Jan Berka

Jestřábi z Rady guvernérů Evropské centrální banky se dočkali kompromisu. Zřejmě není zcela v souladu s jejich představami, i tak minimálně koresponduje s  názorem, že pandemický program nákupů aktiv tu nebude navěky.

Dnes zasedá Rada guvernérů Evropské centrální banky. Očekávání trhu jsou nastavena možná až přehnaně. Kombinace pokračující ekonomické obnovy, nárůstu inflace a komentářů některých představitelů ECB zažehla spekulace o možném začátku měnověpolitické normalizace. A právě ty by mohly být problém.

Obchodníci se vrací na trh. A to nejen v rámci začátku poprázdninového režimu spjatého s vyšší likviditou, ale i v souvislosti s pondělními bankovními prázdninami v USA. Úterý tak bylo prvním úplným obchodním dnem aktuálního týdne, kdy trhy mohly prozradit například dozvuky pátečních dat z amerického trhu práce.

Kurz eura proti dolaru zpevnil na nejsilnější hodnoty od začátku srpna. Společnou měnu podpořilo hned několik faktorů, domácí i zahraniční. Nehledě na vývoj posledních dní, stále jsme skeptičtí vůči možné eurové rally, jež by kurz přiblížila k úrovním před červnovým zasedáním amerického Fedu. Důvody pro to jsou následující.

Fed může letos zahájit snižování tempa nákupů aktiv. Tento výhled podporuje dosažení významného posunu směrem k cíli cenové stability. Je však nutné rozlišit ukončení nákupů aktiv a zvýšení sazeb. Mezi těmito kroky totiž neexistuje žádný přímý signál ohledně načasování.

Snižování tempa nákupů aktiv ze strany americké centrální banky začne ještě letos na podzim. Program kvantitativního uvolňování svůj účel splnil, teď je potřeba zahájit pozvolný návrat do normálu, se kterým jsou spojeny vyšší sazby jak na delším, tak nakonec i kratším konci výnosové křivky.

Zápis z červencového zasedání Federálního rezervního systému byl hlavní událostí tohoto týdne. Trhy s nadějí očekávaly předvoj utažení americké měnové politiky. Očekávání reflektoval nejen během středy posilující dolar, ale rovněž i rostoucí tržní sazby, nominální i reálné. Jenže pak přišlo lehké zklamání.

Devizové trhy vstoupily do nového týdne na vlně averze k riziku. Posilovaly bezpečné přístavy jako dolar, japonský jen či švýcarský frank. Oslabovaly naopak měny procyklické. Měny regionu vyšly z vlny risk-off nálady relativně bez újmy.

Na hlavu guvernéra Fedu Powella se snesla další kritika. O tu „zvučnější“ se tentokrát postaral demokratický senátor Joe Manchin urgující utažení americké měnové politiky. Vyjadřování politiků k měnové politice má občas, alespoň podle našeho pozorování, své mezery, a to nejen ve Spojených státech. To však nechme stranou, jelikož přísnější měnová politika se opravdu blíží.

Česká ekonomika se naučila s pandemií žít. Působení proinflačních tlaků, zejména těch vnějších, ale i vnitřních vycházejících z trhu práce, nahrává rychlejšímu procesu úrokové normalizace. Sazby by tak během letošního roku mohly vzrůst na každém dalším zasedání.

Bankovní rada České národní banky letos podruhé zvýšila hlavní úrokovou sazbu. Ve zbytku roku by úroky měly růst rychlejším tempem, než se kterým pracoval předchozí, květnový, výhled. Tento směr by měl pokračovat i v příštím roce.

Globální finanční trhy jsou zpravidla vpředhledící. Pokud je rozdělíme na různé třídy aktiv, vidíme, že se jejich výhled může lišit. A to se děje právě teď. Otázkou je, který z nich má pravdu?

Návrat do úrokového normálu bude pokračovat i v srpnu. Česká národní banka na svém čtvrtečním zasedání opětovně zvýší úrokové sazby. Spolu s tím bude zveřejněna aktualizovaná prognóza, která bude z hlediska výhledu sazeb rizikem silnější koruny.

Jednou z hlavních otázek světových trhů je, kdy začne americká centrální banka snižovat tempo nákupů aktiv. V posledních dnech bylo o tzv. taperingu vysloveno a napsáno mnohé. Při brouzdání finančním Twitterem nás ale nejvíce zaujalo hned několik anket, jejichž výsledkem byla převaha hlasů vyhlížejících „nekonečné QE“.

Americká centrální banka pokračuje v nastavené úrovni měnověpolitické podpory. Sazby zůstávají beze změny, stejně tak i měsíční tempo nákupů aktiv. Podle slov guvernéra Fedu Powella se ekonomika posunula k dosažení cílů duálního mandátu, stále ale nejde o posun potřebný k zahájení snižování tempa nákupů aktiv.

Červnové zasedání Fedu přineslo velké jestřábí překvapení v podobě výhledu dvojího zvýšení úroků v roce 2023. Výstup z červencového setkání měnového výboru bude mnohem střídmější. Nejsledovanější budou indicie o připravovaném zahájení snižování tempa nákupů aktiv.

Spekulace o dnešním zasedání Evropské centrální banky se točily především kolem nové revize měnověpolitické strategie. Nový symetrický inflační cíl na 2 %, navíc s možností přechodného přestřelení, jsme považovali za příležitost, jak se pokusit získat alespoň část ztracené důvěry vzniklé vinou dlouhodobého neplnění mandátu cenové stability. Bohužel, Rada guvernérů ECB ji nevyužila.

Minulý týden jsme spekulovali o tom, co by se stalo, kdyby Fed razantně zašlápl měnověpolitickou brzdu. Dnes se posuneme na úroveň personální politiky s potenciálními dopady na trhy a ekonomiku. Zatímco jednorázové zastavení nákupů aktiv spolu se zvýšením sazeb je podle nás bez šance, výměna šéfa americké centrální banky je možná.

Do letošního léta jsme vstupovali s vidinou klidu na poli světových centrálních bank. Opak se ale ukázal být pravdou, alespoň v případě Evropské centrální banky, která na začátku měsíce představila revizi strategie měnové politiky.

Politika centrální banky by měla být předvídatelná. Výjimkou mohou být krizové situace jako například březen 2020, kdy bylo kvůli pandemii potřeba přistoupit k razantní akomodaci měnové politiky. Ani ne rok a půl poté je situace jiná. Některé centrální banky již zahájily měnověpolitickou normalizaci, jiné pro ni teprve připravují půdu. A právě do druhé skupiny spadá americký Fed.