění některých pozic doplněné o nervozitu ohledně prvního kola francouzských prezidentských voleb, více zde). Poté však domácí měna nastartovala trend zpevňování, a to až k hranici 26,00 EURCZK, kam se dostala během prázdnin. V tu dobu už investoři spekulovali o tom, kdy by centrální banka mohla začít s dalším zpřísňování měnové politiky, a to prostřednictvím zvyšování sazeb.
K celkovému zpřísnění měnových podmínek tehdy docházelo „přirozeně“ skrze posílení kurzu. V srpnu, konkrétně 8. srpna, se ale ČNB rozhodla, že tento proces podpoří sazbami (ekonomický růst byl tehdy příznivý, v některých oblastech se dokonce objevovaly náznaky možného přehřívání), které tak zvýšila po necelých deseti letech – hlavní 2T REPO sazba byla zvýšena o 20 bb na 0,25 %.
ČNB vybočila z evropské řady. Po téměř 10 letech zvýšila sazby
ČNB tak v srpnu odstartovala proces návratu měnové politiky do „normálu“, v jehož rámci se jednu dobu dokonce hovořilo i o možném nestandardním kroku zvýšení sazeb o 50 bb. K tomu však nakonec nedošlo. V září banka ponechala úroky beze změny, hlasování ale bylo velmi těsné – 4 hlasy pro nezvýšení, 3 pro zvýšení o „pouze“ 25 bodů. Rusnok tehdejší rozhodnutí odůvodnil poměrně jednoduše: „Nejsme v situaci, kdy by byl potřeba zásah, a proto by bylo lepší počkat na více informací, především v souvislosti s novou prognózou,“ řekl guvernér ČNB
ČNB nezvýšila sazby jen o fous. Nic prý nehoří, míní Rusnok
A právě nová prognóza zveřejněná v listopadu přinesla i letošní druhé kolo zvyšování sazeb o 25 bb, tedy na 0,5 %. Výhled ekonomického růstu ani inflace však ČNB „nevyprovokoval“ k tomu, aby byla v otázce sazeb razantnější – i když byla možnost hiku o velikosti 50 bb debatována, nakonec se o ni nehlasovalo. Mnohé investory tato informace poměrně zklamala.
Po listopadovém zasedání započalo sledování vývoje ekonomiky, který byl srovnáván především s aktualizovanou prognózou. V té byla ČNB poměrně přesná, jelikož se „trefila“ ve všech hlavních fundamentech, vyjma mezd. To také zapříčinilo, že byly sazby v prosinci ponechány beze změny. Na druhou stranu, v rámci bankovní rady se našli dva „rebelové“, kteří pro vyšší úroky zvedli ruku. Proč? Dle jejich názoru se ekonomika přehřívá, což potvrzují především indikátory z trhu práce. Oba centrální bankéři se tak neřídí výsledkem tempa růstu mezd za třetí kvartál 2017, který skončil pod odhadem prognózy, spíše se přiklání k představě o existenci proinflačních tlaků, které se prozatím neprojevily.
Letošní úrokové „drama“ skončilo
Summa summarum, rok 2017 přinesl tři klíčové okamžiky. Prvním z nich bylo ukončení kurzového závazku, během kterého ČNB od listopadu 2013 do dubna 2017 intervenovala v objemu víc jak 2 bilionů korun. Stejně tak centrální banka jako vůbec první v Evropě odstartovala proces utahování měnové politiky, během kterého zvýšila svou hlavní sazbu celkem dvakrát (jednou o 20 bb, podruhé o 25bb). Celý tento proces návratu do „normálu“ se projevil nejen v oficiálních sazbách, ale především u těch tržních, které se tak staly jedním z hlavních „lákadel“ zahraničního kapitálu. A jak se zdá, tento trend bude pokračovat…
Koruna v roce 2018
Rok 2018 bude podle všeho rokem, kdy bude ČNB dále zvyšovat své sazby. Hned první akce by dle odhadů měla přijít na prvním měnověpolitickém zasedání bankovní rady, které se odehraje 1. února a na kterém bude představena aktualizovaná prognóza. Analytici a ekonomové očekávají, že by ČNB mohla v roce 2018 zvýšit sazby třikrát až čtyřikrát o 25 bb, díky čemuž by se 2T REPO měla dostat do rozmezí 1,25-1,5 %.
K tomuto vývoji přispěje fakt, že se česká ekonomika mírně přehřívá, byť, jak již zopakovalo několik členů rady ČNB, zatím nejde o nic vážného. V tomto směru stojí za připomínku především napjatý stav trhu práce, kde se míra nezaměstnanosti nachází na rekordech, stejně rekordní pak byl i poslední zveřejněný počet volných pracovních míst a počet uchazečů na jedno pracovní místo. Vzhledem k tomu, že prostor pro další posun je čím dám tím omezenější, ve hře je možnost, se kterou pracuje citlivostní analýza ČNB a na kterou se odkazovali oni dva jestřábi z posledního zasedání centrální banky. V rámci tohoto scénáře platí, že pokud bychom byli svědky silnějších a déle trvajících tlaků na trhu páce, vznikla by potřeba k silnějšímu utažení měnové politiky.
„Nedostatek pracovní síly je zásadní překážkou růstu firem již dlouhou dobou a nezdá se, že by měnová politika měla v portfoliu nástroje, kterými by mohla existující problémy účinně řešit,“ okomentoval stav ekonom skupiny Roklen Michal Šoltés. „O tom koneckonců svědčí i několik výroků Jiřího Rusnoka o nedostatku pracovní síly a potřebě zahraničních pracovníků již v první polovině roku 2017,“ dodal.
Podle Šoltése tak otazníky visí především nad tím, zda (a jak) přistoupí k problémům na trhu práce vláda, nebo zda bude muset ČNB řešit (nevhodnými nástroji) problémy jiných. „Bankovní rada by pak musela reagovat na strukturální problémy trhu práce nástroji měnové politiky, pravděpodobně rychlejším zvyšováním úrokových sazeb,“ poznamenal ekonom.
Úspěšný exit, napjatý trh práce, dražší nemovitosti. I to byl rok 2017
Další otázkou bude i rozšiřování úrokového diferenciálu mezi ČR a Evropou, které by mělo pokračovat s tím, jak bude ČNB dále zvyšovat sazby. V tomto směru bude zajímavá především druhá polovina roku, kdy se očekává, že by Evropská centrální banka mohla v září (podle dosavadního plánu) ukončit svůj program kvantitativního uvolňování. Jakmile by se tak stalo, lze očekávat zvyšování evropských sazeb, což by se následně mohlo projevit na evropských tržních sazbách. Ve výsledku by se tak úrokový diferenciál mohl částečně snížit, byť by ECB své sazby podle většinových odhadů měla zvyšovat až během roku 2019.
V neposlední řadě nesmíme zapomínat na fakt, že koruna patří k rizikovějším měnám, které jsou citlivé na dění na finančních trzích. Pokud by se tak ve světě objevily tzv. černé labutě, existuje velká pravděpodobnost, že je pocítíme i na koruně. Tak tomu bylo například v lednu 2016, kdy zpomalení čínské ekonomiky a zhoršení výhledu té globální vyvolalo hromadný výplach na akciových a komoditních trzích, dokonce se začalo hovořit o nástupu medvědího trhu. Investoři se tehdy rozhodli zbavit se rizikových měn, což vedlo k oslabení koruny. Podobný scénář se pak odehrál i na konci června 2016, kdy byl v referendu odhlasován brexit.
Posuneme-li se od spekulací o možných hrozbách, celkově se v roce 2018 očekává další zpevnění koruny, a to jak díky výhledu vývoje ekonomiky, tak i díky aktivitě ČNB. Podle dat agentury Bloomberg by se medián kurzu měl postupně posouvat na 25,40 za euro během prvního čtvrtletí 2018 a poté až na 25,00 EURCZK ve čtvrtletí třetím. Nelze však zapomenout na možné brzdy tohoto posunu, mezi které patří především trvající silná překoupenost domácí měny.
