Můj poslední příspěvek byl o tom, co v základním New Keynesian myšlenkovém rámci, v němž centrální banky žijí, znamená, když je měnová politika uvolněná. Soustředili jsme se tedy na poptávkovou stranu (dynamická IS křivka). Nedávné výroky guvernéra ČNB Aleše Michla v rozhovoru pro Novinky.cz mě ale nutí zmínit se i o nabídkové straně.
Nabídková strana v New Keynesian modelech vede k Phillipsově křivce. Ta determinuje inflaci pomocí tří možných faktorů: i) vyšší inflační očekávání; ii) vyšší output gap; iii) markup šok. Aleš Michl zjevně žije ve světě, kde covid způsobil vyšší inflaci dominantně kvůli třetímu faktoru.
Optimální reakcí na takový tranzitorní šok je tolerovat po nějaký čas vyšší inflaci a nereagovat. Podle mého však může být covid šok stejně tak z části šokem do samotného potenciálního produktu, a tím pádem do output gapu. V takovém případě již centrální banka reagovat má.
Klíčová věc se pak opět týká inflačních očekávání. Tohle je spíše opakování. Implicitním předpokladem optimální reakce na markup šok je vždy ukotvenost inflačních očekávání. Pokud očekávání rostou, dělení poptávková/nabídková, kterým se Aleš Michl vždy ohání, je bezpředmětné.
Účelem tohoto příspěvku není snažit se o dekompozici covid šoku v rámci New Keynesian Phillipsovy křivky. Chci jen ukázat, že situace je výrazně komplexnější, než jak ji dlouhodobě prezentuje Aleš Michl svými výroky na téma poptávková/nabídková inflace.
Se vším respektem, podobná komunikace je šmoulí ekonomie. Od guvernéra centrální banky přeci jen očekávám trochu podrobnější vhled do toho, jak o situaci on a celá bankovní rada přemýšlí.
Říkat, že inflace je nabídková, prostě nestačí. Inflace klidně může být dominantně prvotním spouštěčem nabídková, ale to ještě nutně neznamená, že by ji centrální banka měla výjimkovat. Dva základní příklady výše to jednoduše ukazují.
Pokud klesá potenciální produkt, vyjímkování není správnou reakcí. Pokud rostou inflační očekávání (třeba proto, že šok je tak silný a dlouhotrvající, až jimi pohne), výjimkování znamená uvolňování měnové politiky (viz můj předchozí text), a tudíž samozřejmě správnou reakcí není.
Jen dodám, že pohledem na dostupná data o inflačním očekávání v ČR (pravda, příliš toho nemáme) lze těžko současnou úroveň nominálních sazeb hodnotit jako nějak výrazně komfortní.
Zdroj: Novinky.cz, ČNB, ČSÚ
