V hlavním městě Rwandy dnes skončil 27. summit Africké unie, kterého se zúčastnil i súdánský prezident obžalovaný z genocidy. Zástupci členských států představili návrh mírového plánu pro Jižní Súdán. Oznámili také, že Africké unii vytvoří nový zdroj příjmu. Nedohodli se ale na jmenování příštího předsedy této jediné panafrické mezinárodní organizace, informovaly agentura AFP a rádio RFI.
Východoafričtí politici schválili vyslání dalších vojáků, kteří posílí misi OSN v Jižním Súdánu. Dodatečné jednotky by měly pomoci oddělit bojující frakce a ochránit civilisty a klíčovou infrastrukturu, upřesnila agentura Bloomberg. Do budoucna podle RFI mírový plán předpokládá sloučení obou svářících se armád v zemi.
Summit schválil vznik vlastního zdroje příjmu pro Africkou unii. Organizace by se měla sama financovat z nové daně ve výši dvou desetin procenta z téměř všech dovozů 54 členských států. Podle rwandského ministra financí citovaného AFP by mohl nový příjem přinést Africké unii přibližně 1,2 miliardy dolarů (zhruba 29,3 miliardy Kč) ročně. Až dosud byl rozpočet Africké unie z větší části závislý na příspěvcích od vnějších dárců, hlavně Evropské unie, USA, Světové banky a Číny.
Summitu Africké unie v rwandském hlavním městě Kigali se zúčastnil i súdánský prezident Umar Bašír, který je u Mezinárodního trestního soudu obžalován ze zločinů proti lidskosti a genocidy.
O opětovný vstup do Africké unie projevilo zájem Maroko. To je nyní jediným africkým státem, který není členem této organizace. Maroko z Africké unie vystoupilo v roce 1984 kvůli nesouhlasu s nezávislostí Západní Sahary.
Summit se také zabýval krizí v Burundi. Africká unie může podle AFP uvalit sankce na burundskou vládu prezidenta Nkurunzizu, jenž stále odmítá jednat s opozicí.
Žádný ze tří kandidátů na předsedu Africké unie nezískal potřebnou většinu hlasů. Volba se proto odkládá na další summit, který se má konat v lednu příštího roku v sídle Africké unie v etiopském hlavním městě Addis Abebě. Neúspěch volby podle AFP dokládá napětí uvnitř Africké unie a nedostatek nadšení členských států pro organizaci, jejíž rozhodnutí se jen málokdy prosazují.
