Fed, tančící blázni a politika za zavřenými dveřmi

Když v roce 2008 zkrachovala banka Lehman Brothers, proslýchalo se, že důvodem jejího neblahého konce nebyla ani tak velikost portfolia subprimových hypoték jako spíše špatné vztahy posledního CEO Fulda s řediteli ostatních investičních bank. Fuld se zachoval nekolegiálně, když v roce 1998 odmítl podíl na záchraně krachujícího hedžového fondu LTCM. Tento vroubek se mu rozhodli údajně vrátit jeho kolegové o deset let později tím, že jej učinili obětním beránkem velké finanční krize. Co je na tom pravdy, těžko říci. Faktem zůstává, že finanční trhy se v době největších problémů a existenční hrozby navracejí ke kořenům bankovnictví, kterými jsou osobní, a ne zrovna férově algoritmické přístupy. Rozhodnutí se činí za zavřenými dveřmi v úzkém kruhu nejvíce zainteresovaných.

V amerických financích existují dva diametrálně odlišné světy. První z nich je trh veřejně obchodovaných instrumentů, které mají svou tržní hodnotu každou vteřinu. Můžeme si zde ocenit své portfolio s přesností na dvě desetinné a místa a za tuto cenu je také monetizovat. Opačnou stranu představuje svět private equity a private creditu. Portfolia nejsou záměrně oceňována, investoři se upisují na dlouhé roky a měsíce, aniž mají možnost si na investované prostředky „sáhnout“. Odměnou jim je nadstandardní výnos a klidné spaní neohrožované prudkými poklesy burzovních trhů. Po mnoho let tomu tak opravdu bylo. Inflační vlna a následné prudké zvýšení úrokových sazeb však tento business postavilo do nezáviděníhodné pozice. V tržně neoceněných portfoliích se údajně nacházejí vysoké stovky miliard úvěrů a firemních podílů, které by se rády z těchto schémat vyvázaly. Jsou zatím drženy nadějí, že úrokové sazby poklesnou a nastane šance investice prodloužit za rozumnější úrokové podmínky. Inflační čísla zveřejněná minulý týden na americkém trhu však nemůžeme označit za příliš optimistická. Na první pohled je vše v pořádku. Číslo je o několik desetinek nad třemi procenty a dlouhodobý směr je dolů. Problém je, že úroveň inflace není dostatečně nízko a trend je nejistý. Fed proto na středečním zasedání úrokovou sazbu nesníží.

Celková situace připomíná partii ve zvláštní hře, kde na jedné straně stojí Fed, na druhé vystresované private capital firmy a hrací plochou se za veselého smíchu a radosti prohánějí hráči, kteří vsadili na burzovní indexy, technologické firmy a bitcoin. Fed nemůže bez rizika snížit úrokovou sazbu, jelikož by tančící blázny přiměl ještě k větší radosti. Pokud sazby včas nesníží, je možné, že namáhaná hráz v private equity sektoru nevydrží a na trh se vyvalí povodeň, jejíž důsledky nelze dohlédnout. Americký finanční systém si podobnými problémy již mnohokrát poradil. Vždy to probíhalo za zavřenými dveřmi a ne úplně férově, jak jsme viděli v roce 2009. Další vývoj je proto spíše oříškem pro politologa nebo herního teoretika.