Jan Berka

Česká měna bude letos posilovat. V rámci skupiny měn střední a východní Evropy bude dokonce patřit mezi ty nejvíce posilující. Korunové zisky čekejme jak proti euru, tak proti dolaru. Hlavní zisková vlna je přitom teprve před námi.

Dlouhé povolovací procesy, nedostatečná nabídka a silná preference vlastního bydlení. To jsou charakteristiky českého realitního trhu s bydlením, které se za poslední dekádu nezměnily. Realitní fond kvalifikovaných investorů IRQ sice bytovou krizi nevyřeší, nabízí však strategii, která na českém trhu zatím chybí.

Překvapení a těžké zklamání. Tak by se dal popsat výsledek dubnových dat z amerického trhu práce, který v závěru minulého týdne rozhýbal trhy.

Česká národní banka na dnešním zasedání sazby nezměnila. Prognóza opětovně ukázala výhled celkem trojího zvýšení úroků během letošního roku, bankovní rada však zůstává opatrná. Jak ale upozornil guvernér Jiří Rusnok, většinové vymezení vůči výstupu modelu bylo mnohem slabší než dříve.

Proč ceny nemovitostí dále porostou?

Pandemická situace se zlepšuje. Zlepšení ale není dostatečné na to, aby ČNB začala přemýšlet o prvních krocích úrokové normalizace.

Užívejme si klidu, dokud můžeme. Tak nějak by se dal popsat zbytek první poloviny letošního roku z pohledu americké měnové politiky. Ta druhá bude totiž o dost akčnější.

Čas na debatu o snižování tempa nákupů aktiv podle guvernéra Powella ještě nenastal. Jakmile se tak stane, Fed dá vědět dostatečně s předstihem.

Neuběhly ani dva měsíce a máme tu další zasedání americké centrální banky. V mezidobí nebylo zveřejněno mnoho dat. Jejich kvalita sice významně předčila kvantitu, ovšem i to je stále málo na vyvozování jakýchkoliv měnověpolitických závěrů.

Ekonomická i politická obec se shoduje, že je potřeba jednat. Jak? Na to jsme se zeptali ekonomických odborníků.

Ekonomická situace eurozóny nadále vyžaduje vysoce akomodativní měnovou politiku. Evropská centrální banka proto rozhodla ponechat sazby na dosavadních úrovních, stejně tak i nákupy aktiv, ať už v rámci pandemického programu, tak i „klasického“ QE.

Evropská centrální banka není tak jednotná, jak by se mohlo zdát. Dlouhodobě se v Radě guvernérů ECB střetávají dva tábory.

Patříme k těm, kteří věří, že americké výnosy dále porostou. A to nehledě na vývoj posledních dní, který šel silně proti nám. Argumentace – nejen naše – je následující.

Geopolitika byla jedním z klíčových faktorů ovlivňujících trhy v době před pandemií. Poté převzal otěže covid, přičemž témata jako obchodní války či vměšování se do voleb se dostala až na druhou kolej. Události posledních dní však geopolitiku vrací do hry, a to především v souvislosti s Ruskem.

Velké inflační překvapení se nekonalo. Řeč je o březnovém výsledku americké inflace, kterému se nebojíme přiznat titul největšího strašáka tohoto týdne. Jenže co teď?

Sice předpokládáme, že se domácí měna vrátí zpět na cestu zpevňování proti euru i dolaru, nejbližší dny však přinesou rozhodnou převahu rizika oslabení.

Přetahovaná mezi trhem a americkým Fedem pokračuje. Zatímco centrální banka dál obhajuje sazby dlouhodobě na nule, trh posouvá sázky na jejich zvýšení do čím dál tím bližší budoucnosti. Kde spočívá jádro pudla?

Americké tržní sazby mají prostor pro růst. Podporou budou pozitivní makroekonomická překvapení.

Z krize je potřeba se proinvestovat, nikoli jen projíst.

Na první jarní teploty jsme si letos museli počkat o něco déle. Ještě déle jsme však čekali na to, až Evropská centrální banka poskytne detailnější informace o tom, jak vnímá evropské podmínky financování.